✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
To její chování bylo matoucí. Podívala jsem se na tým soupeřek a střetla se pohledem právě s dívkou, která mě vyzvala tenkrát k zápasu tři na tři.
Nedívala se na mě pohrdavě ale ani nadšeně. Byl to spíš neutrální pohled. Kývla jsem na pozdrav a ona odvrátila hlavu ke svým spoluhráčkám.
Zápas začal písknutím na píšťalku rozhodčího a my jsme rozehrály hru.
Pro tým Nekoma jsem zvítězila míč a rozehrávala jedna dívka.
Míč letěl na druhou stranu ale kapitánka Fukurodani to vybrala a poslala k nám. Gina ho vybrala a poslala nahráváčce, která to poslala mě a já ho smečovala tak rychle, že soupeřky nestačily ani zareagovat.
Soupeřky byly v šoku až na ty tři, které se se mnou utkaly.
Stála jsem u sítě hned naproti kapitánky Fukurodani, která se na mě divně usmívala.
"Tohle Nekoma potřebovala." Šeptla a já se zarazila, jenže ne na dlouho.
Píšťalka rozhodčího oznámila pokračování hry.
První set Nekoma vyhrála a jak kluci na tribunách tak nekomské holky na hřišti jásaly.
Mě ale do smíchu nebylo. Ne, že bych neměla radost z částečné výhry ale uvědomila jsem si, že se zase nacházím na rozcestí. Mám ráda volejbal ale i tanec.
Ztěžka jsem dosedla na lavičku a popadla láhev na pití. Vedle mě si přisedla Gina z jedné strany a z druhé ještě jedna spoluhráčka. "Gina a Anda nelhaly, vážně jsi dobrá." Řekla radostně holka na krátko ostříhaná.
"Nezapomínej, že je to dočastné." Poznamenala jsem neutrálně a napila se z láhve.
Druhý set rozehrávala kapitánka Fukurodani a já tušila, že ten míč půjde na mě, protože se mě hledala pohledem. A taky že šel ale já ho nenechala dopadnout na zem a poslala ho na nahráváčku, která ho poslala na smecařku za ní a se pokusila smečovat, jenže byla zablokovaná a míč se objevil na naší půlce. Fukurodani měly bod.
Kapitánka se na mě zase koukla a já ji probodla pohledem. Mrkla na mě s úsměvem. Nechápala jsem proč se tak chová ale nehodlala jsem ji přenechat vítěztví.
Podávala jsem já a dala si na to hodně záležet. Neobešlo se to bez odezvy, bylo vyrovnáno.
Druhý set jsme vyhrály sic už s obtížemi. Holky z Nekomy jásaly a jásot se ozýval i s tribun.
Kapitánka z Fukurodani ke mě přistoupila ale nebyla nějak naštvaná z prohry. Nebyla ani překvapená, spíš naopak. Byla vyrovnaná a podávala mi pravici na potřes.
Nechápavě jsem se na ni koukla a ruku ji podala.
"Byl to skvělý zápas." Řekla a pak se naklonila k mému uchu. "Lepší než s Andou." Zašeptala a odešla ke svému týmu. Já tam stála jak opařená a nechápavě hleděla na záda kapitánky.
Najednou jsem postřehla jak se na mě valí kluci z tribun. "A do háje." Pronesla jsem pro sebe a bez šance na nějaký únik jsem se ocitla ve vzduchu v Bokutovém sevření.
Nemělo cenu cokoliv namítat ale hned jak mě položí, tak ho vyfackuji.
Jenže ani k tomu jsem se nedostala, protože mě kluci jeden po druhém obklopili ze všech stran a přidaly se k nim i holky. A aby toho nebylo málo, tak začali všichni kolem mě poskakovat jak smyslu zbavení.
Pohledem jsem vyhledala Andu, která se usmívala od ucha k uchu a ukazovala na mě oba palce nahoru.
Jakmile se dav trochu rozstoupil ode mě, tak jsem se konečně svobodně nadechla.
Pak jsem se otočila na Bokuta. Vytasila jsem na něj ukazováček se slovy: "Ještě jednou mě zvedneš a rozsekám tě na tři do školky."
Bokuto se rozesmál a stáhl mě do své náruče.
"A to se musí zapít." Prohlásil Kuroo. "To je pravda." Odsouhlasil to Bokuto. "Ale ty bez alkoholu." Prohlásil Kenma výhružně a zabodl ukazováček do Kuroovi hrudi. Všichni jsme se začali smát a to už k nám přibelhala i Anda.
✨ To by continued…✨
