Dlouho jsme si povídali o všem možným.
Prozradil mi, že je jedináček a jeho rodiče na něj nemají tolik času, kolik by chtěli. Tvrdí, že mu to nevadí ale podle tónu hlasu si myslím, že mu to chybí.
Před odchodem domů mi slíbil, že přijde za mnou zítra před tím zápasem a já se začínala těšit.
Vyprovodila jsem ho ke dveřím a na rozloučenou jsme se objali.
Večer jsem zalezla do svého pokoje a dopadla jsem na svou postel, jenže jsem se v ní neválela dlouho, protože se domem rozezněl zvonek. "Neee." Zakňourala jsem a nedobrovolně vstala z postele. Přehodila jsem přes sebe župan a vydala se dveřím.
Došla jsem ke dveřím a dotyčná osoba, zase zazvonila. "Už jdu." Zvolala jsem a otevřela dveře, za kterými stál Kuroo. "Ku-" chtěla jsem vyslovit jeho jméno ale on mě nenechal. "Můžu dál?" Zeptal se hned. Ten tón hlasu se mi vůbec nelíbil a pohled taky ne. "Jo, pojď." Vyzvala jsem ho a pustila ho dovnitř. Vypadal zoufale. "Stalo se něco?" Zeptala jsem se ho a zavřela dveře. "Ty víš, co se děje s Kenmou." Začal Kuroo. "Hele už jednou jsem-" "Já vím ale musíš mi to říct, jinak mu nemůžu pomoct." Skočil mi do řečí a zajel si rukou do vlasů. Vypadal utrápeně.
"Kenma mě zabije, když zjistí, že jsem ti to vyklopila." Obhajovala jsem se a vedla ho do obývacího pokoje. Sedli jsme si na pohovku. "Arisu, já potřebuji vědět co s ním je a ty jsi jediná osoba, které se svěřuje. Prosím, řekni mi to." Žadonil Kuroo. Vypadal vážně zoufale a já byla unavená. "Tak dobře. Jde o to, že Kenma je na kluky." Začala jsem. "No tohle mi tak nějak už došlo." Poznamenal Kuroo. "A zamiloval se do kluka, který není na kluky." Po téhle informaci začal Kuroo víc přemýšlet. "Aha a znám ho?" Zeptal se. "A proč se ptáš jestli ho znáš?" Zeptala jsem se zvědavě a naklonila hlavu na stranu. "Že bych si s ním promluvil." Dodal Kuroo a pokrčil rameny. Já se tomu musela zasmát. "Sexuální orientace se nedá jen tak změnit, Kuroo. Tady domluvy nepomohou." Řekla jsem mu. "No jo ale jak mu mám pomoct?" Zeptal se bezmocně. "Tím, že to z něj budeš páčit mu nepomůžeš, to mi věř. Nech to být a možná Kenma přijde na způsob jak to vyřešit. Když ne, tak přijde za mnou pro radu." Řekla jsem mu. "Ach jo." Povzdechl si Kuroo. "Hlavně na něj netlač. Nemá rád, když na něj někdo naléhá." Naléhala jsem na něj. "Já vím. Alespoň něco jsem se dozvěděl. Počkej a ty víš o kterého kluka se jedná?" Zeptal se, když se postavil z pohovky. "Vím ale jméno ti neřeknu." Odpověděla jsem. Kdybych ti prozradila jméno, tak bys věděl všechno, pomyslela jsem si a šla ho vyprovodit ke dveřím.
"Neboj se, brzy se všechno dovíš." Ujistila jsem ho při loučení. "Už aby to bylo. Chybí mi ten starý Kenma." Povzdechl si Kuroo. "Hlavně to z něj přestaň páčit." Dodala jsem a Kuroo na to kývl. Objali jsme se na rozloučenou a pak odcházel svou cestou. Já zavřela dveře a opřela se zády o ně.
"To je zase den." Pronesla jsem do vzduchu a šla do své postele. Byla jsem už dost unavená.
Sotva jsem si lehla do postele zazvonil mi telefon. "Prosím, už neee." Zakňourala jsem a chvíli uvažovala jestli se mám pro něj natáhnout.
Nakonec jsem se pro něj natáhla a podívala se na diplej, kde se mi ukázalo Kenmovo jméno. Protočila jsem panenky a přijala hovor.
Me:
"Prosím tě, zkrať to."
Kenma:
"Dobře, nezvládnu to."
Vyšvihla jsem se do sedu.
Me:
"Co nezvládneš."
Kenma:
"Říct mu to, prostě to nedokážu. Jsem srab."
Zněl zoufale.
Me:
"Nejsi. Je to těžký úkol. Tak jo, teď se uklidni a běž spát. Něco vymyslíme, ano?"
Kenma:
"Dobře. Jsi poklad."
Usmála jsem se.
Me:
"Já vím. Dobrou noc."
Kenma:
"Dobrou."
A zavěsila jsem. Ale teď už vážně potřebuji spánek a s tou myšlenkou jsem taky usnula.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
