✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Už po první hodině jsem věděla, že budu muset nastoupit a utkat se zase s holkami z Fukurodani.
Zavolala jsem trenérce a v rychlosti ji vysvětlila jaká je situace. Věděla, že jsem chvíli uvažovala jestli se věnovat tanci nebo volejbalu, takže ji to sic mrzelo ale že to chápe.
Napsala jsem i Keijimu jaká je situace a ten mi hned volal, že se omluví z tréninku a že dorazí. Nechtěla jsem aby měl kvůli tomu další nepříjemnosti s Bokutem ale ráda bych ho viděla na tribunách.
Po skončení druhé hodiny jsem vyhledala Andu, která byla ráda a Gina mě objala tak moc, že jsem to málem neustála.
Anda hned zalarmovala trenéra, který ji začal do sluchátka jásat, že jsme málem všichni tři přišly o sluch.
Dokonce mi volal i Bokuto s tím, že zrušil trénink a příjde se s Keijim dívat. Bezva. Takže, když už to ví naše Sovička, tak to zaručeně ví celá škola a než skončí vyučování, tak to bude vědět celé Tokio a nebyla jsem daleko od pravdy. Umi, kapitánka dívek z Fukurodani s tím mým nástupem musela souhlasit a neměla nic proti.
Sešli jsme se všichni u stolu na polední přestávce a všichni si povídali jen já měla nervy v kýblu.
Gina dotáhla i nějaké holky, které mi nadšeně vyjádřily podporu a ujistily mě, že se mnou vyhrajeme.
Na to jsem se nesměle usmála. Snad máte pravdu, holky. Řekla jsem si v duchu.
Vyučování skončilo a já se odebrala s Kenmou do tělocvičny.
"Neboj se, vy to zvládnete." Konejšil mě Kenma. "Snad jo. Nejvíc mě ale zaráží ta skutečnost, že s tím kapitánka Fukurodani souhlasila." Vyřkla jsem nahlas skutečnost, která mě od hovoru s Bokutem užírala nejvíc.
"Fakt? To je zajímavé." Pronesl Kenma a zamyslel se. "Co je zajímavé?" Zeptal se Kuroo za námi.
Kenma se otočil a s úsměvem ho objal. "Kapitánka z Fukurodani s tím souhlasila a mě vrtá hlavou proč. Vždyť to mohla zamítnout a měla by větší šanci vyhrát." Prozradila jsem mu. "To je pravda ale chce hrát fér a upřímně já na jejím místě taky bych souhlasil." Pronesl Kuroo objímajíc přitom Kenmu.
Trénovala jsem s holkama abychom se alespoň nějak sehrály. Upřímně, ty holky mě přijaly mezi sebe dokonale a po chvíli ta hra vypadala jako bych s nimi hrála odjakživa a ne poprvé. Tohle mě trochu uklidnilo.
Chvíli před zápasem dorazili i Keiji a Bokuto. Holky z jejich školy se zrovna převlékaly v šatně.
Keiji i Bokuto mě taky podpořili a šli si sednout na tribuny.
"Holky, já jdu na chvíli ven na vzduch." Oznámila jsem holkám, se kterémi budu hrát. "Jsi nervózní?" Zeptala se mě jedna z nich a položila mi dlaň na mé rameno.
"To je slabé slovo." Pronesla jsem s nervózním úsměvem. "Jen jdi." Pronesla Gina chápavě. Usmála jsem se na ni a vyšla z tělocvičny na vzduch.
Opřela jsem se zády o plechovou stěnu tělocvičny a vystavila Slunci svou tvář. Jemný vánek mě šimral na tváři a já měla pocit jako by se zastavil čas.
"Nervozita stoupá?" Zaslechla jsem kousek ode mě dívčí hlas a leknutím se rozhlédla po té dívce.
Stála pár centimetrů ode mě blondýna s vlasy sčesané v culíku a tentokrát místo mračící tváře ji zdobil tvář úsměv.
"Co tady děláš?!" Vyštěkla jsem po ní a postavila se do pozoru. O co jí jde? Chce mě před zápasem ještě rozhodit?!
Kapitánka Fukurodani se rozesmála a opřela se zády o plechovou stěnu tělocvičny vedle mě.
"Jsi roztomilá, když se čertiš." Poznamenala a vystavila svou tvář slunečním paprskům.
Jo, chce mě před zápasem vykolejit abych dělala chyby.
"Proč jsi souhlasila s tím mým nástupem?" Zeptala jsem se ji ignorujíc její poznámku.
Na to se blondýna usmála a koukla na mě. "Jsi víc než si myslíš. Nechápu, proč už dávno nehraješ závodně volejbal." Odpověděla se šibalským úsměvem.
"Mám k tomu své důvody." Pronesla jsem a raději šla zpátky do tělocvičny.
✨ To by continued...✨
