✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Po snídani jsme mámě chtěly pomoct ale ona nás vyhnala do pokoje.
Takže jsme si s Umi zalezly do pokoje, kde jsem rozdělala žaluzie a otevřela okno.
S Umi jsme ustlaly postel a pak si na ni sedly.
"Můžeš tady ještě přespat?" Ptala jsem se Umi. "Můžu a zítra se mám před obědem dostavit domů." Odpověděla Umi.
"Ari, v kuchyni si řekla že mě nebereš jako nepřítelkyni. Jak mě tedy bereš?" Zeptala se mě Umi. "Nechtěla jsem to hned přiznat mámě i když po tvé poznámce ohledně anatomii těla ji to nejspíš dojde." Pronesla jsem s úsměvem a podívala se na ni.
"Jsi víc než kamarádka. To co je mezi námi je krásné. Je mi s tebou dobře ale potřebuji čas." Pronesla jsem vážně. Znělo to stejně jak se cítím, zmateně.
V jednu chvíli jsem s klukem a druhou jsem s holkou. Ale jedno vím s jistotou. Je mi s Umi dobře.
"Máš tolik času, kolik jen budeš potřebovat. Nehodlám na tebe tlačit. Byla jsem v podobné situaci jako jsi ty a tak vím, že to není jednoduché." Řekla Umi, já se na ni usmála a padla ji kolem krku.
Lehly jsme si na postel bokem k sobě a přitulily se k sobě. Jednu ruku jsem měla kolem Uminina pasu a Umi mi svou rukou podepírala hlavu. Hladila mě po vlasech a mě to bylo příjemné.
"Povídej mi o sobě." Vyzvala jsem ji, Umi se usmála a zeptala: "A co přesně tě zajímá?"
Přetočila jsem se na břicho a zvedla hlavu. "Všechno. Záliby, narozeniny, tvá rodina..." Umi se začala smát. "Počkej, hezky popořadě." Poznamenala ještě s doznívajícím smíchem. "Moje záliby, volejbal, hudba. Narozeniny slavím 25. května a mám mladší sestru a staršího bratra." Pronesla Umi s úsměvem a letmo mě políbila.
"Teď ty." Vyzvala mě.
"Moje záliby, volejbal, tanec, hudba a procházky. Narozky mám měsíc před tebou a jsem jedináček bez otce." Pronesla jsem. "Ráda bych tě viděla i tančit." Vyřkla přání Umi. "Na YouTube máme plno videí, chceš nějaké pustit?" Zeptala jsem se. "Že váháš." Pronesla Umi s úsměvem. "Dobře." Pronesla jsem a letmo ji políbila.
Vstala jsem a šla pro notebook. Umi si mezitím sedla na postel do tureckého sedu. Já s notebookem se přesunula zpátky k ní a čekala až se notebook zapne.
Ukázala jsem Umi pár videí, kde tančíme s naší taneční skupinou.
"Jsi vážně dobrá." Pochválila mě Umi. "Děkuji." Poděkovala jsem ji s úsměvem.
Jsem zvyklá za své výkony zklízet chválu i když ji nevyhledávám ale od ní mě ta chvála hřeje na srdíčka a zároveň tíží.
"Proto je pro mě těžké se rozhodnout mezi volejbalem nebo tancem." Pronesla jsem vážně. "Už jsem ti říkala, ať se rozhodneš jakoliv, dotáhneš to hodně vysoko." Poznamenala Umi. "Já vím. Mám na to čas osm týdnů a to minimálně." Pronesla jsem. "Upřímně? Být na místě Andy a vědět o tvých schopnostech, taky bych za tebou šla." Pronesla Umi a vážně na mě koukala. "Ari, ty holky zhlíží k tobě. Mají přirozenou autoritu i když podle těch videí vidím, že i vystoupení prakticky vedeš ty." Pronesla Umi. "Ale jestli by záleželo na mém názoru." Začala Umi. "Mě na tvém názoru záleží." Poznamenala jsem a podívala se jí do očí. Měla je tak krásné.
"Ráda bych tě viděla hrát volejbal závodně. Ne kvůli tomu, že je to o dost těžší tebe porazit ale proto, že na to hřiště patříš. Tančíš skvěle o tom není pochyb ale narodila ses pro volejbal." Pronesla Umi. Tenhle názor slyším poprvé.
"Jak to myslíš, že jsem se narodila pro volejbal?" Zeptala jsem se překvapeně. "Protože jeden rozdíl mezi tancem a volejbalem přece jen máš. A to mi prozradila tvá aura. Když tančíš, tak ano jsi šťastná ale není to ono. Mám pravdu?" Zeptala se. Sklopila jsem zrak a kývla na souhlas. "Když hraješ volejbal, tak tvá aura vyzařuje tolik pozitiva, že soupeřky to hned zastraší anebo víc nabudí." Pokračovala Umi spokojeně.
"Máš pravdu." Řekla jsem po chvíli ticha. "Ale ať se rozhodneš jakoliv, vždy budeš mít ty nejlepší výsledky." Dodala Umi. Podívala jsem se na ni a usmála se. "Děkuji, Umi." Poděkovala jsem ji a dlouze ji políbila.
✨ To by continued...✨
