✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
(Teď by bylo asi fajn tady dát pohled Akaashiho a Bokuta :D)
Pohled Keijiho:
Byla přestávka na oběd. Vyšel jsem ze třídy na chodbu a viděl, jak se Bokuto baví s Sarukuim a Konohou. To jsou kluci z týmu. Už mě ty jeho nálady přestávaly bavit a nejen mě.
Ari se teď věnuje víc Miu, protože ji Bokuto ji dal košem bez jediného vysvětlení.
Bokuto se s nimi rozloučil a odešel na záchody. Šel jsem za ním ale stále tak aby mě neviděl.
Vešel jsem do místnosti a hned mi přistála dlaň na mých rtech. Byl jsem v šoku.
Ten za mnou mě odvedl do kabinky a otočil mě, takže jsem mu viděl do tváře. Bokuto?
"Co děláš?!" Zeptal jsem se tlumeně a naštvaně zároveň. Bokuto se na mě rozlobeně podíval a taky tak zněl: "Co já ale co tady děláš ty?! Špehuješ mě?!"
Pohled Bokuta:
Už delší dobu jsem si všímal, že mě Akaashi sleduje.
Na chodbě mě zastavili Saruku a Konoha, tak jsem se bavil chvíli s nimi ale stále jsem cítil Akaashiho pohled.
Zašel jsem na záchod a čekal až za mnou příjde Akaashi, schoval jsem se za dveře.
Vím, proč mě sleduje. Je to kvůli tomu, co jsem prozradil Arisu. Neměl jsem ji nic říkat.
Akaashi vstoupil a já mu ze zadu přiložil ruku na ústa. Vedl jsem ho do kabinky a otočil ho, takže se díval na mě. Jeho pohled byl zmatený a zároveň naštvaný.
"Co děláš?!" Zeptal se tlumeným hlasem. To mě trochu vytočilo. Už to nebudu dál snášet to jeho plížení. "Co já ale co tady děláš ty?! Špehuješ mě?!" Optal jsem se nazpět a založil si ruce na hrudi.
"Poslala tě abys mě špehoval?" Optal jsem se už klidnějším hlasem, když delší dobu mlčel a jen mě zmateně pozoroval.
Pohled Keijiho:
Věděl jsem, že na to jednou příjde. Bokuto není hloupý.
"Má o tebe strach." Pípl jsem. "Všichni máme o tebe strach." Dodal jsem.
"Já vím...nemusels se tak plížit...mohl ses mě zeptat." Pronesl Bokuto.
"A řekl bys mi pravdu?" Zeptal jsem se a podíval se na něj zkoumavě. Nevěřím tomu, že by mi řekl pravdu.
Pohled Bokuta:
Chvíli jsem mlčel. Přemýšlel jsem jak mu mám říct tu pravdu. Nechci mu už déle lhát a ani já už déle nevydržím se udržet, ne v jeho blízkosti.
Zapřel jsem se jednou rukou o stěnu za Akaashim a podíval se mu hluboko do očí. "Chceš znát pravdu? Tak jo." Vím, že teď riskuji ale už to tahle dál nejde. "Pravdou je, že jsem se zamiloval do kluka ale to už víš od Ari." Začal jsem. Kývl na souhlas. "A ten kluk jsi ty." Prozradil jsem.
Pohled Keijiho:
Překvapeně jsem zamrkal. "J-já?" Optal jsem se překvapeně a zapýchl jsem do své hrudi ukazováček. Bokuto kývl na souhlas a měl smutné oči. Nechtěl jsem mu ublížit ale zase nemohu dělat jako by mi nic neřekl.
A teď co mám dělat? Tohle Arisu nemůžu jen tak říct. Musím si to všechno promyslet a přijít na způsob jak tohle vyřešit.
"Ale já..." Začal jsem a taky rychle skončil. "Musím si to všechno promyslet." Řekl jsem nakonec a vystřelil z kabinky, tak rychle, že jsem klopýtl o svou nohu.
Než jsem si to uvědomil, bylo už pozdě a tak jsem čekal až dopadnu na tvrdou zem. Zavřel jsem oči.
Jenže pád nepřicházel a tak jsem překvapeně zase oči otevřel. Ocitl jsem se v Bokutové náruči a on sám se na mě usmíval.
Pohled Bokuta:
Otevřel kabinku a chtěl z ní vyjít, jenže klopýtl a kdybych ho pohotově nezachytil do náruče asi by si i dost natloukl. Měl zavřené oči a můj pohled sjel na jeho rty. Arisu má štěstí, že může líbat tyto rty, jak asi chutnají?
Najednou otevřel oči a skoro jako by šokovaně na mě zíral. Vykouzlil jsem úsměv a neodpustil si poznámku: "Čekal bych všechno ale ztrátu rovnováhy teda ne."
"Alespoň vidíš jak si mě zaskočil. Teď mě pusť." Pronesl. Skoro se dotýkal země. Roztáhl jsem paže a on dosedl na tvrdou zem.
Zamračeně a překvapeně na mě koukal. Byl k popukání. Neudržel jsem se a musel se smát.
✨ To by continued…✨
