✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Hra šla skvěle. Já a Anda jsme stály u sítě a Gina nám kryla záda.
Všichni tři jsme si to užívaly, protože jsme vyhrávaly i když v některých situacích jsme se i my zapotily.
Nakonec jsme vyhrály celý zápas se scórem 15:13. Ano hráli jsme na patnáct bodů.
Unavená ale šťastná jsem si sedla na zem, protože mě nohy nechtěly poslouchat a vydýchavala ten zápas. Přede mě si dřepla Anda, která mi podávala pití. Vděčně jsem se na ni usmála a vzala si pití.
Pak mi pomohla na nohy a objala mě. Na mé záda se nalepila Gina. Ještě štěstí, že mě Anda držela, jinak bych se zase sbírala ze země. Nevím, proč má potřebu skákat lidem na záda.
Pak nám přišli pogratulovat kluci. Bokuto byl u nás jako první a tak si dovolil mě dokonce vyzvednout do vzduchu, což nesnáším a on to moc dobře věděl.
"Bokuto, okamžitě mě dej zpátky na zem!" Křikla jsem na něj a jemně ho bouchla do ramene. "Promiň, já zapomněl." Omluvil a hned mě postavil na zem.
Kluci nám gratulovali a mě ze zadu někdo chytl kolem pasu. Otočila jsem se abych si to vyřídila s tou osobou, když jsem se setkala s Akaashiho pohledem. Usmíval se na mě kouzelným úsměvem. "Vidíš, vyhrá-" nedokončila jsem větu, protože mě umlčel svými rty.
Chvíli jsem na něj nevěřicně zírala ale pak se do polibku vložila. Ruce jsem mu omotala kolem krku a nechala ho prohloubit polibek. Jeho rty byly vláčné a chutnaly sladce.
Ten moment pro mě přestal existovat okolní svět. Byla jsem to já a on. Byli jsme to my.
Cítila jsem jemné šimrání v podbřišku. Co to je?
Byli jsme donuceni ukončit ten krásný polibek, protože nám došel kyslík.
Ztěžka jsme dýchali a vzájemně si dívali do očí.
"Byla jsi skvělá." Pochválil mě Akaashi a položil dlaň na mou tvář. "Děkuji." Šeptla jsem s úsměvem.
"A ty jsi o ni pochyboval?" Zeptal se Kuroo s úsměvem a poplácal Akaashiho po rameni. Akaashi mě pustil ze své náruče ale vzal mě za ruku a propletl prsty.
Tohle už přestává být divadlo. Napadlo mě hned ale neodtáhla jsem se. Ani jsem nechtěla, bylo mi s ním dobře.
"To by chtělo oslavu, co vy na to?" Navrhl Bokuto s úsměvem a to by nebyl Kuroo aby se k němu nepřidal, že jo.
Nakonec jsme souhlasili všichni a domluvili si sraz v jednom baru v centru města na osmou hodinu.
Poděkovala jsem holkám a ujistila se, že přijdou taky. Pak jsme se rozešli domů.
Šla jsem domů s Akaashim a ten polibek mi vrtal hlavou. Dokonce i teď máme spojené ruce. "Ehm, můžu se tě zeptat?" Začala jsem opatrně. "Můžeš." Vyzval mě a stočil pohled na mě. "No víš, ten polibek byl součásti divadla nebo ses nechal unést?" Zeptala jsem se a on se zastavil a tak jsem se zastavila i já. "Jakou odpověď očekáváš?" Zeptal se vážným tónem. "Pravdivou." Odpověděla jsem bez váhání. Pokýval hlavou. "Víš já…nevím jak bych to řekl…" začal mluvit a nervózně si promnul zátylek. "Tak jo. Jednoduše. Líbím se ti?" Zeptala jsem se narovinu.
"Cože?……ne…ano. Jsem v háji." Řekl nakonec a schoval si tvář do dlaní. Já se usmála. "To mi jako odpověď stačí. No víš, taky se mi líbíš." Poznamenala jsem a cítila jak mi stoupá krev do tváře. "Pokud chceš, tak bychom to mohli spolu zkusit." Navrhla jsem a nestačila se divit, co jsem to zase vypustila.
Akaashi se na mě přes prsty podíval. "To myslíš vážně?" Zeptal se. "Ano." Odpověděla jsem mu a stočila pohled na stranu.
Možná dělám chybu a možná ne ale jedno vím na sto procent. Akaashi je hodný kluk a já mu chci dát šanci, teda nám.
Jemně vzal mou bradu mezi prsty a natočil hlavu na sebe.
Naše pohledy se setkaly. "Já chci a ty?" Řekl a mírně se usmál. "Já taky chci." Šeptla jsem a cítila jak rudnu čím dál víc.
Pomalu se začal sklánět k mým rtům až je spojil v něžný polibek. Opřela jsem se o jeho hruď a nechala ho prohloubit polibek.
Žádné jiné rty už nechci líbat, jen ty jeho. Ten polibek byl tak dokonalý, že se mi podlamovaly kolena. Ještě štěstí, že mě Akaashi drží kolem pasu, jinak bych se sbírala ze země.
✨To be continued…✨
