✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Druhý den jsme hráli volejbal s klukama a s Andou, Ginou a s Miu.
"Bokuto, můžeš na chvilku?" Zavolala jsem na něho a popošla od party. Keiji na mě kroutil hlavou ale já pokývala hlavou.
Bokuto ke mě přistoupil. "O co jde?" Zeptal se. "To mi řekni ty, o co ti jde?!" Řekla jsem a založila si ruce na prsou.
"Jo tak. Akaashi si stěžoval." Poznamenal Bokuto. "Hele, všichni jsme se domluvili na ranním tréninku a on nedorazí?" Pronesl Bokuto trochu naštvaně. "Nedorazil, protože zaspal. Děláš jako by se to tobě nestalo." Promluvila jsem rozlobeně. "A to, že člověk zaspí není hned důvod k tomu abys z toho dělal vědu." Dodala jsem. "Tak já z toho dělám vědu?!" Pronesl Bokuto.
"Zajímalo by mě jestli by ses zastala, třeba Leva nebo Yakua, kdyby je seřval Kuroo, za to, že nedorazili na trénink." Řekl Bokuto. "To si piš, že zastala, kdyby se Kuroo začal chovat tak jako ty, jako sobec." Řekla jsem. "Já, že jsem sobec? Co je na tom sobecké abych po svém týmu chtěl dodržovat jisté pravidla?" Zeptal se Bokuto a už byl docela naštvaný. "Nic ale taky když jeden člen týmu zaspí nebo na to zapomene a ty mu to vytkneš, to je sobectví, nemyslíš?" Argumentovala jsem. "Aha. Takže madam mě chce učit jak mám vést svůj tým. Hele Arisu, nic proti tobě nemám ale nestrkej nos do něčeho, o čem nic nevíš." Pronesl Bokuto a vrátil se zpátky k ostatním.
Možná nic nevím o vedení týmu ale vím jedno. Tohle není jen tak.
Kuroo má nastavené jiné pravidla a Anda, jak je mi známo, tak taky a funguje to. Ale aby po jednom zaspání člověk nepřišel a pak když se ten člověk omluví, tak dostane kartáč. To je trochu moc.
Musela jsem si sednout na zem a trochu to rozdýchat. Přitáhla jsem si k sobě kolena a rukama je objala.
Přisedl si ke mě Keiji a objal mě kolem ramen. Opřela jsem se o něj a nechala se objímat. Hlavu jsem mu schovala do ramene.
"O co šlo?!" Zeptal se známý hlas. Podívala jsem se na něj. Přede mnou si dřepl Kuroo. "Šlo o to, že jsem nedorazil včera na ranní trénink, protože jsem zaspal ale Bokuta tahle informace nezajímala. Sjel mě jak malého kluka." Odpověděl mu Keiji. "Tak teď sjedu já jeho a vy dva, proč jste s tím nepřišli za mnou?" Zeptal se Kuroo. "Proč bychom tě měli s tímhle otravovat?" Zeptala jsem se. "Třeba proto, že si s ním dovedu lépe poradit a protože ti to dlužím." Pronesl Kuroo.
Usmála jsem se na něj smutně. "Nic mi nedlužíš, Kuroo." Pronesla jsem. "Dlužím a nediskutuj se mnou o tom.
Teď k tobě." Pronesl a stočil pohled na Keijiho. "Bylo to poprvé?" Zeptal se Kuroo. "Poprvé." Odpověděl Keiji. Kuroo na to kývl. "Dobrá. Dávej si na to bacha. Dochvilnost je v životě důležitá." Pronesl a napřimil se.
"Kuroo," Oslovila jsem ho než odešel. Podíval se na mě. "Omlouvám se. Pokazila jsem všem odpoledne." Omluvila jsem se. "To je dobrý." Pronesl a usmál se na mě. Razil si cestu k Bokutovi.
"A ty vstávej." Pronesl Keiji. Neměla jsem sílu odporovat, takže jsem se postavila a šli jsme na lavičku za Miu.
"Promiň Keiji. Včera jsem se mu to snažila vysvětlit ale on si mlel svoje." Pronesla omluvně Miu. "V pořadku, děkuji." Řekl Keiji. "A stále mele." Dodala jsem a podívala se na Miu. "Je mezi vámi všechno v pořádku?" Zeptala jsem se Miu. "Do včerejška bylo vše v pořádku." Odpověděla Miu.
"Ty kráso, co se stalo, že Kuroo řve na Bokuta." Zeptal se nechápavě Yaku, když s ostatními přišli k nám.
Tak jim to Keiji vyprávěl znovu. "To jako vážně?!" Zeptala se rozlobeně Gina. "Tohle není správný přístup od kapitána." Pronesla smutně Anda a sledovala Kuroa a Bokuta, jak se hádali.
Bylo mi líto Kuroa, že ho nechávám samotného proti Bokutovi ale já už nic nesmůžu.
Najednou se Anda postavila a kráčela k nim. "Kam jdeš?" Zeptala se ji Gina a všichni jsme na Andu upřeli zrak. "Jaké je naše pravidlo." Pronesla Anda. "Nejsme samy." Pípla Gina.
"Přesně tak. Jsem taky kapitánka, takže mám taky k tomu co říct." Pronesla Anda a šla k těm dvěma.
"A dobrá kapitánka." Dodala tiše Gina.
✨ To by continued…✨
