Do jeho mysli - 2

17.

„Chci sušenky." Maddiino rozmrzelé zabručení nad snídaní neuniklo jejímu strýci, který nato zvedl oči od hrnku s kávou a úkosem pohlédl na neteř, která už nějakou dobu trucovitě topila lžíci v ovesné kaši, místo toho, aby ji jedla. Zvedl na ni tázavě obočí. Maddie měla, jako každé dítě, kterému se v rodině dostávalo přespříliš pozornosti a materiálního zajištění spoustu více i méně snesitelných manýrů, ovšem tenhle se mu zamlouval nejméně. „Sušenky k snídani?" otázal se pochybovačným tónem. Na ten mu odpověděla Jane, která právě za kuchyňským ostrůvkem skládala nádobí do myčky. „Máme takovou dohodu. Když slečna Maddie sní snídani, dostane pár sušenek. Ráda si je rozmáčí v mléce."

„Ty jsi ale nesnědla snídani, skřítku," namítl měkce. Stačilo však, aby na něj Maddie prosebně našpulila rty a k tomu zamrkala těma svýma velkýma panenkovskýma očima a nedokázal tomu jejímu roztomilému kukuči déle odolávat. „Dobře. Tak sněž alespoň to ovoce," vzdechl. Už dávno věděl, jak marné je nutit ji k jídlu, pokud nechtěl mrhat svým časem a trpělivostí, takže bylo nejlepší přistoupit na kompromis a přimět ji sníst alespoň něco. Tahle taktika na jeho neteř fungovala – Maddie rychle vyzobala maliny a jahody, nebo spíš to, co z nich po půlhodinové ovesné koupeli zbylo a netrpělivě se zavrtěla na židli, když Jane vylovila z útrob kuchyňské skřínky dózu se sušenkami. Pár jich odpočítala a položila je na tác s hrnečkem vlažného mléka, jak to měla malá princeznička Turnerová nejradši.

Jakmile před ní přistál tác se sušenkami, Maddie na nic nečekala, natáhla po jedné ruku a se zářícíma očima ji potopila do hrnečku. Pár sekund počkala, než nasákne mlékem, pak ji vytáhla a rychle strčila do pusy. Po tváři se jí rozlinul spokojený úsměv, jak se jí ústa plnila sladkou chutí čokolády. „Je to dobré?" zeptal se jí Christopher, ale Maddie ho nevnímala, jak byla zabraná do procesu namočit – sníst. Namočila další, a provokativně mu se sušenkou zamávala před obličejem, jako by se mu chtěla pošklebovat. Ty ji nedostaneš. To si však její strýc nenechal líbit. Duchapřítomně ji chytil za ruku, přitáhl si ji k obličeji a sušenku jí snědl. Maddie na něj překvapeně vytřeštila oči. „Hej!" vyjekla a rozčileně svraštila to své drobné, světlounké obočí. Christopher se smíchem převalil sousto na jazyku. Sladkému nikdy příliš neholdoval ale tahle situace si to vyžadovala. O to víc mu ta sušenka chutnala, když byla takto zlotřile získaná. „Hmm. Je to opravdu dobré," zamumlal, aby ji ještě víc poškádlil.

„Vidím, že se tu dobře bavíte." Tamara vcházela do místnosti ve svém dlouhém županu z černého saténu od Ralpha Laurena, který za ní s velice působivým efektem vlál. Sehnula se k dcerce a políbila ji do uhlazené pěšinky vlasů. „Ahoj miláčku."

„Dobré ráno," pozdravil Christopher. Už se chtěl zeptat, jak se cítí, ale pak tu otázku vypustil jako bezpředmětnou. V obličeji byla zelená jako hrášek. Při tom všem, co včera vypila by čekal, že to s ní následující ráno bude špatné, ale ne, že až tolik. Přece jenom nebyla žádná abstinentka. I tak ji kocovina pěkně potrápila, jako každého jiného, co přebral s alkoholem.

Slovo „dobré" se velice vzdalovalo tomu, jaké bylo její ráno ve skutečnosti. Jak jí bylo zle, nezmohla se Tamara na víc než odmávnout bratrovi na pozdrav a bezvládně se svézt na židli. V ten moment stála po jejím boku Jane, shovívavě se na ni usmívala s rukama složenýma na tmavomodré zástěře, kterou nosila v kuchyni. „Co si budete přát k snídani, paní Turnerová?"

Při představě jídla se Tamaře zvedl žaludek. Zatím se jí dařilo držet obsah žaludku v sobě, ale to se mohlo rychle změnit. Zhluboka se nadechla a velice pomalu, pozvolna vydechla, aby zahnala ten nutkavý pocit na zvracení. „Kafe. Hodně silné kafe," utrousila a s nešťastným zasténáním si složila třeštící hlavu do dlaní. Nepamatovala si, kdy jí bylo naposledy takhle špatně. Snad když byla v prvním trimestru. Těhotenství jí dávalo zabrat – ranní nevolnosti a zvracení u ní bylo na každodenním pořádku. Jenže to ji alespoň tak příšerně nebolela hlava.