"Jak to, že to ví Kuroo dřív než já!" Začal se rozčilovat Bokuto, když se k nám vrátil.
"Promiň, co jsi říkal?" Zeptala jsem se ho, když jsem se vrátila do reality. "Říkal jsem: Jak je možné, že Kuroo to ví už dávno a já se to dozvídám až teď?!" Zopakoval Bokuto a překřížil ruce na prsou. "Kuroo je víc všímavější než ty." Vysvětlila jsem s úsměvem a podívala se na hodinky. "No dneska už to musíme rozpustit. Je už pozdě." Oznámila jsem a postavila se. "Já tě doprovodím." Hned se nabídl Akaashi. "A já jdu za Kuroem. Takže čau." Řekl Bokuto naštvaně a odešel. My se jen dívali jak se vzdaluje.
Když byl Bokuto v dostatečné vzdálenosti, tak jsme se začali smát. "Viděl jsi ten jeho výraz?" Pronesla jsem mezi smíchem. "Jo to bylo poprvé co jsem ho viděl takhle." Řekl se smíchem Akaashi a vydali jsme se na cestu. "Ten výraz jsem si měla vyfotit." Poznamenala jsem už s doznívajícím smíchem. "Někdo vzal Bokutovi vítr z plachet." Poznamenala jsem. "Vypadá to, že máš z toho dobrý pocit." Pronesl Akaashi a podíval se na mě. "A ty snad ne?" Zeptala jsem se ho a zvědavě se na něj za pochodu podívala.
Najednou mě Akaashi stáhl na bok a já se ocitla v jeho náručí. Zčervenala jsem a nechápavě se na něho koukla.
Nebyla jsem sama kdo se červenal i Akaashi se začal červenat.
"Byla tam značka." Oznámil mi tiše a já zrudla ještě víc. Troufám si říct, že jsem byla víc červená než rajče. "Jo. Díky." Pronesla jsem a rychle se odtáhla.
Mlčky jsme došli k mému domu a já se s ním rychle rozloučila a zaplula dovnitř. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a zády se opřela o ně. "Jsi tady brzo." Poznamenala máma a nakoukla do předsíně. "No jo to víš jen rychlá domluva." Poznamenala jsem s mírním úsměvem a zamířila jsem do pokoje.
"Stop!" Zastavila mě rázně máma a já se zasekla na místě. Otočila jsem se na ni. "Mami, ráda ti to převyprávím ale dneska vážně ne. Můžeme to nechat na zítřek?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Ale opovaž se tomu zítra vyhnout." Pohrozila mi s úsměvem a tím mě propustila. "Neboj, zítra ti budu vše vyprávět." Ujistila jsem ji a zmizela v pokoji.
Dopadla jsem na postel a chvíli koukala do stropu. Moje myšlenky se točily kolem toho divadýlka, který hrajeme s Akaashim. Mám pocit, že tohle nedopadne dobře. Proboha do čeho jsem se to zase nechala uvrtat ale už je pozdě na to abych vycouvala. I kdybych z toho chtěla vycouvat, tak Bokuto uvrtá Akaashiho do vztahu s dívkou. A to zas nemůžu udělat Akaashimu. Jsem v pasti.
Z toku myšlenek mě vytrhl mobil. Koukla jsem se na displey a překvapeně zamrkala, když jsem si přečetla kdo mě otravuje. Vrabčák? Bezva takže už to ví i Yaku a Lev. Bravo. Zítra si ze mě budou utahovat. Nechala jsem mobil zvonit a šla si nachystat učivo na zítřek a zalehnout do postele.
Ještě než jsem ulehla do postele, tak se mi pokoušel dovolat ještě jeden otrava a to Bokuto, taky bezúšpěšně.
Ležela jsem v posteli a jen tak ze srandy jsem najela na skupinový chat s naší partou.
Vrabčák:
Neví někdo, proč mi Ari nezvedá telefon?!
Sovička:
Mě ho taky nezvedá!
Pudink:
Možná už spí.
Akaashi:
A co po ní pořád chcete? Bokuto, tys ji viděl před chvíli a ty, Yaku, ji vídáváš každý den ve škole. Tak ji nechte vydechnout.
Rychle jsem vypla chat a odložila telefon. Zahřálo mě u srdce, že se mě Akaashi zastal. Moment, proč to udělal? Nejspíš kvůli tomu, aby náš vztah vypadal věrohodně.
Za chvíli jsem usnula.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
