Po snídani jsme se vydali do školy.
"Jak to tedy máš s Akaashim?" Zeptal se Kenma. "Však víš jak, tak proč se ptáš?" Nechápala jsem tu otázku. "Jo, to je básnička pro ostatní ale jaká je skutečnost." Nedal se odbýt.
"Aha. Tys to poznal, viď?" Zeptala jsem se a podívala se na něj.
Není divu, že je i mozek týmu, jak mi bylo od kluků několikrát naznačeno. Dokáže si dát dvě a dvě dohromady aniž by jste to vy věděli.
"Tak nějak, mám dojem, že to není jen divadlo." Poznamenal a prohlížel si mě. "Mám pocit, že jsem to měla odmítnout a najít jiné řešení ale na to je teď už pozdě." Začala jsem. "Ale kdybys to teď odmítla, tak by vážně Bokuto podtrčil Akaashimu tu holku. Arisu, je pravda, že jsi někdy jedovatá a máš divný smysl pro humor ale i přesto máš dobré srdce a proto si tě vážím. To co teď děláš je šlechetné ale začíná se ti to vymykat kontrole, mám pravdu?" V té poslední větě shrnul, to co se se mnou začíná dít. Kývla jsem na souhlas.
"No tak, přestanete hrát to divadlo a začnete spolu doopravdy chodit." Radil Kenma. "To není jen tak jednoduché, Kenmo." Řekla jsem. "Jo máš pravdu. Je to fuška, hlavně když je to oboustranné." Pronesl Kenma jakoby nic a mě došlo, co tím myslel. "Co-cože?! Jak-jak jako oboustranné? Ty jsi mluvil s Akaashim?" Vyhrklo ze mě a zastavila se na místě. Kenma se zasmál a zastavil se taky.
"Jo mluvil. Za Bokutem s tím nemohl a za Kurem taky ne. Tak mi včera napsal, jestli se nemůžeme sejít. Bylo to po té co tě odprovodil na trénink a povídali jsme si." Prozradil mi. "Musel znít zoufale když jsi vyšel ze svého pokoje a vyměnil své hry za kamaráda." Pronesla jsem a Kenma se začal smát. "No spíš jsem čekal od tebe jinou reakci." Poznamenal mezi smíchem.
"Ta přijde taky, jen co se uklidníš ale věřím tomu, že to vyklopíš i bez těch otázek." Poznamenala jsem ale koukla jsem se kolik máme času. "No výslech se bude muset odložit protože nemáme čas ale dneska sedíš se mnou a všechno mi vyklopíš." Řekla jsem rázně, vzala ho za rukáv mikiny a táhla ho do školy.
Před školou už stáli Kuroo, Lev a Yaku, který se chystal nakopat Leva do zadnice ale zadržel ho Kuroo a měl co dělat.
"Ahoj bando, Yaku, nemůžeš se pořád chovat jak malé děcko." Pozdravila jsem je, když jsme s Kenmou k nim došli. Yaku vypadal jakoby se chystal mi skočit do úsměvu. "Tentokrát si za to může Lev sám." Prozradil Kuroo a stočil pohled na Leva. "Já si nemohl pomoct." Obhajoval se Lev. "Víš co, Kuroo, nech je ať si to Yaku vyřídí s Levem sám, možná se zbavíš konkurenta." Prozradila jsem mu. "Konkurenta? Hele nepouštěj ho." Začal se Lev bát ale Kuroo s úsměvem pustil Yakua, který se hned rozeběhl na Leva jako na štvanou zvěř. Lev se na nic jiného neptal a začal před Yakuem utíkat. Yaku je sice malý ale je pořádně rychlý a mrštný. My tři jsme tu honičku sledovali.
"Už teď lituji Leva." Pronesl Kenma. "Kecáš, nesnásíš ho. Sázím na Yakua." Řekla jsem s úsměvem a šťouchla ho do loktu. Věděla jsem, že Kenma nemusí Leva. "Teď, když ho má Yaku na lopatkách, začneš sázet? Už teď Lev nemá šanci." Pronesl Kuroo. "Řekla jsem to dřív než šel Lev k zemi. Pojďte, jdeme do školy." Zavelela jsem.
Já a Kenma jsme teda šli do školy a Kuroo šel vysvobodit Leva z Yakuových spáru.
Kenma si chtěl sednout na své místo ale já ho táhla za rukáv k mé lavici a usadila ho vedle mě. Sedla jsem si vedle něho a bedlivě ho sledovala.
Jakmile jsme měli nachystané učivo na hodinu, tak si Kenma vytáhl svou hru, že bude hrát.
Vytřeštila jsem na něj oči. "Děláš si ze mě srandu?!" Ozvala jsem se. "To je na delší dobu, takže ti to řeknu při obědě." Oznámil mi jakoby nic a ani nezvedl pohled od té hry.
Zakroutila jsem hlavou a zvedla se. "Kam jdeš?" Zeptal se Kenma a podíval se na mě. Mezitím mu hra oznámila 'Game over'. "Jdu na chodbu. Prohral jsi." Oznámila jsem mu.
V jeho očích jsem četla jako v knize, proto kolikrát nemusel vyslovil své myšlenky. "Neboj se. Mlčím jako hrob." Ujistila jsem ho s úsměvem a on si oddechl.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
