✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Mámě jsem volala a vysvětlila ji situaci. Když jsem ji oznámila náš výsledek ze zápasu tak mi nadšeně začala jásat do ucha až jsem byla donucena ten telefon dál od ucha.
Keiji mě pozoroval s bezpečné dálky a s úsměvem na tváři.
"Ale to by se mělo oslavit?" Oznámila mi do sluchátka máma. "Taky, že se jde. Jdeme do baru a nevíme kdy příjdeme." Oznámila jsem ji do telefonu.
"Dobře, v lednici máte večeři, tak se hlavně najezte a ne že něco vymamlasíte." Řekla máma. "Mami!" Okřikla jsem ji a protočila panenky. Pak jsem se s ní rozloučila a zavěsila.
Ztěška jsem dosedla na pohovku vedle Keijiho. "Tvoje máma je fajn." Poznamenal s úsměvem. "Jo to je." Podvrdila jsem mu to a vzpomněla si na jeden moment. "Jednou jsme byly spolu v kavárně a k našemu stolu si přisedl mladík a začal si s námi povídat. Byl docela zábavný a najednou se nás zeptal na telefonní čísla.
No a máma na to: Já vám klidně telefonní číslo dám ale od mé dcery si ho nevezmete.
Mladík se zarazil a koukl na mě. Měla jsem co dělat abych se nezačala smát.
Pak se koukl na mámu, která se na něho mile usmála.
To je vaše dcera? Zeptal se mladík. Ano. Máte s tím problém? Zeptala se máma.
Mladík zakroutil hlavou a počkal si na to číslo, pak zmizel jak pára nad hrncem." Dovyprávěla jsem mu s úsměvem. "A ozval se?" Ptal se Keiji. "No nevím jestli to číslo zkoušel, protože mu máma dala random číslo, které si zrovna vymyslela." Odpověděla jsem mu s úsměvem. Keiji se začal smát a já s ním.
Navečeřeli jsme se a já si dala ještě rychlou sprchu.
Oblečená jsem šla do pokoje, Keiji byl na mobilu a něco do něj ťukal a u toho se potutelně usmíval.
"Kdo píše?" Zeptala jsem se s úsměvem a Keiji sebou cukl tak prudce, že upustil mobil na postel.
Z dálky jsem si všimla chatu s Bokutem. Nechtěla jsem nic číst ale nešlo si nevšimnout těch emoji. Samé usměvavé smajlíky a dokonce tam byly smajlíky, který značily polibek.
Keiji hned popadl mobil a na malou vteřinu se na mě podíval.
"Bokuto. Ptá se kdy dorazíme do baru." Vyhrkl ze sebe.
Já se usmála. "To čeká na nás s tou chlastačkou?" Zeptala jsem s úsměvem a sedla si na postel naproti něj. "Přece jen, je to kvůli tobě." Pronesl Keiji a pozoroval mě. Úsměv se mi vytratil z tváře. "Ale ty z toho nejsi dvakrát nadšená, mám pravdu?" Pronesl Keiji.
"Popravdě, mám ráda tanec ale i volejbal. Oba sporty nemůžu provozovat i když vím, že je to dočasné." Prozradila jsem mu a sledovala ho. Těkal pohledem ze mě na displej.
"Keiji, proč mi neřekneš pravdu." Naléhala jsem a naklonila hlavu na stranu. Sklopil pohled na displej svého mobilu ale mlčel.
"Ať už se stalo mezi tebou a Bokutem cokoliv, tak ty už ses rozhodl, viď." Pronesla jsem smutně a musela polknout příval slz, protože jsem tušila pro koho se rozhodl.
Nepatrně pokýval hlavou. "Nikdy si to neodpustím." Poznamenal tiše a koukl na mě se slzami v očích.
"Keiji, jen chci abys byl šťastný a spokojený. Ať už budeš s kýmkoliv." Chlácholila jsem ho. Keiji se mírně usmál. "Jsi skvělá." Pronesl. Uchechtla jsem se. "Já vím. Tak co? Budeme kamarádi?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Počkej, vždyť jsem ti neřekl pro koho jsem se rozhodl." Vyhrkl ze sebe. "To ani nemusíš. Můj šestý smysl mi to už prozradil." Řekla jsem a natáhla se pro kartáč na vlasy. Učesala jsem si vlasy.
"Dneska už tady nebudu spát." Oznámil Keiji. "Jdeš spát k Bokutovi?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. "Ne, půjdu spát domů." Řekl Keiji. "A sám?" Zeptala jsem se a zkoumala ho pohledem. Keiji mi to odkýval. "Keiji," Oslovila jsem ho a vzala mu ruce do mých dlaní. "tobě se u nás nelíbí?" Zeptala jsem se. "Líbí, jenže teď není vhodné abych u tebe spal, když jsem se rozhodl." Pronesl smutně a já se zasmála. "Nejsi jediný gay, který se mnou tráví noc." Pronesla jsem s úsměvem. "Takže nemám problém sdílet s tebou jak můj pokoj tak mou postel." Dodala jsem. "Ty jsi vážně poklad." Pronesl už klidnějším hlasem. "To jsem a měli bychom už vyrazit než nás budou nahánět ostatní." Pronesla jsem s úsměvem a měla se na odchodu.
Oba jsme se vydali na cestu do baru.
✨ To by continued…✨
