Do jeho mysli - 2

10.

Někdy kolem páté hodiny už Christopher nemohl dál snést chaos, který mu narůstal v hlavě. Čím usilovněji se snažil přemýšlet, tím pro něj bylo těžší zapojit do svých myšlenkových pochodů rozum a chladný úsudek. Připadalo mu, jako by jeho mozek byl klubko myšlenek, které se stávalo větším a spletitějším s každým novým vláknem, kterých se do sebe zaplétalo tolik, že přestával své kognitivní procesy zvládat. Hlava mu tupě pulzovala, zprvu nepatrný tlak za očima se stával nepříjemným, až bolestivým. Po probdělé noci byl unavený, fyzicky i duševně. Nemohl spát, ale ani přestat přemítat o hrozbě, jakou by pro něj, ale především pro Elisabeth mohla Lauren představovat, až se jeho nutkavé myšlenky blížily k hranici paranoie. A tak od nich prostě utekl, jako utíkal od všeho, s čím se nedokázal vypořádat.

Začalo se právě rozednívat, když si zavázal tkaničky svých běžeckých bot a zamířil do probouzejících se ulic Manhattanu. Rozběhl se – a už se nezastavil. Do sluchátek mu buráceli White Lies, zatímco své znavené tělo hnal na plný výkon, aby se alespoň na chvíli oprostil od mučivých myšlenek a neutuchajícího strachu, který mu svíral útroby.

Vrátil se asi za hodinu, zmožený a zničený, jak se snažil ze svého těla, bez ohledu na to, kolik odpočinku mu bylo dopřáno dostat maximum. Únava něj měla díky nedostatku spánku takřka drtivý dopad, ale skýtala jeden velmi žádoucí účinek. Jeho otupělá mysl, která momentálně pracovala na energetický dluh mu nedovolila přemýšlet o ničem jiném než o tom, jak nutně se potřebuje umýt a doplnit kofein, s jehož pomocí se měl pro zbytek dne udržet na nohou.

Když přecházel svojí ložnicí do koupelny, letmým pohledem zkontroloval, že Elisabeth ještě spí. Jak ji viděl dřímat ve své posteli, neubránil se pomyšlení, že její hluboký spánek je velice štědrý dar od Boha. Vzápětí ucítil jemné mrazení, které mu prostupovalo hlavou a připomínalo vlastní nenaplněnou potřebu spánku. Bohužel, onoho božského daru nebylo dopřáno všem. 

V koupelně se osprchoval, oblékl se a poté se potichu odebral do kuchyně, připravit snídani. Chtěl mít tu hrůzu, která ho po celý zbytek noci pronásledovala za sebou, a příjemně strávené ráno bylo prvním krokem k tomu, na ni zapomenout. Nad vařením se mu povedlo se trochu rozptýlit, takže když za půl hodiny přišel do ložnice, aby ji vzbudil, jeho nálada byla o mnoho povzbudivější. A závratně stoupla výš, když mu Elisabeth věnovala rozespalý, ale nesmírně líbezný úsměv. Jak na ni promluvil, pomalu otevřela své přenádherné oči, pohlédla na něj a úsměv na její růžolící tváři se ještě rozšířil. „Dobré ráno."

Elisabeth otevřela pusu, ale místo zamýšlené odpovědi na poslední chvíli zachytila do dlaně zívnutí. Prsty si promnula tváře a zastrkala rozcuchané vlasy za uši. Bylo krásné, budit se v jeho posteli. Ten hezký pocit však pominul v momentě, kdy si uvědomila, jak obvykle po ránu vypadá. Mohla jen v duchu tesknit po řasence, pudru, nebo hřebenu, ani kterým zde bohužel nedisponovala, což ji mírně deprimovalo.

Jak se zvedla z polštáře, a posadila se, přikrývka jí sklouzla z hrudníku a ukázala její ňadra v plné kráse. Teď už bylo jeho ráno dobré stoprocentně. „Snídaně čeká na stole. Doufám, že po ránu preferuješ sladké, protože jsem se nezmohl na víc než na palačinky," prohodil k ní.

„Jasně. Miluji je." Jen tu předem nepromyšlenou frázi Elisabeth vyslovila, hrklo v ní. Se slovem „miluji" musela nakládat obzvlášť opatrně. Když jej užila naposledy, litovala toho, hodně a dlouho, aby si příště dala pozor, kdy a v jaké souvislosti ho znovu použije. Tentokrát jí to prošlo. Christopher na ni hleděl, na tváři si držel lehký, nenucený úsměv, který se mu pobaveně odrážel v jasně modrých očích. Očividně nehledal v jejích slovech ty samé souvislosti, co ona. To byla její záchrana. Na nic nečekala. Než si stačil všimnout jejích rozpaků a začal pátrat po jejich příčinách, strhla ze sebe přikrývku a přehodila nohy přes okraj postele. „Dej mi minutku. Odskočím si do koupelny, dát se trošku dohromady."