Sorry, I love you [stray kids]

-5-

stále březen 2021-pondělí

Otevřeli jsme dveře a na sedačce seděli kluci. Ne všichni ale většina z nich jo. „Co tady děláte?" zeptala se Hana. „Přišli jsme na návštěvu." odpověděl Felix „A to nemůžete přijít když tady jsme?" řekla naštvaně Ari. „Můžeme ale takhle je to lepší." usmál se Han. „Ale ne když se známe chvilku. Nebo... jako neznáme se chvilku ale bavíme se chvilku." řekla jsem. „My se s Ari bavíme celkem dlouho." odpověděl Han. My jsme se všechny podívali na Ari a ta řekla „Je to můj bratranec blbky." „Co?" zeptala jsem se překvapeně. Od kdy? Něco mi asi uniklo. Ostatně jako vždycky. Pomyslela jsem si. „To nevíš?" Zeptal se Chan. „Kdybych to věděla tak se asi netvářím tak překvapeně ne? Jinak. Jak jste se vlastně dostali dovnitř?" „Dobrá otázka" otočila se na mě Ji-Min. „Bylo odemčený." řekl Hyunjin. „Yeong?!" otočili jsme se všechny na Yeong která šla jako poslední a měla i zamčít. „Ups...." zasmála se.

Už bylo moc dlouho ticho. A jak jste si mohli všimnou tak nemám ráda ticho. Takže jsem se rozhodla si jít udělat jídlo. „Kam jdeš Liv?" Zeptala se Ari. (Zkrátili si i moji přezdívku. Olivie jim přišlo dlouhý a Livi zřejmě taky) „Udělat si jídlo." „Uděláš mi prosím taky?" „Nevím jestli ti to bude chutnat." „Určitě bude. A... co si uděláš?" „Krupici." odpověděla jsem a všichni se na mě podívali jak kdyby se za mnou ze stínu vynořil duch. „C-co to je?" zeptal se Han. „Kaše. Táta nám ji často dělával." „Aha." řekl pořád nechápavě. Pak se otočil na ostatní a něco jim zašeptal.
Já se jen zasmála a šla jsem do kuchyně.

Do hrnce sem si nalila mléko a s krupicí ho začala míchat. Když byla hotová dala jsem ji na talíř a nahoru dala máslo a nasypala granko. S talířkem jsem přišla zpátky za ostatníma kteří se o něčem bavili. „To vypadá divně." podíval se znechuceně Hyunjin. (Co od Hyunjina taky jinýho čekat že?) „Náhodou je to to nejlepší jídlo na světě." řekla jsem uraženě. „Můžu ochutnat?" zeptal se Han. „Klidně." podala jsem mu talíř a on to v prostředku zamíchal a snědl. Já se na něho podívala jak kdyby mi právě zabil křečka a vzala jsem mu talíř i lžičku. „Co děláš?! I ten pablb Babiš ví že se to jí od kraje a hlavně se to NEMÍCHÁ!!". „Není to jedno? Jinak je to celkem dobrý." odpověděl „Není to jedno! Na tohle jsou nepsaná pravidla! A... já vím." Všichni se zasmáli. Já je ignorovala a jedla si svoji milovanou krupicu. „A... um kdo je Babiš?" zeptal se Han. Já se zasmála a pak odpověděla „Premiér v Česku." „Aha".

Už bylo načase se začít chystat na ten rozhovor. Kluky jsme vyhnaly pryč a začali jsme se oblékat. Vzala jsem si boyfriend jeans, černý uplý rolák a na to světle růžovo-bílo kostkovamý svetr. „Jo to nevypadá špatně" řekla jsem si u zrcadla. Dala jsem si náušnice, prstýnky a řetízky. Trochu jsem se namalovala a mohla jsem vyrazit. Přišla sem do obýváku a sedla jsem si na gauč. Holky tady ještě nebyly.

„Konečně jste tady!" řekla jsem když holky přišly. „Vždyť jdeme na čas." Řekla Yeong. „Ne máte pět minut zpoždění." Usmála jsem se. „Aby ses nezbláznila." řekla Ari. „No zblázním se. Protože nevím který si mám vzít boty." Řekla jsem smutně. Holky se zasmály. „Máš jich málo?" Zeptala se Hana a Ji-Min mi podala černý conversky na vyšší podrážce. „Tyhle budou hezký" „Děkuju" usmála jsem se a obula si je.

Otevřeli jsme dveře a chtěli jsme odejít ale koho jsme nepotkaly. Kluky samozřejmě. „Teda holky vám to sluší" řekl Chan. „Děkujeme." Usmála jsem se. Felixovi se najednou rozzářili oči a roztomile řekl. „Livi dívej! Máme stejný boty." A dal nohu k té mé. (Ta moje malá noha vedle té jeho vypadala celkem vtipně.)Já se na něho usmála. To mu udělalo takovou radost? Je roztomilej.
„Kam jdete?" Zeptala se Ari. „Někam na jídlo. Doma nic nemáme." odpověděl hladoví Changbin. „My musíme jít!" Řekla Hana. Všichni jsme se rozloučili. Kluci nám popřáli hodně štěstí a šly jsme.

__________________________
Annyong<33 안녕
Tahle kapitola je trochu kratší, za to se omlouvám, ale i tak doufám že se vám líbila. A můžete mi napsat váš názor do komentářů<3