Sorry, I love you [stray kids]

-18-

červen 2021-pondělí

Seděla jsem ve svém starém pokoji na posteli a prohlížela fotky které byli v krabici pod ní. Byli to fotky převážně ze základky a ze střední z Česka. Tolik vzpomínek. Chtělo se mi až brečet. A málem jsem se fakt rozbrečela když jsem uviděla fotku s tátou. Chybí mi.

Někdo zaklepal na dveře a já zatřepala hlavu abych vyhnala myšlenky na tátu a řekla „Dále". Ve dveřích se objevil můj bratr. „Brácha" zařvala jsem a skočila mu do náruče. „Nazdar ty naše hvězdo." Pousmál se.

Samozřejmě jsem si musela pokecat i s bráchou takže jsme šly k němu do pokoje. „Jak to jd..." začala jsem mluvit ale Jake mě přerušil. „Teď se budu ptát já! Slyšel jsem že v té budově kde bydlíš jsou i kluci." „No JYP má i klučičí skupiny takže se to dalo čekat." řekla jsem pobaveně. „Dobře... a bavíš se s nimi? Jsou na tebe hodní? Jak se k tobě chovají?" „Nemusíš se bát. Jsou ke mě hodní. Bavím se tam vlastně skoro se všemi a starají se o mě. Protože jsem tam jedna z nejmladších. A když k nám přijdou kluci tak jse..." teď mi skočil do řeči Jake. „Oni chodí i k vám na pokoj?" „Jo jsou to kamarádi." „Jenom? Nemáš s některým z nich něco?" „Ano jenom kamarádi. Neboj." „A líbí se ti tam někdo?" Zeptal se zvědavě. „Ne" tak trochu jsem lhala ale tohle fakt není téma které chcete probírat se starším bratrem. Zvlášť když je takhle starostliví.

Povídali jsme si už celkem dlouho. Přidala se k nám i Mia. Bylo to fajn si takhle povídat ale pak přišlo nepříjemné téma. Máma a její přítel. „Co si o něm myslíš Oli?" (Takhle mi říká jenom bratr) „Něco mi na něm nesedí." „A co prosimtě?" „Nevím. Je mi nesympatický. A hlavně se mi celkem nelíbí že se berou po pár týdnech co se znají." „Jsou dospělí. Můžou si dělat co chtějí. Já jsem třeba rád že je mamka šťastná." „Ty to schvaluješ?" Zeptala se Mia. „Mio jsou dospělí! My jim nemáme co schvalovat. Chápeš?" „I tak..." řekla jsem ale Jake byl fakt naštvaný takže mě ani nenechal domluvit. „Ty už se vůbec nevyjadřuj Olivie! Divíš se že mamka někoho má ale musíš pochopit že tady byla skoro pořád sama. Já jsem v práci nebo jsem ve škole, Mia se učí aby měla dobré známky a jednou z ní byla prestižní doktorka! A ty? Ty si hledíš jenom své slávy. Užíváš si s kamarádkama a žiješ život puberťáka! Nemáš žádný povinnosti, žádný starosti! Doma jsi nebyla čtyři měsíce a ani si se neozvala!" Řval na mě. „Ty ale nemáš absolutní tušení jaký to je být slavný! Kolik je to starostí! Mám volnou tak hodinu denně jinak pracuju. Trénujeme, zpíváme, nahráváme, máme rozhovory, a dalších miliardu věcí! Není to vůbec lehký! A mámě to přeju!"

A tak vznikla celkem velká hádka. Pak se k tomu přidala ještě mamka která řvala pouze na mě. Že hned co přijedu tak se rozhádáme a že zase všechno jenom kazím, že jsem jim tady zničila rodinnou atmosféru a nakonec že by bylo nejlepší kdybych co nejdřív zase odjela a věnovala se opět jenom sobě. Pak jsme se všichni odebrali k sobě s já skončila s brekem u sledování anime. A protože jsem strašně chytrá tak jsem si na "dobrou" náladu pustila Your name. Brečela jsem u toho jak želva.

Ráno mě probudil Jake pouhým bouchnutím do dveří a zařváním „Snídaně!". Upřímně se mi mezi ně ani nechtělo. Mám pocit že bych jim tady kazila rodinou atmosféru. Takže jsem se rozhodla že ještě dneska odjedu. Zvedla jsem se z postele a začala si balit věci které jsem si stihla včera vydělat.

Někdo zaklepal na dveře a já úplně znehybnila. „D-dále" vykoktala jsem. Ulevilo se mi když dovnitř vstoupila ségra. „Čau Livi" „Ahoj" „Přinesla jsem ti snídani. Napadlo mě že za náma nebudeš po včerejšku chtít jít tak jsem ti ji donesla." Řekla a na stůl položila talíř s palačinkami. „Děkuju" poděkovala jsem a Mia chtěla odejít. „Nechceš chvilku zůstat?" Zeptala jsem se. Mia se usmála a sedla si na postel. „Už odjíždíš? Tak brzo?" zeptala se když viděla tašky naskládané u dveří. „Myslím že to tak bude lepší. Nechám vás žít si jako rodinu a já se budu věnovat své kariéře." „Ale ty taky patříš do rodiny!" Řekla a já sem zmlka. Asi sem jí na to neměla co říct. Nevím. V tu chvíli mě prostě nic nenapadlo. „Tak to jsme se ale moc dlouho neviděli" dodala pak uraženě. „Tak za mnou přijeď. Podnikem nějaký výlet. Pak ti ukážu náš byt. Můžu tě představit i klukům." „Přijedu. Užijeme si spolu holčičí den" „Klidně přijeď na delší dobu." „To bych vám tam akorát zavazela." Řekla sklesle. „Ale vůbec ne. Alespoň bych ti mohla ukázat takovej normální den k-pop idola. Plus bys nám mohla nosit kafe." Zasmála jsem se.

__________________________
Annyeong<3
Omlouvám se že kapitola vychází tak pozdě.
Ale snad se vám líbila🫶