✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Mamka s noclehem neměla problém a po večeři jsme se s Kenmou zavřeli do pokoje.
"Tak co se děje?" Zeptala jsem se nekompromisně Kenmy, když jsme se usadili na postel.
"Máma vyšiluje." Pronesl jednoduše. "Ach bože, Kenmo, nemůžeš to trochu rozvinout? Proč?" Optala jsem se bezbranně.
"Vyšiluje protože jsem ji řekl o vztahu s Kurem." Prozradil mi a podíval se na mě. V jeho očích se mu leskly slzy. "To jako vážně?!" Poznamenala jsem ale na víc jsem se neptala, jen jsem roztáhla své paže. Hned to pochopil a přisedl si ke mě blíž. Objala jsem ho a hladila ho po vlasech. Začal vzlykat až se spustil úplný pláč.
Jeho mámu jsem brala jako svou tetu, která měla vždy pochopení jak pro mě tak pro svého syna. A proto jsem nechápala tohle jednání. Copak nevidí, že Kenma vnitřně trpěl ať už kvůli své orientaci tak už kvůli tomu, že nevěděl jak říct své city nahlas.
A když už tohle všechno překonal, tak ještě musí řešit tento problém.
Život je nefér.
Jen jsem ho mlčky držela v náručí a konejšila ho, dokud neutichl poslední vzlyk.
"Dobrý?" Optala jsem se a podívala se na něho. Slabě pokýval hlavou a já mu podala krabičku s kapesníky.
"Chce abych se rozešel s Kurem." Prozradil mi mezitím co si utíral slzy.
"No to snad ne!" Vyhrkla jsem překvapeně. "Jo. Od té doby co je s tím advokátem, je jak vyměněná." Poznamenal Kenma. S advokátem?
Vyrušil nás ťukot a hned na to mámina hlava. "Kenmo, volá máma." Oznámila a podala mu svůj mobil. Kenma si jen povzdychl a zakroutil hlavou.
Ujala jsem se ho já.
Me:
"Ahoj, teto."
Teta:
"Ahoj, Ari. Je u tebe, že?"
Me:
"Ano a zůstane. Poslyš, teto, máš zítra odpoledne čas?"
Teta:
"Ano mám a taky bych potřebovala s tebou mluvit."
Me:
"Bezva, v kolik ti to vyhovuje. Zašly bychom si do kavárny a probraly co je třeba."
Teta:
"Ve čtyři v kavárně Parina?"
Me:
"Dobře, budu tam. Ahoj."
Ukončila jsem hovor a teta zavěsila. Podala jsem mobil mamce, která na mě zírala s otevřenou pusou.
Pak si všimla, že i Kenma na mě zíral jako vyoraná myš.
"Co je?" Zeptala jsem se nechápavě. "Ty se chceš vážně setkat s mou matkou?" Zeptal se Kenma nevěřicně. "Přesně tohle mám v plánu. Někdo ji musí vysvětlit, že takhle se ke svému synovi nemá chovat." Řekla jsem jako samozřejmost a pokrčila rameny.
Ani nevím jak a hned jsem se ocitla v Kenmovém objetí.
"Doufám, že víš co děláš." Poznamenala máma a zmizela tak rychle, jak se objevila.
Nevím ale tady jde o Kenmu. O mého, by se dalo říct, bratra. Takže ať se zítra stane cokoliv, tak je to v zájmu Kenmy.
Uložili jsme se ke spánku.
"Ari," Oslovil mě Kenma ležící vedle mě na posteli. "Hm?" Vyšlo ze mě automaticky. "Děkuju." Vyslovil a já nevěděla co mám na to říct, tak jsem se jen usmála.
Najednou jsem si vzpomněla na jednu historku s dětství. Už od mala jsme se vzájemně branili.
"Pamatuješ si na ten den kdy jsme poprvé poznali Kuroa?" Zeptala jsem se se smíchem.
"Jo, pamatuji. Byli jsme na hřišti, ze kterého nás vyháněla parta starších kluků. Tenkrát ses jim postavila a nebýt Kuroa, který k nám zrovna dobíhal, tak bys dostala facku." Připomněl si Kenma s úsměvem.
"Tenkrát byl jen o rok starší od nás a měl odvahu se jim postavit." Poznamenala jsem.
"Ať už zítra to setkání dopadne jakkoliv musím tam jít už kvůli vám oběma." Dodala jsem.
Chvíli bylo ticho než zase Kenma promluvil: "Půjdu tam s tebou." Zněl tak odhodlaně a sebejistě až jsem si myslela, že mám halucinace.
"Co?" Optala jsem se nevěřicně a nadzvedla se lokty na posteli. "Půjdu tam s tebou. Jednou se ji musím postavit." Řekl rázně. Zamrkala jsem do tmy ale byla ráda, že našel odvahu.
"Hele, víš co? Teď se na to vyspíme a ráno to probereme." Navrhla jsem. "Hm. Ráno moudřejší večera." Dodal a oba jsme si lehli na postel vedle sebe a Kenma hned usnul. Já ještě malou chvíli přemýšlela nad jeho rozhodnutím, než mě myšlenky odvedly do říše snů.
✨ To by continued...✨
