✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
"Jsem v pasti, protože mám vztah s Miu ale zamiloval jsem se do kluka." Dodal Bokuto. "Aha. No tak tohle je zapeklitá situace." Vyhodnotila jsem. "A Miu samozřejmě o ničem neví." Dodala jsem. "Neví." Zakroutil hlavou. "Hm. Jak dlouho jsi zamilovaný do toho kluka?" Zeptala jsem se ho. "Asi dva měsíce." Odpověděl mi. "Mno. To už je na palicu." Poznamenala jsem. "To mi povídej." Pronesl Bokuto vyčerpaně.
"Ví ten kluk o tvých citech?" Zeptala jsem se. "Neví a taky nemůže nic vědět, protože je ve vztahu s dívkou." Oznámil mi. "Takže si to shrneme. Chodíš s Miu ale už dva měsíce se ti libí kluk, který nic netuší a ještě k tomu je ve vztahu s dívkou." Zhrnula jsem informace.
"Jen jediná věc mi nedává smysl." Řekla jsem a podívala se na něj. Tázavě se na mě podíval. "Jak tohle všechno souvisí se mnou a s naší partou?" Zeptala jsem se a Bokuto se nadechl. "No tak, to je právě to, co ti nemůžu prozradit." Řekl a vydechl. "Ale vždyť," Pronesla jsem zklamaně. "znám toho kluka?" Zeptala jsem se.
Měla jsem jistou teorii ale popravdě jsem doufala, že se mýlím. "Nene, Ari. Neřeknu ti jméno toho kluka. Už tak jsem ti prozradil až až." Pronesl Bokuto rázně.
"Tak jo. I tak si mi prozradil už dost. Hele, já se nad tím zamyslím a ty se k nám vrať, prosím." Žádala jsem ho naléhavě. Bokuto se usmál a rozevřel svou náruč. Já se usmála a objala ho kolem pasu. Jeho silné paže mě objaly a jemně mě tiskly ke své hrudi.
Nakonec jsem odešla domů s novinkami. Stále jsem přemýšlela a uvažovala nad tím klukem, do kterého se zakoukal Bokuto. Nejspíš to bude někdo s jeho týmu. Kluky z jeho týmu moc neznám, vlastně krom Bokuta a Keijiho neznám nikoho a taky je tady otázka, proč by s tím ublížil mě a všem ostatním?
Bokuto se s námi začal zase bavit, teda alespoň na chatu. I za to jsem byla ráda. Po pár dnech přišel i za námi na hřiště si s námi zahrát.
Žádala jsem ostatní aby se ho nevyptávali, proč měl odmlku ale jeden člověk se ho stejně na to optal.
Bylo to už k večeru, kdy jsme jen tak seděli v trávě a povídali si.
Najednou se Lev optal Bokuta, proč se od nás stranil a všichni stočili pohled na sovičku.
"Ty jsi nějaký zvědavý, nemyslíš? Buďme rádi, že se k nám zase přidal." Podpořila jsem Bokuta a ten se na mě usmál. "Počkej, neříkej mi, že tebe to nezajímá." Pronesl Yaku. "Anebo víš něco, co my nevíme." Dodala Anda a já se opotila.
"Prostě jsem se potřeboval izolovat od lidí. To je celé." Prohlásil Bokuto jednoznačně a doufal, že tímhle ukončí tohle téma.
"Ty? Věřil bych ti to, kdybych tě neznal ale vzhledem tomu, že tě znám lépe než své boty, ti zrovna tohle nesbaštím. Takže v čem byl háček?" Ozval se Kuroo. Bezva. Fakt ti děkuji, Kuroo. Děkovala jsem mu sarkasticky v duchu.
"Ano Kuroo, je to sice neuvěřitelné ale i já se občas potřebuji izolovat od lidí." Trval na své verzi Bokuto a zněl už trochu podražděně. "A pokud se budete dál vyptávat, tak to udělám znovu." Vyhrožoval Bokuto. "Tak jo. Nechme toho a pojďme domů." Ozval se Kenma, všichni jsme se zvedli a rozešli se domů.
Keiji mě doprovázel domů ale šli jsme bez Bokuta. Bokuto se omluvil, že jde vyzvednout sestru z kavárny, ve které začala pracovat.
"Ty víš důvod Bokutové izolace, viď." Zeptal se Keiji, když jsme asi pět minut šli vedle sebe ruku v ruce.
"Vím víc než vy ale jestli je to pravý důvod, to ještě přesně nevím." Pronesla jsem a po očku se na něj koukla. "A prozradíš mi, co víš?" Optal se Keiji. "Až u mě." Řekla jsem s úsměvem.
✨ To by continued…✨
