✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Mlčky jsme šly parkem a mě začal zvonit mobil. Snažila jsem se ho ignorovat.
"Pokud to nezvedneš, tak vyhlásí celostátní pátrání." Pronesla Umi a měla pravdu. Povzdychla jsem si a vytáhla drnčící přístroj z kapsy. Na dispeji se mi ukázalo Keijiho jméno. Chvíli jsem uvažovala jestli to mám příjmout nebo ne. Umi mi sebrala mobil z ruky a přijala hovor.
"Ahoj,…jo je v pořádku…Možná…" Řekla do sluchátka a pak mi podala mobil. Nejdřív jsem to nechtěla příjmout ale nakonec jsem se do sluchátka ozvala: "Ano."
Keiji:
"Ari, odpustíš mi to?"
Me:
"Není co bych ti měla odpouštět, Keiji. Jen to musím vstřebat."
Keiji:
"Vážně? Moc věrohodně to nezní."
Me:
"Dej mi ještě chvilku a příjdu do baru."
Keiji:
"Dobře."
A zavěsila jsem. "Takže točíme směr bar?" Zeptala se Umi. "Ty běž do baru, já ještě chvíli pobudu na čerstvém vzduchu." Řekla jsem ji klidným hlasem. "A ty stočíš směr domov. To tak." Pronesla rázně a nabídla mi rámě. Chvíli jsem váhala ale nakonec přijala její rámě.
"Co všechno ti Bokuto prozradil?" Zajímala jsem se. "V době výzvy jste s Akaashim nechodili oficiálně. Ta holka, která tě vyzvala, byla ta, kterou dohodil Bokuto Akaashimu. Proč jsi přistoupila na tu výzvu?" Zeptala se Umi. "Kdybych ji nepřijala, všechno by prasklo. Keiji nechtěl jít na rande s tou dívkou a já moc dobře vím, že když se Bokuto pro něco nadchne, tak mu to jde horko těžko vymluvit. Naštěstí dostali mí dva kamarádi šílený nápad ale zabral." Vyprávěla jsem ji. "Škoda, že jsem neviděla Bokutův výraz, když jste mu vzali vítr z plachet." Pronesla Umi a já se rozesmála. "Tak ten pohled stál za to. Teď lituji toho, že jsem si to nenatočila." Poznamenala jsem s úsměvem.
"Sora, tak se jmenuje ta dívka, mi říkala, že ji ještě ten večer volal Bokuto a že koktal." Dodala Umi se smíchem. Já se smála s ní.
"věděla jsi pravdu, než jsi kývla na dnešní zápas?" Zeptala jsem se a stočila pohled na ni. "Kývla bych na to i kdybych tu pravdu nevěděla. Závidím tvé škole a doufám, že přetrváš na této pozici. Kdo tě učil volejbal?" Zeptala se Umi.
Sedla jsem si na lavičku. "Vlastně všichni. Kenma, Kuroo, Yaku a Bokuto. Ale nevím jestli se budu věnovat volejbalu. Mám ten sport ráda stejně jako tanec." Řekla jsem trochu smutně. "Aha a předpokládám, že obou sportu se nemůžeš věnovat." Dodala a sedla si vedle mě. "Zkoušela jsem to ale nešlo to." Pronesla jsem. "Ať se rozhodneš jakoliv, tak to dotáhneš daleko." Povzbuzovala mě a přikryla mi svou dlaní mou ruku. Já se na ni podívala. "Víš o tom, že nejsi tak špatná jak jsem si myslela při našem prvním setkání?" Pronesla jsem. Umi se usmála.
"Hey, co s ní děláš?!" Ozvalo se kousek od nás. Zvedla jsem pohled a před námi stála naštvaně Miu a vedle ni Oikawa, který se netvářil dvakrát nadšeně.
"Zdá se, že máš víc bodygárdů než jsem si myslela." Pronesla na mě Umi s úsměvem. Já se uchechtla.
Obě jsme se postavily. "To je v pořádku. Jdete do baru?" Zeptala jsem se. "Jo, proč tam nejsi ty?" Zeptal se Oikawa. "Potřebovala jsem na vzduch. Tak jdeme?" Vyzvala jsem je a rozešla se. Umi ale stála.
Vzala jsem ji za ruku a táhla ji za sebou se slovy: "Ty pojď taky."
V baru byla pochmurná nálada. Kenma se vražedně díval na Keijiho a Bokuta.
"Tak kde to vázne." Ozvala jsem s úsměvem u našeho stolu a kluci jen poskočili, jak se lekli.
Kenma vyskočil od stolu a objal mě. "Kluci nám všechno řekli. Jsi v pořádku?" Oznámil mi fo náruče. "Jsem. Hele takže asi tak. Keiji ani naše sovička za to nemůžou, takže je nemučte. Stává se to a ať máte jakýkoliv názor na to všechno, stále to jsou naší přátelé, tak na to myslete." Řekla jsem a stočila pohled na Umi, která stála za mnou. "A nebýt Umi, tak tady teď ani nestojím. Děkuji ti." Dodala jsem. "Není zač." Šeptla s úsměvem a ukázala mi palec nahoru.
✨ To by continued…✨
