✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Z polibku nás vyrušil můj mobil, který mi začal vybrovat na nočním stolku.
Umi ukončila náš polibek i když jsem protestovala. Podala mi mobil, protože byla blíž.
Podívala jsem se na displej a zamrčela ještě víc. Volal mi Bokuto.
"Jen mu to zvedni." Řekla mi Umi a já ji poslechla ale zapla jsem reproduktor.
Me:
"Ahoj sovičko."
Bokuto:
"No konečně. Snažím se ti dovolat už hodinu."
Me:
"Fakt a něco se stalo?"
Bokuto:
"Klid. Jen jsem se chtěl poptat na včerejší noc."
Umi:
"Máš na mysli něco konkrétního? Jinak zdravím."
Bokuto:
"A hele. Ještě oxiduješ u Ari? Tak to byla asi klidná noc. Nechcete jít ven?"
Koukla jsem se na Umi a ona na to kývla.
Me:
"Jo proč ne. Sraz na hřišti?"
Bokuto:
"Může být. Za patnáct minut?"
Me:
"Dobrá. Budeme tam. Zatím."
Řekla jsem a zavěsila.
Položila jsem mobil bokem a přivlastnila si Uminy rty. Omotala jsem ruce kolem jejího krku. Umi se hned přidala a položila mě na postel vedle notebooku.
"Kolik máme času?" Zeptala se Umi po té, co jsme oddělily naše rty a zasýpávala můj krk drobnými polibky. "Asi sedm minut." Odpověděla jsem ji a zaklonila hlavu na stranu aby měla lepší přístup.
"Ari, můžu ti udělat cucfleka?" Zeptala se Umi a zvedla hlavu. Podívala jsem se na ni. "Před klukama to stejně neutajím. Na to mě až moc dobře znají. Takže můžeš." Řekla jsem ji s úsměvem. Umi se usmála a letmo mě políbila na rty.
S drobným cucflekem jsme se vydaly z pokoje.
"Mami, jdeme ven ale na oběd přijdeme." Oznámila jsem mámě v kuchyni.
"Dobře. Počkej, to už jste oficiálně ve vztahu?" Zeptala se máma s úsměvem, když mě viděla. "Už to tak vypadá." Pronesla jsem s úsměvem a vzala Umi za ruku. Máma se usmála ještě víc.
Na hřiště přišli Kenma s Kuroem a Bokuto s Keijim.
"Páni. Tak vidím, že jsi bodovala." Poznamenal Bokuto s úsměvem, když viděl můj krk.
"Tak trochu." Odvětila Umi.
Kenma přistoupil k Umi. "Jestli Arisu ublížíš zakroutím ti krkem." Vyhrožoval Umi se vztyčeným ukazováčkem. "Neboj se. Tohle v plánu nemám." Pronesla Umi. "V tom případě, vítej v naší partě." Uvítal ji Kenma s úsměvem a objal ji.
"Jsem rád, že máš po svém boku Umi." Pronesl Keiji a přátelsky mě objal. "Děkuji." Poděkovala jsem mu a obětí mu opětovala. Zachytila jsem Bokutův pohled, který nás bedlivě sledoval.
"Tak co? Bokuto taky bodoval?" Optala jsem se s úsměvem Keijiho, který se hned začal červenat. Já se zasmála.
"Stačí ti to jako odpověď?" Zeptal se Bokuto s úsměvem a vzal Keijiho kolem pasu. "Stačí." Poznamenala jsem s úsměvem.
Do oběda jsme si povídali a pak šli na oběd.
"Umi, vědí tví rodiče o tvé orientaci?" Zeptala jsem se, když jsme šli na oběd. "Nevědí. Jediná osoba, která to ví je má mladší sestra." Pronesla. "Aha. Budou to asi brát špatně, že?" Pronesla jsem tiše. Umi se zastavila a jednu ruku položila na mou tvář. "Budou. Jsou totiž homofobé a tohle neuznávají ale to je můj život, mé rozhodnutí. Nikdo mi nebude diktovat jak mám žít a s kým mám žít." Řekla Umi rázně. "Ale vždyť příjdeš o svou rodinu jen kvůli mě." Vyhrkla jsem. "Nestojím o rodinu, která mě nebere takovou jaká jsem." Argumentovala Umi a políbila mě. Na to mi došly argumenty ale má pravdu.
Nikdo nemůže za svou orientaci a nikoho by neměli za to soudit.
Prohloubila jsem polibek a objala ji kolem ramen. Je mi ji líto a jsem ráda za mámu, která tohle respektuje.
Po polibku jsme se ruku v ruce vydaly domů.
Pozdravily jsme mámu a šly si umít ruce.
Máma nám nachystala oběd a my ji poděkovaly. Pak jsme si popřály dobrou chuť a pustily se do jídla.
✨ To by continued...✨
