Do jeho mysli - 2

18.

Ten den se Elisabeth nemohla dočkat konce pracovní doby. Ne, že by se nudila – ten pocit ve školce, kde si za celý den sotva na pár minut sedla nikdy nezažila, jen nemohla dostat z hlavy myšlenku na to, co ji čeká po práci. Hezký večer, který pravděpodobně začne dobrým jídlem a velice pravděpodobně skončí fantastickým sexem, anebo obráceně. Na tom jí vůbec nesešlo. Když se rozloučila s posledním dítkem a dala se do přípravy tematického plánu na další den, mnohokrát musela bojovat s pokušením práci odložit, nebo odbýt a rozběhnout se pryč, ale její svědomí, podpořené silným smyslem pro povinnost a důslednost ji vždy usměrnilo a přivedlo zpět k práci. Avšak kolem půl páté už byla tak nervózní a roztěkaná, že se nedokázala soustředit, a tak naznala, že je na čase odejít. Porovnala si stůl, umyla hrneček, ve kterém zůstal od rána nedopitý zbytek šípkového čaje, od kterého ji odtrhnul Gregory se svým punčocháčovým problémem a mezitím poslala Christopherovi zprávu o svém odchodu.

Když o deset minut později vyšla ze školky a spatřila u chodníku stát jeho auto, přimělo ji to k úsměvu. Její přítel měl spoustu nedostatků – nebyl příliš sdílný, občas byl i náladový, a někdy bylo nesmírně těžké, až nemožné mu porozumět, ale zato byl naprosto spolehlivý. Vyšla z branky, přešla přes chodník a nasedla do jeho auta. Věnovala mu kradmý úsměv. „Ahoj."

Christopher neřekl jediné slovo, ani nehnul jediným mimickým svalem, jen na ni dál upíral ten svůj bezvýrazný pohled. Kdyby ho neznala, a nevěděla, jak záhadný a nevyzpytatelný umí být, znejistěla by a určitě se sama sebe zeptala, jestli něco nepokazila. Takhle si mohla být jistá, že ani v nejmenším. Poznala to z jeho očí, které intenzivně zaplály, jen ji spatřily. O necelé dvě sekundy později jí o tom sám přesvědčil. Ani se nestihla pořádně uvelebit na sedadle, když se k ní zničehonic naklonil, aby ji políbil. Přisál se na její rty a jazykem troufale vnikl do jejích úst, přitom ucítila, jak jeho ruka spočinula na jejím koleni a stiskla. Byl nenasytný a netrpělivý, líbal ji, tlačil její hlavu do hlavové opěrky sedadla, a přitom jí sunul ruku výš po holém stehně.

Elisabeth vnímala jeho vzrušení, jak rezonuje jeho tělem, cítila ho z jeho chtivých doteků a polibků, kterými si ji čím dál víc podmaňoval a začala mít pochybnosti. Tentokrát však pochybovala jen sama o sobě. Bála se, že pokud bude ještě chvíli takhle pokračovat, ztratí nad sebou kontrolu. „Počkej," vyrazila ze sebe zadýchaně a jemně ho odstrkovala od sebe. „Zpomal trochu." Když se od ní odtáhl, výmluvně se na něj pousmála. „Jsem hladová."

Christopher se s frustrovaným povzdechem narovnal, podrážděně rozhodil rukama a nechal je dopadnout na volant. „Jak si přeješ," pronesl suše. Bez dalších průtahů se připoutal a rozjel.

Po cestě se poohlížel po restauraci, kde by se mohli navečeřet, pár návrhů vyslovil i nahlas,

ale Elisabeth měla trochu jiné plány. Přiměla ho zastavit poblíž centra, vzala ho za ruku a vydala se s ním do ulic. Christopher netušil, o co jí jde, a tak se s pobaveným úsměvem nechal vést. Na jeho usměvavé tváři se však objevil nesouhlasný úšklebek, když zastavila před pojízdným kioskem s hot dogy. „Tak tady se chceš najíst?" Nedůvěřivě si měřil kiosek, veselého, trochu výřečného prodavače i hot dogy, jejichž vůní nasákl vzduch v blízkém okolí.

„Ano," odpověděla Elisabeth stroze. Nechala ho i s jeho pochybovačným výrazem stát opodál a naklonila se k prodavači. „Prosím dva hot dogy. A dejte mi k nim dvě coly. Díky." Zářivě se usmála, když jí s milou lichotkou podal její objednávku. „Dva hot dogy pro krásnou slečnu."

Přišla k němu zpátky a se slovy „dobrou chuť" mu podala hot dog v papírovém ubrousku do ruky a do druhé mu vsadila plechovku coly. Christopher si hot dog nejprve pozorně prohlédl ze všech stran, a když se zrakem ujistil o jeho nezávadnosti, opatrně si z něj ukousnul.