✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Šla jsem se rychle ospchovat a zavolala jsem Kenmovi. Hned mi to zvedl.
Kenma:
"Copak se děje? Mám za tebou přijít?"
Me:
"Ty něco tušíš, že se takhle ptáš?"
Kenma:
"A sakra. Takže s tebou Akaashi nemluvil."
Me:
"Takže ty o tom víš?!"
Kenma:
"A kdo si myslíš, že mu řekl ať ti to řekne!"
Me:
"No jo, mohlo mě to napadnout. Sám od sebe by mi to asi neřekl. Ale to teď nechci řešit. Máš tam po ruce Kuroa?"
Kenma:
"Nemám. Vletěl na Bokuta."
Me:
"Proboha. Chudák Bokuto."
Kenma:
"Neboj. Co Akaashi?"
Me:
"No teď dva dny bude u mě. Jeho rodiče nebudou doma a já ho teď nemůžu nechat samotného."
Kenma:
"Udělala jsi dobře. Jak si myslíš, že to všechno dopadne?"
Me:
"Netuším ale ať to dopadne jak chce. Hlavně aby byl Keiji spokojený a šťastný."
Kenma:
"Moje řeč. Hele, Kuro zrovna dorazil, chceš s ním mluvit?"
Me:
"Jo. Dej mi ho."
Kuroo:
"Ahoj, Ari. Jak je?"
Me:
"Jde to. Co Bokuto?"
Kuroo:
"No ten je na tom hůř. Má výčitky svědomí kvůli Akaashimu a tobě."
Me:
"Keiji na tom taky není dvakrát nejlíp."
Kuroo:
"Sakra. To je zase situace."
Me:
"To mi povídej. Ani ty s Kenmou jste mi nedělali tolik vrásek jako Bokuto a Keiji."
Kuroo:
"Máš nějaký plán, jak to vyřešit?"
Me:
"Nejdřív si chci promluvit s Bokutem bez Keijiho než něco začnu řešit."
Kuroo:
"To je rozumné."
Me:
"Nechce se mi vzdávat Keijiho ale zase ho nechci do ničeho tlačit."
Kuroo:
"Já vím. Je to celé těžké. Každopádně ti pomůžeme jak jen to půjde."
Me:
"To vím a děkuji."
Zaslechla jsem zvonek u dveří.
Me:
"Musím jít. Tak se zatím mějte."
A zavěsila jsem.
Přistoupila jsem ke dveřím a otevřela je. Stál tam Keiji a držel malou tašku s věcma. Jeho tvář zdobil mírný úsměv.
Usmála jsem se na něj a pustila ho dovnitř. Zavřela jsem za ním dveře. Vypadal mnohem lépe.
"Cestou jsem zavolal mamce a řekl ji, že budu u tebe do neděle." Oznámil mi, když vešel dovnitř.
"A neměla s tím nějaký problém?" Optala jsem se.
"Neměla a dokonce tě zve na nedělní večeři." Oznámil mi dál s úsměvem. "No páni." Pronesla jsem udiveně ale s úsměvem.
Keiji se navečeřel a pak jsme šli do mého pokoje.
"Pustíme si nějaký film?" Zeptal se mě ale já byla myšlenkama jinde.
Přemýšlela jsem na tím, co pronesl Bokuto.
'Ublížilo by to všem.' Vzpomněla jsem si na jeho slova.
Ano, možná to rozdělí naší partu na dva tábory ale představa, že by byla naše sovička smutná se mi taky nezamlouvá.
"Halo Země volá Ari." Pronesl Keiji a zamával mi jednou rukou před obličejem.
Vzpamatovala jsem se a koukla nechápavě na něj.
"Co? Promiň, byla jsem zase myšlenkama jinde." Prozradila jsem mu s omluvným úsměvem.
"A kde?" Zetpal se.
Není třeba si kazit teď náladu.
Usmála jsem se a letmo ho políbila. "Teď už jsem myšlenkama u tebe." Řekla jsem s úsměvem.
"Dobrá, takže na co budeme koukat?" Zetpal se s úsměvem.
"Asi nějakou komedii. Vybereš něco? Já zajdu udělat popcorn." Řekla jsem a do klína mu položila můj notebook.
S úsměvem mi to odkýval a otevřel si notebook.
Já vyšla z pokoje a vytočila jsem Bokuta.
Bokuto:
"Ari, jestli mi chceš nadat, tak si to prosím tě odpusť."
Me:
"Páni, Kuroo ti musel dát do těla."
Bokuto:
"Bingo a co potřebuješ?"
Me:
"Chci si s tebou v klidu promluvit beze svědků. Teď mám na dva dny u sebe doma Keijiho. Jeho rodiče jsou mimo město a já ho nemohla nechat samotného v domě. V pondělí po tréninku budeš mít na mě čas."
Bokuto:
"Bojím se toho, co mě čeká od tebe za výslech."
Me:
"Neboj, jen si potřebuji v klidu promluvit."
Bokuto:
"Dobře. Tak v pondělí. Dám ti ještě vědět."
Me:
"Dobře. Děkuji a měj se."
Bokuto:
"Ty taky. Ahoj."
Me:
"Ahoj."
A zavěsila jsem.
S hotovým popcornem, s džusem a sklenkami jsem se vrátila za Keijim do pokoje.
"Tak už jse-" Zastavila jsem se v půlce věty a ve dveřích.
Keiji ležel na posteli na boku a spal. Zas tak dlouho jsem pryč nebyla aby usnul.
Usmála jsem se a odnesla zase popcorn a džus zpátky do kuchyně.
Uklidila to a vrátila se do pokoje.
Keijiho jsem přikryla dekou a notebook jsem vypla. Lehla jsem si vedle něho a chvíli ho pozorovala, jak bezstarostně spí. Vypadal tak sladce. Jemně jsem ho políbila na čelo a zavřela oči. Hned jsem usnula.
✨ To by continued…✨
