Do jeho mysli - 2

9.

Elisabeth s sebou úlekem trhla, když ji ze spánku probral její telefon, který zuřivě vibroval na nočním stolku. Pak si vybavila, že si už ráno nastavila budík na tuhle šílenou hodinu, aby mohla, kvůli posunu času zavolat Catherine, na což samozřejmě v průběhu dne úplně zapomněla. Rychle se natáhla po mobilu a budík vypnula. Poté se se zatajeným dechem obrátila ke Christopherovi a s úlevou zjistila, že vedle ní poklidně oddechuje. To byla její příležitost se vypařit, bez otázek a vysvětlování. Velice opatrně, aby ho nevzbudila vylezla zpod přikrývky a vstala. Zvedla pléd, který ležel skopaný u nohou postele, omotala ho kolem sebe a pak se po špičkách vytratila z jeho ložnice a odešla s telefonem na balkón.

I když se newyorská metropole právě nacházela na nezvykle teplém přelomu jara a léta, vzduch býval v noci stále dost chladný, navíc ve dvanáctém patře, kde se nacházel jeho byt pofukoval mírný vítr. Elisabeth se ještě víc zachumlala do pleteného plédu, který ji na nahém těle příliš nezahřál a vytočila Catherinino číslo. Chvíli váhala, jestli se nevrátit zpátky do vyhřáté postele, když jí Catherine hovor nezvedala. Stála u proskleného zábradlí, za nímž se rozprostíralo v celé své jedinečné, dechberoucí kráse noční panorama Manhattanu, a trochu se třásla zimou. Když se vytáčení protáhlo na tři minuty, byla už přesvědčená, jít zpátky do tepla, navrátit si cit do prokřehlých prstů na nohou. Tehdy jí Catherine konečně telefon vzala. Elisabeth ji ani nestačila pozdravit, a hned se jí začala do telefonu omlouvat. Podle její trhané řeči a pouličního šumu v pozadí poznala, že má zrovna někam namířeno. „Promiň, jestli jsi musela čekat. Zrovna mi začíná polední pauza, jinak si vždycky během kurzu vypínám mobil. Kvůli Nině. Volá mi třikrát denně. Vím, je to moje holka, a má o mě starost, ale občas je to už fakt na hlavu. Ani si nenechá vysvětlit, že když mi zavolá dvakrát během kurzu, jen aby se zeptala, jak jsem se vyspala a co jsem měla k obědu, ruší tím nejen mě."

„To nevadí." Elisabeth se rozhodla nepřipomínat jí, že byly domluvené, že jí v jedenáct hodin, což se rovnalo třetí hodině ranní v New Yorku zavolá. Že si musela nastavit budík. A že mrzne na balkóně. A to všechno kvůli ní. V té chvíli to bylo bezpředmětné. „Kdy se vrátíš?"

„V sobotu. Snad. Ještě jsem si pořád nekoupila letenku do New Yorku," prohodila. Její lehkomyslnost přivedla Elisabeth na rty úsměv. Uvědomila si, jak jí kamarádka se smyslem pro neutuchající optimismus, která si jen málokdy s něčím dělala těžkou hlavu chybí. „Ale jinak už se asi týden chystám k odjezdu. Dávám si do pořádku všechny věci, balím, nakupuji suvenýry a tak." Hlas jí náhle vyletěl nadšením nahoru, když nato úplně obrátila a vyhrkla; „Víš, co bude první věc, kterou udělám, až budu doma?"

Než si Elisabeth stačila tipnout ze všech věcí, co ji napadaly, že by jí mohly v Turecku scházet Catherine prohlásila; „Dám si poctivý hamburger s pořádnou porcí hranolek. Nebo steak. A slaninu. Hory opékané slaniny. Klidně vylížu i tu mastnou šťávu z talíře, jak mi tu hrozně chybí vepřové." Pousmála se. Američanku v sobě Catherine rozhodně nepopřela. „Můžeme na ten hamburger zajít spolu. Aspoň mi všechno povyprávíš. Jak ses měla a tak."

„To budu moc ráda." Nato Catherine vypustila z pusy dlouhý, ztrápený výdech a do telefonu zanaříkala; „Bože, to je příšerné vedro." Elisabeth se do ní absolutně nedokázala vcítit, když jí začala popisovat, jak se jí sukně lepí na zadek a má už úplně propocené vlasy u kořínků, jaká jí byla venku zima, a po holém těle jí přebíhala husí kůže.

„Teď kolem poledne tu bývá nejhorší výheň. Ale na druhou stranu, se tu alespoň dá schladit u moře. O víkendu jsme vyrazili s pár lidmi z kurzu na pláž. Byl to skvělý den – zjistila jsem, že v horku se po pivu mnohem rychleji opiješ. A taky jsem se konečně trochu opálila." Catherine příroda nadělila k blond vlasům a zelenomodrým očím alabastrově bledou, místy pihovatou pleť, která se špatně opalovala, což si v létě kompenzovala samoopalovacím krémem. Často říkala, že na přirozené opálení už dávno zanevřela a teď se svěřuje do rukou solárií a chemie.