Do jeho mysli - 2

15.

Tamara nebyla jediná, koho ten den potrápily vysoké venkovní teploty. Ani Christopher nejevil jedinou známku nadšení, když zapnul televizi, aby si při ranní kávě poslechl ranní zprávy a místo toho se na obrazovce objevil hlasatel počasí a spustil svým uhlazeným, monotónním hlasem: „Dnes čeká New York mimořádně teplý den. Teploty se mohou místy vyšplhat až ke pětatřiceti stupňům, proto nezapomeňte ..." Umlčel ho dřív, než začal kázat o nutnosti užití krému na opalování a pravidelného pitného režimu. Léto pro něj, stejně jako pro jeho sestru bývalo kritickým obdobím, kdy se raději držel uvnitř než venku. Svou obvyklou rutinu - ranní běh proto vyměnil za cvičení v klimatizované posilovně, ale i tak ho vedro zasáhnulo, když po dvou hodinách intenzivní fyzické námahy, splavený a naskrz prosáklý potem vyšel ven z posilovny. Na ulicích, kde ze zdí, betonových chodníků a asfaltových silnic sálalo teplo panovala neskutečná, až pekelná výheň. Než se dostal do svého klimatizovaného bytu, tričko měl mokré a pot mu v pramíncích stékal z čela. Odhodil sportovní tašku v chodbě a předtím, než utekl pod sprchu se ještě odploužil do kuchyně, napojit své žíznivé tělo.

Málem se zalknul vodou, když se bytem rozneslo zazvonění. Polkl poslední doušek neperlivé vody, zmáčknul v dlani prázdnou lahev, hodil ji do koše a šel otevřít. „Tam," vydechl překvapeně, když za dveřmi našel sestru. Překvapeně proto, v jakém stavu ji našel. Byla pobledlá a oči měla orámované černými šmouhami od řasenky. Připadalo mu, jako by plakala. Ale možná se mu to jen zdálo. V horku se roztékal make-up stejně tak snadno, jako zmrzlina.

„Pojď dál," vybídl ji. Sestřina návštěva pro něj nebyla zrovna dvakrát příhodná. Byl akorát tak zralý skočit pod sprchu, a pak s sebou hodit na gauč a nehnout se, jak byl zničený z cvičení a horka, ale jak ji mohl v tomhle stavu odmítnout? „Dej mi pět minut, jen se rychle osprchuji. Hned jsem zpátky," prohodil k ní. Chystal se odejít do koupelny, ale hned se zase zastavil, když Tamara za jeho zády vyhrkla: „Ne, nepočkám. Tohle nepočká."

Hlasitě naléhající tón v jejím hlase ho zaskočil. Otočil se na ni a pohodil rukama. „Tak jo."

Roztřeseně se nadechla. „Musím ti něco říct." Otevřela ústa, aby promluvila, ale hned je zase zavřela. Uvědomila si totiž, že neví, jak začít. Samým zoufalstvím jí do očí znovu vhrkly slzy.

Christopher k ní rychle přišel, v očích vyplašený výraz. Existovalo jen pár důvodů, které jeho sestru mohly přivést k pláči a všechny mu upřímně naháněly hrůzu. „Co se děje? Něco s Maddie?" Srdce se mu při těch slovech prudce rozbušilo a pak se zase rychle zklidnilo, když Tamara plačtivě opáčila: „Ne, Maddie je v pohodě. Jde o matku." Sklopila zrak k zemi, jako by se mu najednou nemohla podívat do očí. „Chci, abys věděl, že jsi měl celou dobu pravdu."

Christopher na ni zůstal ohromeně hledět, úplně zbavený dechu. To bylo poprvé za jeho život, co mu dala sestra za pravdu. Většinou se s ním dokázala spíš dohadovat. Ale přesto, když k tomu došlo, nějak z toho nedokázal mít radost. Spíš měl nutkání ji obejmout a utěšit, ale neudělal to, protože ji nechtěl v tom, co se mu chystala říct přerušit. „Hrozně jsem se v ní spletla. Věřila jsem, že je lepší, než jsi mi celou dobu tvrdil. Zastávala jsem se jí, protože jsem byla přesvědčená, že si tak kruté zacházení od tebe nezaslouží a měla jsem tě za nevděčného, sobeckého hajzla, který se vyžívá v ubližování svým blízkým. Omlouvám se, že jsem ti tak strašně křivdila," řekla a vzhlédla k němu velkýma, uplakanýma očima plnýma lítosti.

Christopher si nebyl jistý, jestli chce slyšet odpověď, ale i tak se zeptal. Bylo mu jasné, že její prozření se neudálo jen tak. Nebyl bláhový. Nemyslel si, že se jednoho dne jeho sestra probudí a uvidí matku ve stejně drsném, nekompromisním světle, jako on. „Co se stalo?"