✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Došli jsme k nám a hned nás mamka odchytla s večeří.
Po večeři jsme šli do mého pokoje.
"Tak co víš?" Pobídl mě Keiji a sedl si na mou postel.
"Bokuto je na rozcestí. Chodí s Miu ale líbí se mu kluk." Prozradila jsem mu a mezitím si sedla na postel.
Tu poznámku, že by to všem ublížilo jsem vynechala raději schválně.
"A do prčic. A jak se ti povedlo to z něj dostat?" Ptal se dál. "Moc na výběr neměl. Buď mi to řekne nebo mě tam bude mít přes noc." Odpověděla jsem s úsměvem. "A vzhledem tomu, že Bokuto se nerad dělí o postel, tak mi to vyklopil." Pokrčila jsem rameny. Keiji se začal smát. "Ty jsi ale číslo." Poznamenal s úsměvem.
"A víš kdo to je?" Zeptal se Keiji. "To právě nevím." Řekla jsem. "Jediné co mi prozradil, že ten kluk je ve vztahu s holkou." Dodala jsem. "Dobře, víc si budu všímat s kým se stýká ve škole." Nabídl se Keiji. Usmála jsem se na něj. "Jsi poklad." Pronesla jsem, políbila ho vášnivě a objala ho kolem krku. "Ne, ty jsi poklad." Obrátil to a vrátil mi polibek ale vášnivěji.
Pak se podíval na hodinky. "Promiň krásko ale už musím jít." Oznámil mi. "Půjdu s tebou." Oznámila jsem mu a zvedala se z postele. "Kdo tě pak odprovodí domů?" Zeptal se s úsměvem.
Udiveně jsem se na něho otočila. "Mě?" Zeptala jsem se a prstem ukazala na sebe. "Má maličkost." Dodala jsem s úsměvem a naklonila se k němu pro další polibek.
Šla jsem ho odprovodit a vrátila se domů.
"Co je s tebou? Poslední dobou jsi častěji zamyšlená než jindy. Trable s láskou?" Zeptala se máma, když jsem dorazila domů a zkoumala mě pohledem.
Sedla jsem si v obýváku na pohovku vedle mámy a zhluboka si povzdechla.
"Přesně tak, mami. I když ty trable nejsou moje." Pronesla jsem ale mám pocit, že jsou i mé.
"Jsem jedno velké ucho." Vyzvala mě máma a usmála se na mě.
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. "Jde totiž o Bokuta." Začala jsem a celé ji to převyprávěla. Máma jen poslouchala a snažila se do mého vyprávění nezasahovat.
"No to je síla." Poznamenala máma po mém vyprávění. "To mi povídej. A než jsem to z něj dostala, tak prohlásil, že mi ani partě nechce ublížit." Dodala jsem. "Možná to řekl kvůli Miu." Pronesla máma. "Možná. Keiji mi slíbil, že na něho dohlídne ve škole." Prozradila jsem. "Je to hodný chlapec i ty jsi." Dodala máma a láskyplně se na mě usmála. Úsměv jsem ji opětovala a objala ji.
Pak se s ní rozloučila a popřála ji dobrou noc. Odešla jsem do svého pokoje.
Nachystala se do postele a zapla si společný chat s partou. Bokuto nebyl online ale všichni ostatní ano a řešili naší sovičku a mě.
Lev:
Mám jen já takový dojem, že nám jak Bokuto tak Ari něco skrývají?
Vrabčák:
Taky mám ten pocit.
Kenma:
Nechte je na pokoji. Znám Ari dlouho a vím, že až bude ten správný čas, tak nám to všechno řekne.
Tohle mě potěšilo, že Kenma se mě zastáva.
Anda:
To věřím ale může nám to říct hned a můžeme jim pomoct všichni, Kenmo.
Kenma:
Kdyby chtěla od nás pomoc, tak by se ozvala, nemyslíš?
Má pravdu. Pokud mám tak málo informací, tak to s nimi nechci řešit. Jen by spamovali Bokuta a snažili se z něj vymáčknout všechno.
Kuroo:
Kenma má pravdu. Zkusme to nechat na ni. Když si nebude vědět rady, tak ví kde jsme.
Wow i Kuroo? No od něj bych to nečekala ale byla jsem ráda.
Vrabčák:
Dobrá. Hele lidi, co děláte o víkendu?
Kuroo:
Nevím, co máš v plánu?
Vrabčák:
Mám v plánu udělat si procházku na rozhlédnu a udělat si tam piknik.
Kuroo:
To zní skvěle.
Kenma:
Tak to beze mě. Já nikam nejdu.
Me:
Ahoj lidi, mohu se přidat?
Vrabčák:
Nazdar Ari, jasně, je to pro všechny.
Kuroo:
Ahoj Ari.
Koťátko, pojď s námi. 🥺
Kenma:
Ahoj Ari. Nezkoušej mě přemluvit.
Kuro, nejsem žádné kotě!
Me:
Zatím jsem nic neřekla 😆
Kenma:
Myslíš si, že nevím, proč ses vložila do chatu až teď, když už jsi pár vteřin online. Já prostě nejdu!
Kuroo:
Ari, pomož mi. Prosím 🙏
✨ To by continued…✨
