Během tréninku jsem se snažila sehrát s Andou a Ginou. Obě jsou skvělé volejbalistky i když to byl docela těžký úkol hrát tři na tři, tak přesto jsem se dokázala dostat do hry. Holky z Fukurōdani budou mít problém nás tři porazit.
Než jsme se rozutekly, tak jsem poděkovala holkám a ony mi slíbily, zítra ve dvě budou na hřišti.
Večer jsme se rozešli do svých domovů. Kuroo odprovázel Kenmu, Yaku a Lev šli taky po svých, Bokuto šel odprovodit Miu a Akaashi zase mě.
Všimla jsem si, že je Akaashi zamyšlený.
"Copak se děje?" Zeptala jsem se ho. "Nelíbí se mi, že jsi přijala tu výzvu a zkouším najít jiné řešení." Odpověděl vážně. "Ale noták já nejsem ze cukru a navíc Anda a Gina mi pomůžou. Já tu výzvu vyhraju a kdybych ji nepřijala-" ujišťovala jsem ho a potěšilo mě, že má takovou starost. "Já vím, neměla jsi jinou možnost ale i tak. Je to nefér, když spolu ani pořádně nechodíme." Skočil mi do řečí Akaashi. "Ale to ony nevědí." Zamumlala jsem a znělo to trochu zklamaně.
Třeba má Kenma pravdu a měli bychom skončit s divadlem a začít spolu opravdu chodit ale stále se bojím. Bojím se toho, že se to pokazí i když vím, že Akaashi je hodný a nikdy by nikomu neublížil.
Stáli jsme u mého domu. "Nepůjdeš dál?" Pozvala jsem ho. "A co tví rodiče?" Zeptal se. "Máma je v práci a táta s námi nežije." Odpověděla jsem jednoduše. "Dobře ale dám vědět mamce, že se zdržím." Řekl a vytáhl si mobil.
Vešli jsme do domu a Akaashi volal mamce, že přijde později.
V kuchyni jsem ho pobídla ať si sedne ke stolu a nabídla mu čaj a podělila se s ním o večeři i přes jeho protesty.
"Můžu se zeptat?" Optal se Akaashi opatrně. "Táta se mě zřekl, než jsem se narodila." Vyklopila jsem mu než se stačil optat. "Aha, to je mi líto." Pronesl sklesle. "V dětství jsem to neměla jednoduché a s mámou jsme si zažily své. Můj biologický otec ji dal na výběr. Buď půjde na potrat nebo je konec vztahu. Máma mě moc chtěla takže opětovala vztah. V rodném listě není otec ani uvedený." Vyprávěla jsem mu.
"To je zbabělec. On vážně utekl od těhotné ženy?" Zeptal se rozhočeně Akaashi. "Ano, bohužel." Odsouhlasila jsem. "A to si tvá máma už pak nikoho nenašla?" Ptal se dál. "Našla. Bylo mi asi sedm, když přivedla svého nového přítele. Ze začátku to bylo fajn ale pak začal pít a začal mlátit mamku.
Jednou, to mi bylo jedenáct, to přehnal, vytáhl na mámu nůž a bodl ji do břicha. Zpanikařil a utekl. Já doběhla přes ulici k tetě, která zavolala mamce záchranku a policii dala jeho popis a fotku.
Máma skončila v nemocnici a nevypadalo to s ní dobře. O mě se postarala teta, teda Kenmová máma. Bydleli v té době přes ulici." Vyprávěla jsem dál a v jeho tváři jsem zpatřila směs emocí. "Dopadli ho?" Zeptal se a šlo vidět, že se tak tak drží. "Ano a odsoudili ho. Naštěstí si odpykával trest na druhém konci Japonska, k našemu domu a k nám má zákaz se přibližovat. Zatím to dodržuje." Odpověděla jsem mu.
"Tenkrát, když jsem tě odprovodil na trénink, tak jsem mluvil s Kenmou a ten mi řekl, že si neměla šťastné dětství." Prozradil mi. "O tom mém dětství ví všechno jen Kenma a teď ty a něco málo Kuroo. Bokuto, Yaku a Lev neví nic." Prozradila jsem mu. "Kenma mi naznačil, že jsi neměla ještě žádný vztah a teď mi je jasné proč." Pronesl Akaashi. "Přesně tak. Ne, že bych nechtěla nebo neměla možnost ale spíš se bojím." Řekla jsem mu popravdě.
Ani nevím proč jsem mu to všechno vyprávěla. Možná proto aby věděl, že mám zájem ale strach je stále silnější.
"Kenmovi na tobě hodně záleží." Pronesl Akaashi a lehce se usmál. "I mě na něm. Je pro mě jako můj bratr." Pronesla jsem s úsměvem. "Celou naší bandu mám ráda." Dodala jsem s úsměvem.
✨Krásné počteníčko, sluníčka ✨
