✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
"A zábava může začít." Pronesl Kuroo s úsměvem, práskl dlaněmi a vypil celý obsah skleničky. Kenma si schoval tvář do dlaně a já se rozesmála.
Seděla jsem vedle něho a po mém boku seděla Umi.
"Hele Ari, můžu vědět, o co jsme přišli a proč se slaví?" Zeptal se Oikawa. "Slaví se vítěztví nad Fukurodani a přišli jste o hodně." Pronesla Umi. "Moment a nejsi náhodou jedna z těch poražených?" Zarazil se Oikawa. "Jsem přímo kapitánka Fukurodani ale jsem tady proto, abych Ari pogratulovala." Upřesnila Umi. "Jo to dává logiku a o co jsme přišli?" Ptal se dál Oikawa. "Ti dva s mým svolením ode dneška tvoří pár." Pronesla jsem a ukázala prstem na Keijiho a Bokuta, kteří si mezi sebou povídali. "Aha...Cože?!" Vyhrkl ze sebe nevěřicně Oikawa a tak hlasitě, že všichni stočili pohled na něho.
"Počkej, to byl ten důvod našeho rozchodu?" Zeptala se Miu Bokuta. "Ano, promiň ale nemohl jsem tě tahat za nos." Pronesl Bokuto. "Ale mohl jsi mi to říct." Trvala si na svém Miu. "A ty bys to řekla Arisu. Všichni víme jaké jste drbny." Argumentoval Bokuto. "Říká ta největší drbna v naší partě." Setřela jsem ho s úsměvem. Všichni jsme se zasmáli. Bokuto se na mě podíval a pak se koukl na Umi. "Musím s Arisu souhlasit a to ještě neví, žes mi dal její číslo." Dodala Umi. Já stočila pohled na Umi a ta jen s úsměvem pokývala hlavou. Pak jsem se koukla na Bokuta, který se začal přede mnou krčit.
"No, já to radši nebudu komentovat." Řekla jsem a rozhodila ruce.
"Ari, vzhledem situaci, se mění i plány." Začal Bokuto. "Počkej jaké plány?" Zeptala jsem se ho. "Plány na dnešní přespávačku. Umi měla původně spát u mě, protože bydlí docela daleko ale když je situace taková jaká je, tak bych tě poprosil, jestli bys nevzala Umi na noc k sobě ty." Žádal mě Bokuto. "Aha. Chceš si Keijiho pojistit, že mám pravdu." Rypla jsem si do něj. "Myslíš, že toho bude schopný, když začal nasávat už než jsme přišli?" Zeptal se Keiji. "Aby ses nedivil." Dodal Bokuto na Keijiho a ten jen na prázdno polkl.
"Nehroď to. Autobus domů mi jede ve dvanáct deset." Ozvala se Umi. "Jakýpak autobus? Jestli chceš, můžeš přespat u mě." Řekla jsem směrem k Umi. "A chceš spát u Bokuta?" Zeptala jsem se Keijiho. "Jestli ti to nevadí." Pronesl nevinně. "Jen pozor. Mumlá ze spaní ale to jen když jí něco trápí." Upozornil Kenma Umi. Ta nad tím mávla rukou. "Proč se to dozvídám až teď." Pronesla jsem. "Protože bys mi stejně nevěřila." Pronesl Kenma. "To je pravda." Musela jsem souhlasit.
Všichni jsme nakonec dobře bavili.
Pak jsme se odebírali domů. Já jsem šla domů s Umi.
"Víš, je tady ještě něco, co bys měla vědět, Ari." Začala Umi tak vážně, že jsem dostala strach. "Teď se bojím zeptat, co?" Pronesla jsem a zkoumala ji pohledem. "Nemůžu u tebe přespat aniž bych ti to neřekla." Začala a přiblížila se ke mě blíž. "Já jsem na holky a ty mě přitahuješ už od té výzvy. Když jsem zjistila pravdu, tak jsi mě začala přitahovat ještě víc. Důvod proč jsem šla do toho baru jsi byla ty ale to jsem netušila, že to dopadne takhle." Pronesla na jeden nádech. Zaskočilo mě to.
"Páni." Vysoukala jsem ze sebe. "Neboj se nic na tebe nezkusím, pokud sama nebudeš chtít ale myslím, že by to bylo nefér abys to nevěděla." Dodala Umi.
"Děkuji za tvou upřímnost, Umi. Vážím si toho. Jsi fajn holka." Řekla jsem vážně.
"Pojď půjdeme, než z nás budou rampouchy." Pronesla jsem po chvilce mlčení.
Doma byla tma, potichu jsme našlapovaly. Najednou jsem zahlédla siluetu v křesle. "Mami?" Oslovila jsem ji a lampička se rozsvítila. V křesle seděla máma.
"Ahoj," Hned vyskočila z křesla a rychle mě běžela objemout. "všechno vím. Je mi to tak líto, zlatíčko." Řekla a svírala mě v náručí.
"Mami, nemůžu dýchat." Pronesla jsem přidušeně a máma mě hned pustila. "Která drbna ti dala info?" Zeptala jsem se ji. "Kenma volal své mámě a ta mě informovala." Odpověděla mi. Já se s úsměvem otočila na Umi. "A pak, že kluci nejsou drbny." Poznamenala jsem a Umi měla co dělat aby se nerozesmála.
"Hele mami, je to v pohodě a tohle je Umi, má nová kamarádka a bude tady spát." Oznámila jsem ji a zamířily do pokoje. "Jo mami, prosím tě, odpusť si zítra to drastické probuzení. Děkuji." Žádala jsem ji a Umi se začala smát. "Tak vidím, že ses rychle oklepala. Dobrou noc." Poznamenala máma.
✨ To by continued...✨
