✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Sahala jsem po klice, když jsem z dálky zaslechla své jméno. Otočila jsem se po hlase a nestačila se divit, kdo k nám běží. Bokuto a Keiji?
V úžasu jsem spustila ruku z kliky a otočila se na ty dva.
Doběhli k nám a vydýchávali se.
"Co vy tady děláte?" Zeptal se Kuroo.
"Hadej a můžeš třikrát." Odpověděl mu Bokuto, když už nabral dech.
"Chceme vás podpořit, teda alespoň já. Akaashi je tady kvůli Ari." Prozradil Bokuto a já se němně dívala na Keijiho. Byla jsem jak Alenka v říši divů.
Přistoupila jsem ke Keijimu. "Je to pravda?" Zeptala jsem se a dívala se mu do očí. "V telefonu jsi zněla divně a tak mě napadlo, že bys potřebovala podporu." Vysvětlil mi.
Padla jsem mu kolem krku a šeptala mu děkuji. Byla jsem dojatá.
"No šest proti jednomu? To už máme z poloviny vyhráno." Poznamenala máma s úsměvem. "Jasná výhra. Jdeme?!" Zavelel Bokuto a vešel jako první dveřmi.
Já vzala Keijiho za ruku a on hned propletl prsty a s úsměvem jsme vstoupili do kavárny.
Teta byla zaskočená, když spatřila mě s doprovodem mámy, Kenmy a Kuroa. Bokuto a Keiji si sedli zatím k vedlejšímu stolu a čekali co se bude dít.
My čtyři jsme si sedli ke stolu, kde seděla už nad kávou teta, kterou jsme pozdravili. Své havraní delší vlasy si dala za uši.
Servírka byla hned u nás a tak jsme si objednali horkou čokoládu na nervy. Servírka si to poznamenala a šla připravovat naší objednávku.
"Myslela jsem, že dorazíš sama." Pronesla teta na mě a probodla mě pohledem. "Nějak se to zvrtlo." Prohodila jsem nevšímajíc si toho pohledu.
"Yuki, to co žádáš po svém synovi není správné." Vmísila se do toho máma a šla rovnou k věci.
Teta se podívala na Kenmu, který ve svém vnitru nejspíš sváděl boj o to, jestli má matce vzdorovat nebo ji poslechnout. Kuroo, jako správný přítel, ho ochranařsky objal kolem ramen a přitiskl si ho blíže k sobě.
Tetě se při tom gestu skřivil oblyčej a to bych nebyla já abych si toho nevšimla.
"Co ti vadí na Kuroovi?" Zeptala jsem se přímo. Teta se na mě podívala. "Na světě je plno kluků a Kozume si vybere zrovna toho? Vždyť ještě nedávno byl s dívkou. Ne, můj syn nebude experimentální kousek." Pronesla teta naštvaně, opřela se o opěradlo židle a založila si ruce na prsou.
"Je pravda, že jsem asi před rokem chodil s dívkou ale necítil jsem se v její společnosti dobře. Nebyl jsem sám sebou.
Věřte nebo ne, že mi na vašem synovi velice záleží a kdyby to šlo snesl bych mu modré z nebe." Vysvětlil Kuroo a nepouštěl Kenmu z náruče.
"Vidíš. Nemohla bys tohle rozhodnutí nechat na Kenmovi?" Zeptala jsem se. "A co když mu zlomí srdce?" Zeptala se teta. "Tak stejně příjde Kenma za mnou a já pak Kuroa vlastoručně zabiju." Pronesla jsem jako hotovou věc a teta se usmála.
"Mami, už nejsem malé dítě, které potřebuje tvou ochranu." Dodal Kenma. Teta si povzdychla a skláněla se nad svým hrnkem.
"Vyrostli jste tak rychle. Pamatuji si jako včera, jak jste se vy dva zapletli ze staršími dětmi do hádky. Arisu se postavila před tebe a začala jim rozkazovat, ať jdou pryč." Začala vzpomínat teta a my se s Kenmou usmáli.
"Jeden starší kluk odhodil Arisu na bok a nakráčel si to ke mě." Pokračoval v historce Kenma.
"Najednou se u mě objevil Kuroo" Začala jsem a podívala se na něj "pomohl mi na nohy a ptal se jestli mi nic není. Když jsem ho ujistila, že jsem v pořádku, vrhli jsme se na tu bandu co provokovala Kenmu." dořekla jsem.
"Rozmetali jsme je volejbalovým míčem. Už tenkrát jsi byla hodně statečná.
A pak jste mě dlouho nechali žít v domění, že jste sourozenci." Dodal Kuroo a my s Kenmou jsme vybouchli smíchy.
"No jo a proto se nemusíš bát, teto. Stačí jedna stížnost a já si to Kuroem už vyřídím." Poznamenala jsem.
Najednou do kavárny přiletěl Yaku a Lev. "Opovažte se ty dva rozdělit." Zakřičel Yaku na tetu a ta na ně šokovaně hleděla.
Bokuto se začal smát na celou kavárnu a my se k němu jen přidali.
Pak se teta podívala na nás a musela se smát taky.
"Dobře, vyhráli jste." Pronesla teta, když jsme se uklidnili. Yaku s Levem byli překvapeni a těkali pohledem po všech přítomných. "Neboj se, přece bych nemohla přenechat svého malého brášku nějakému budiš ničemu." Pronesla jsem. "Um. Co?! Víš o tom, že jsem vyrostl a že jsme věkově stejně staří?!" Začal se rozčilovat Kenma.
"Moment! To jako jsme přišli zbytečně?!" Pronesl Yaku nechápavě. "No, tak nějak ale díky za podporu." Obeznámil Yakua Kuroo a mrkl na něj jedným okem.
"No nic. Já musím valit, mám doma ještě práci." Řekla teta a začala se zvedat. "Počkej, půjdu s tebou." Přidala se k ní máma a vstala. "Vy ještě seďte ale nazapomínejte, že máte zítra školu." Pronesla máma a byla pryč.
✨ To by continued…✨
