!TW!-
pov. Dream
Oběd mi moc nechutnal, špagety nejsou zrovna moje oblíbené jídlo, jenže tady to nikoho nezajímá co máte rádi a co ne. Prostě vás to donutí sníst, obzvlášť nutí lidi co jsou tu kvůli poruše příjmu potravy, což není moc dobře. Většina z nich, když se dostanou ven, do toho propadnou znovu, po tom co je všichni přestanou hlídat a bývá to horší. Snaží se si vynahradit ty dny co tady v sobě to jídlo museli držet. Tohle mi řekl Karl, který se odsud po měsíci dostal, ale do dvou týdnů se vrátil spět z horší diagnózou.
Teď je něco jako polední klid, což je tady vlastně pořád. Prostě jsou všichni buď v pokojích a jen leží a nebo na zahradě. Já ven nechodím, jen když musím. V neděli se musí ven na 3 hodiny což je příšerný. Ve středu bývají hromadný terapie, což je horší než chodit ven. Všichni si sednou do kruhy a svěřují se svými problémy, nebo by aspoň měli. Jsou tu i terapie jen z psychologem, ale ty máte první týden, pak vás tu prostě jen drží a jednou za měsíc posoudí váš stav, podle toho rozhodnou jestli vás pustí nebo ne.
George si odvedla psycholožka na terapii, teda říkala že si chce povídat- nechce prostě ho chce zdeptat víc než je.
Zvedl jsem se z postele a odešel pryč z pokoje, šel jsem za Nickem. Do jeho pokoje jsem vešel bez klepaní. Nick ležel na posteli a na něm obkročmo seděl Karl, vyměňovali si svoje sliny, možná bych měl klepat- protože oni v podstatě nedělají nic jiného, většinou je s nimi i Alex. "Karlosi, kde máte Alexe?"(100% jsem to sem nedal jen proto, abych někam mohl napsat Karlosi. To já bych neudělal) přerušil jsem jim jejich chvilku, protože z Nickem chci mluvit. Oba se na mě vyděšeně podívali a z koupelny vyšel Alex se smíchem "výborně Karlosi běžte si z Alexem někam povídat, potřebuju mluvit z vašim topem" řekl jsem a zasmál se "neříkej mi Karlos" sykl naštvaně Karl a Alexe odtáhl za ruku. Sedl jsem si na křeslo a podíval se na Nicka "jak dlouho jsi tady byl?" zeptal se "to je jedno"..."dobře no, co chceš?" zeptal se mě na další otázku. Co jsem po něm vlastně chtěl, asi nic. "nic jen se nudím" odpověděl jsem mu po pravdě. "ten hnědovlasej týpek tě už nebaví? to hodně brzo" řekl posměšně "proč by mě měl bavit?"..."koukáš na něj jak na matku Terezu" (omg já jsem tak originální) "nekoukám" nebo snad jo? "říkej si co chceš, náhodou nevypadá špatně" řekl Nick "dva ti nestačí?"..." stačí, ale tak za hřích by možná stál" nad čím to přemejšlí? jo asi je divnej- "Karl by tě zabil"..."to je pravda, ale stejně to říkáš jen protože se ti líbí"..." nejsem na kluky" nebo snad jsem? Nick mě mate až moc "když myslíš" řekl a zasmál se.
Nechce se mi vymýšlet nic pod ten příběh sryyy. Každopádně moje aktivita mizí, bcs mi skončili prázdniny a v neděli jedu na lyžák (nechci tam, ale už z toho nemůžu couvnout). Každopádně přidal jsem ship Kalnpity, protože proč ne žejo. Jo ta kapitola je divná- ik, ale zítra mám psát z fyziky a místo toho, abych se učil jsem psal tohle- takže mám asi problém no. Děkuju za přečtení, vouty a komentáře <3 . Nezapomeňte jíst a pít GN/GM ilyy all <33
555 words
ig: adriinotfound
ds: aadriana_#0546
ČTEŠ
láska z léčebny? [DNF]
FanfictionDsmp není třeba znát k pochopení příběhu- ig ~start 30.1.2022~