Do jeho mysli - 2

6.

Christophera přivedly zpět do reality čím dál hlasitější a naléhavější ozvěny jejího prázdného žaludku. Rychle tu vzpomínku, která mu zničehonic vytanula na mysli zaplašil, než s sebou stačila přinést další hrůzné zážitky, s tím místem spojené. Nebylo to hezké ani příjemné, a nešlo o nic, o čem by chtěl mluvit, nebo na to myslet, obzvlášť ne teď, s ní po boku. Vše zlé měl za sebou. Definitivně. I když si to neustále opakoval, nedokázal se donutit tomu věřit.

Elisabeth při pohledu na něj musela bojovat se sklíčenými pocity. Měla takovou chuť přivinout ho k sobě a utěšit. Dovedla si představit, čím si musel ve válečné zóně projít a chápala, že to s ní nechce sdílet, proto mu byla vděčná i za to málo, s čím se jí rozhodl svěřit. Zvedla ruku a špičkami prstů mu přejela po vyrýsovaném bicepsu. „Děkuji, že jsi mi to řekl," špitla. Otráveně zabručela, když její slova následovaly další nelibé zvuky žaludku, které kazily tenhle výjimečný okamžik, kdy měla možnost dostat se k němu zase o něco blíž.

Christopher se na ni krátce, bezvýrazně podíval a v jeho očích se na prchlivý moment objevilo cosi jako smutek. Než se však Elisabeth stačila lépe zaměřit na jeho jinak pečlivě střežené niterní pocity, které se odrážely v jeho ponurém pohledu, svižným pohybem vstal a postavil se k pelesti postele. Prohlédl si ji, jak se nahá a krásná líně rozvaluje na jeho posteli. Její měkké, poddajné tělo s pevnými ňadry, útlým pasem a smyslně tvarovanými boky jako by bylo stvořené pro sex. Slabě se usmál. „Už to nemůžu dál poslouchat, jak hladovíš. Pojď, uděláme něco s tou večeří, co leží v kuchyni," vybídl ji. „Pomůžu ti."

Její tvář se rozsvítila překvapením. „Ty bys se mnou chtěl vařit večeři?" otázala se s pochybovačným tónem, jako by mu nevěřila.

„Říkala jsi, že je potřeba dopéct kuře. To hádám zvládnu," prohodil.

Elisabeth se zvedla a přesunula se na okraj postele. Kolena se jí zabořila do matrace, jak si na ni klekla a posadila se na paty. „Tak můžeme udělat kompromis? Doděláme to jídlo, co jsem přinesla a já k tomu objednám něco malého navíc – třeba těstoviny? Nevezmu toho moc, jen tak akorát, abychom to snědli," přislíbila mu, když se na její návrh zatvářil nespokojeně. Pak velice pomalu přejela po jeho nahém těle očima. „Máš hodně pohybu, jsi fyzicky aktivní," nadhodila s potutelným úsměvem. „Musíš hodně jíst."

Christopher pobaveně povytáhl koutek rtů. „Tohle říkáš dětem ve školce, když nechtějí jíst?"

„Ta fráze je dost ohraná, ale zabírá – většinou," pokrčila nenuceně rameny. „Obvykle ještě dodávám, že musí jíst, aby vyrostli, ale to ty nepotřebuješ. Jsi velký, silný, dobře rostlý jedinec. Zdravý a sexuálně zdatný a k tomu," utrousila. Poté k němu vztáhla ruku, v nutkavé touze se ho dotknout. Nataženým ukazováčkem mu sjela po hrudníku a pokračovala dolů cestičkou mezi pevnými břišními svaly. Zakroužila kolem pupku a skončila na jeho podbřišku, který se sbíhal ve slabiny, delikátně vyrýsované do písmene V. „Zkrátka tak akorát," vydechla nakonec.

Christopher na poslední chvíli ovládl zuřivý živočišný pud, který ho nutil povalit ji na postel a zajet do ní až po kořen. Odstoupil od ní krokem, protože cítil, jak se mu znova neřízeně hrne krev do mužských partií.

Její škádlivá slůvka a doteky měly destruktivní vliv na jeho sebeovládání. Obvykle se mu líbilo, když ho takhle okatě vábila a dráždila. I když by s ní nejraději souložil až do úsvitu, nebo do samého rána, a klidně i déle, dokud by oba nepadli vysílením, měla i jiné potřeby, které musel vzít v úvahu. Nejdřív ji potřeboval nasytit. „To zní jako dobrý kompromis," utrousil. „Zařiď to a já se zatím osprchuji."