Do jeho mysli - 2

37.

Následující týden pro Elisabeth psychicky velmi náročný. I když se snažila takových myšlenek vyvarovat, nebyla hodina, kdy by nepomyslela na toho šestitýdenního drobečka, kterého v sobě tak krátce nosila, nepřemýšlela nad tím, jestli by to byla holčička nebo chlapeček, a jak by on, nebo ona vypadala. Bylo těžké předstírat, že je v pořádku s vědomím, že přišla o dítě, a zároveň jimi být obklopená celý týden. I když se to stalo tak dávno.

Po čtyřech dnech unavených úsměvů, do kterých se musela nutit a asi stokrát zopakované lži „jsem v pohodě", kterou namlouvala především sama sobě se rozhodla, udělat si prodloužený víkend a vzala si v pátek volno. Chtěla si užít den jen sama se sebou. Byla přesvědčená, že si to po té vší psychické zátěži, kterou si poslední dobou prošla zaslouží. Potřebovala si odpočinout, jak fyzicky, tak duševně, a přijít na jiné, příjemnější myšlenky.

V páteční ráno si dlouho vyspávala, a když se probudila, ještě nějakou dobu lenošila v posteli, jak to měla ráda. Byla si jistá, že dostatek odpočinku bude mít blahodárný vliv na její duševní zdraví – stejně tak, jako dobré jídlo, a tak si zašla na snídani do kavárny na rohu ulice, kde pekli ty nejlepší, nejkřehčí máslové croissanty s meruňkovou náplní. Poté strávila skoro dvě hodiny v salonu krásy. Nechala si udělat manikúru a pedikúru a zastřihnout konečky. Zkrátka si zařídila to, co z různých důvodů odkládala, nebo do čeho se jí nechtělo. Její přerostlé, roztřepené vlasy si už dávno říkaly o zásah kadeřníka. Až se zastyděla, když je v salonu rozpustila z culíku, i když jejich délka, sahající skoro po bedra byla obdivuhodná.

Domů přišla krátce po poledni, spokojená, s plným žaludkem, o čtyři centimetry kratšími vlasy a její nehty na rukou i nohou zdobila nenápadná béžová manikúra. Víc se „odvázat" nemohla. Ředitelka Grahamová na učitelkách nerada viděla tetování, piercingy, nebo jen výraznější barevný lak na nehtech. Neměly ani povoleno se nijak výrazně líčit. „Reprezentujete toto zařízení," poučovala je významně. „A s tím musí korespondovat i váš vzhled". Elisabeth neměla ráda tyhle názory, kdy se lidé s tetováním nebo kroužky v nosech odsuzovali, a přirovnávali pomalu ke kriminálním živlům, ale proti slovu ředitelky nic nezmohla, a tak ve výběru barvy manikúry musela zůstat střídmá. Ne, že by jí to nějak zvlášť vadilo. Většinu roku stejně nosila nehty na rukou nenalakované – jednak proto, že to bylo praktičtější, jednak, že na jejich úpravu byla příšerně líná. Musela se však usmát, když si vzpomněla na Catherininu malou rebelii. Její kamarádka měla propíchnutý pupík, a tělo jí zdobilo tetování, ale na tak šikovném místě, že to Grahamová neměla šanci nikdy zjistit, pokud by jí nenařídila svléknout se do půl těla, k čemuž u přijímacího pohovoru, ani během tří let jejího působení ve školce nedošlo.

Doma se zdržela jen krátce, aby se převlékla do pohodlnějšího oblečení a znovu vyrazila do města. Nejprve se zastavila ve farmářské prodejně, ze které nato odcházela obtěžkaná taškou s asi třemi kily ovoce a zeleniny. Tam, kam měla namířeno totiž nemoha přijít s prázdnou.

Když uslyšela její hlas, který volal její jméno, prostrčila Daisy hlavu mezi mřížemi své kóje, a když ji spatřila, začala pohazovat hlavou, jako by jí chtěla odpovědět na pozdrav. Elisabeth vždycky fascinovalo, jak takové velké a majestátní zvíře umí tak bezprostředně projevovat radost. „Ahoj, holčičko," promluvila k ní rozněžněle. Zvedla ruku a pohladila ji po bílé lysině.

Daisy k ní natáhla svou velkou hlavu, ale jak Elisabeth zjistila, nebylo to proto, že by stála o bližší kontakt s ní, ale aby se dostala blíž a prozkoumala látkovou tašku, co jí visela na rameni. „Potvůrko mlsná," prohodila se smíchem. „Chceš vědět, co dobrého jsem ti přinesla?"