láska z léčebny? [DNF]

7.

!TW!- problémy z jídlem, nenávist ig, sexual things ig (nakonec to označím, bcs nechci, aby to někdo četl)

pov. George

"budete spolu na pokoji, protože Clay je jediný kdo je na pokoji sám, takže tam spolu po snídani půjdete" řekl doktor a odmlčel se. Šel k tomu klukovi, teď už teda Clayovi jak říkal doktor. 

Nevím nechci sním být na pokoji, vyzařuje z něj hrozně divná energie a vztah mezi námi je hrozně napjatý a to jsme spolu ani nemluvili, ale hádám že tady nikoho můj názor zajímat nebude.

 Pozoroval jsem co dělá doktor, odpojil mu kapačku z ruky a přešel ke mně. Díval jsem se na něj zmateně "telefon" řekl a natáhl ke mně ruku. Neochotně jsem si ho podal ze stolu, rychle jsem ho vypnul a podal mu ho do ruky "po snídani tě Clay provede a ukáže ti váš pokoj, teď běžte na snídani, kde se dozvíte co se bude dnes dít" řekl doktor a odešel.

 Podíval jsem se na Claye, zvedal se z postele, takže jsem se taky zvedl a obol si svoje pantofle. On už odcházel pryč z pokoje, rozešel jsem se za ním. Šel jsem kousek za ním, ne přímo vedle něj, protože je z něj cítit že je mu moje přítomnost nepříjemná. Po chvíli jsme došli do místnosti, co byla pravděpodobně jídelna. Na stolech byly, čísla pravděpodobně podle pokojů. U každého stolu byly dvě židle naproti sobě a talíř s jídlem. 

Caly si sednul na židli u stolu z číslem 15. Sedl jsem si naproti němu a podíval se na jídlo. Na talíři leželi dva rohlíky, jeden byl se šunkou a sýrem, druhý byl namazaný nějakou marmeládou. Ruce jsem si složil na klín a pohledem jsem hypnotizoval talíř předemnou. 

Rozhlédl jsem se po jídelně, všichni normálně jedli. Připadal jsem si trapně, takže jsem vzal rohlík z marmeládou do ruky a prohlídl jsem si ho z blízka. Přece není tak těžké jíst? rohlík jsem pomalu začal zvedat k mím ústům, byl jsem už jen kousek od úst. Ucítil jsem vůni toho rohlíku a žaludek se mi otočil, měl jsem pocit že se namístě pobleju. Rohlík jsem položil zpátky na talíř. Znovu jsem se rozhlédl, hodně lidí už mělo talíře prázdné a jen seděli a na něco čekali. Zatnul jsem všechny svali v těle a vzal si rohlík zase do ruky, rychle jsem ho zvedl ke svím ústům a kousl si. Snažil jsem se to co nejrychleji dostat z úst do žaludku. Naházel jsem do sebe celý rohlík. Bylo mi nehorázně špatně, chtěl jsem ten rohlík ze sebe dostat ven, byl to můj úmysl už od začátku, jinak bych ho ani nejedl. Zvedl jsem se a rozešel jsem se a chtěl jít ke dveřím, z úmyslem jít se vyzvracet. "kam jdeš" slyšel jsem za sebou Claye "na záchod" odpověděl jsem lehce tázacím tónem "tam tě nepustí, takže si zase sedni a sněz i ten druhý rohlík" řekl, mluví až moc klidným hlasem. Sednul jsem si zpátky na židli a podíval se na něj. Jeho pohled byl strašně prázdný a upřený na něco za mnou. "nemůžou mi zakázat jít na záchod" postěžoval jsem si směrem k němu "můžou, pravděpodobně tě mají napsanýho na papíru a je jim jasný že tvůj úmysl není jít na záchod, tak dobře jako mě i tobě" řekl, klidným hlasem. Je hrozně klidný, já jsem nervózní a ta jeho klidnost mě vytáčí. Asi nemá být z čeho nervózní, ale stejně by mohl projevit aspoň trochu emocí. Když jsem se probudil, v jeho očích bylo až moc emocí a teď? teď jsou prázdný. "čím dřív to dojíš, tím dřív se třeba dostaneš na záchod" řekl pořád klidným hlasem. Podíval jsem se na rohlík a snědl ho z nadějí že po tom už budu moct jít na záchod a dostat to jídlo ven. Zvedl jsem se že půjdu, ale Clay mě zase zastavil "kam zase jdeš, odsaď můžeš až za půl hodiny" řekl a já si zase sedl. Opřel jsem si ruku o bradu a díval jsem se před sebe. Půl hodiny je průměrný čas kdy se dá lehce vyzvracet jídlo, někteří to umí vyvolat i dýl, ale to já neumím. (nevím jestli to tak je nebo ne) Cítím se hrozně těžce, tolik jídla na jednou jsem dlouho nesnědl. Moje chuď to ze sebe dostat byla dost silná, ale začala se zmenšovat. 

Jídlo se ve mě začalo usazovat jak kdyby si moje tělo myslelo že je to dobré. Najednou mi nebylo špatně vůbec a to to bylo jen 15 minut od toho kdy jsem to dojedl, bylo mi ze sebe špatně jen po psychické stránce, ale s tím asi nic neudělám. Místností se ozývalo pár tichých hlasů, ale i přes to tu bylo tichu co mě ubíjelo. "ty jsi tady proč" rozbil jsem to ticho z nadějí že navážu konverzaci a to ticho se už nevrátí "doufám že nečekáš že ti to řeknu" řekl zase klidně "tak mi o sobě aspoň něco řekni, Clayi" řekl jsem. "neříkej mi Clay, ještě jednou mi tak řekneš a bude tě to bolet" řekl, tentokrát už to nebylo tak klidné, v jeho hlase se objevila druhá emoce, ale já nemohl rozpoznat jaká "a jak ti mám teda říkat"... "ideálně neják, ale když už budeš muset tak Dream" řekl a klid v jeho hlase už byl zase sám.

‼️Jezdil mi po bocích rukama, nevěděl jsem jestli mi je to příjemné nebo ne. Alkohol v mích žilách mi říkal že ho chci, ale tichý hlas mi tvrdil opak, ignoroval jsem ho. Odtáhl jsem se od něj a sundal mu triko. Začal jsem mu dělal cucfleky na krku a břiše, nedá se tomu říct znaménka lásky, protože nebyly z lásky, byly z alkoholu a přesvědčení že je tohle to co mi chybí v tom, aby jsem byl trochu víc šťastný. On stále jezdil rukama po mém těle. Cítil jsem jeho péro(pls já nevím)na mém břiše, což mi dalo impulz to ještě víc urychlit.‼️

Okayy nevím co bych vám měl říct, asi jen to že momentálně nemám náladu psát něco do karlnap ff a mám chuť psát jen tohle, takže tam si budete muset asi počkat. Běžte se najíst gn/gm ilyy all<3

1000 words

ig: allex.is.cool