Sorry, I love you [stray kids]

-9-

Tak deset minut jsme tak takhle seděli. Felix mě hladil po zádech a já jsem se pomalu uklidňovala. Pak jsem se odtáhla a viděla jsem jak má na rameni mokrou skvrnu od mých slz. „Promiň." „V pohodě. To uschne. Je ti líp?" „Asi jo." „To je dobře" usmál se. Já mu úsměv oplatila a nastalo ticho. Já se opřela o stěnu vedle Felixe a do ruky jsem si vzal plyšáka. „To je ten o kterým si mluvila v tom rádiu?" Ukázal na mého medvídka. „Jo" „Je roztomilej."  Jop jako ty. A další tři kluci od vás. Olivie! Přestaň! V duchu jsem se profackovala a pak odpověděla jen „Díky.".

„Nepůjdeme za ostatníma? Mohla bys přijít na jiné myšlenky." Navrhl. „Klidně jen se trochu upravím." „Dobře tak já počkám před dveřmi." řekl a odešel. Já se podívala do zrcadla a dala jsem si facku. „Krávo!" Šeptla jsem si a rozpustila si vlasy. Načesala jsem si je a nechala rozpuštěné. Odlíčila jsem si rozmazanou řasenku a šla jsem.

Když jsme přišli do obýváku všichni se na mě ustaraně podívali. Vážím si toho že jim na mě záleží a tváří se jak kdybych se právě probrala z kómatu. „Ahoj" pozdravila jsem a sedla si na křeslo.
„Hrajeme bobříka mlčení nebo co? Jestli jo tak jsem prohrála" řekla jsem pobaveně. Ostatní se usmáli a Ji-Min odpověděla „Ne nehrajeme." „Fajn a kde je ta flaška kluci?" Podívala jsem se na ně a oni se začali smát. Jo to mi trochu zvedlo náladu. „Donesu!" Řekl Han a zvedl se. Než odešel podíval se na mě a zeptal se „Červený nebo bílí?" „Červený" „Skvěle" usmál se a odběhl.

Když přišel stoupl si před nás a řekl. „Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná je že jsem omylem zabouchl klíče..." kluci už chtěli začít nadávat a já se začala smát. „...Ale! Mám víno!" Dořekl s úsměvem. „To je debil!" Zasmál se Changbin. „A jak se teď dostaneme dovnitř?" Zeptal se Minho. „To zatím vymyslete vy. Já jdu pro skleničky." Otočil se, udělal krok a pak se otočil zase zpátky „Kde máte skleničky?" „Já ti to ukážu." Zvedla jsem se z křesla a šla směrem k kuchyni. Han mě následoval.

„Livi... nechtěl jsem se tě ptát před všemi ale... je ti už líp?" „Jo. Už jo." „Vážně? Moc tak nevypadáš." zeptal se ustaraně. „Nemusíš si dělat starosti. Neboj." usmála jsem se na něho a vydělala skleničky z poličky. „Kdybys někdy něco potřebovala tak napiš." „Dobře. Děkuju.". Co si budem. Je roztomilej když se tak snaží.
„Víš to že vás poslouchám už od vašeho debutu?" „Fakt?" A do prdele! V hlavě mi naskočilo starý video kde se mě ptaly kdo je můj bias ze Stray Kids a já řekla že Han protože je roztomilej. Doufám že to neviděl. „A víš kdo byl můj bias?" zeptal se. „Kdo?" „Ty. Už od začátku. Vtipný že?" Co ti na tom přijde vtipný kámo?
„Proč já?" „Nevím. Možná to je tím videem... mimochodem pořád jsem tvůj bias?" Zasmál se. „Aaa já doufala že jsi to neviděl." Zasmála jsem se. „Viděl. No a jsem?" „Nevím." ,,Posloucháš nás ne?" ,,Jo" ,,Tak kdo je tvůj bias?" ,,Nevím" Usmála jsem se a zmizela i se skleničkama do obýváku. „No kde jste tak dlouho? A kde je víno?" Zeptal se Minho. „Už jde."

-time skip-

Už bylo půl jedenáctý, všichni máme tak trošku popito a zítra musíme brzo vstávat. Já jsem usnula na gauči mezi Hanem a Felixem. Když jsem se probudila všichni se ještě bavili až na mě, Felixe a Hana. Rozhlédla jsem se a zase unaveně zavřela oči. Tentokrát jsem ale neusla. Byla jsem jenom v polospánku.

Ostatní se už rozhodli jít spát. Jisunga vzbudili ale mě ne. Cítila jsem jak mě berou do náruče mužské paže a nesou mě pryč. Podle cesty jsem poznala že ke mě do pokoje. Položil mě na postel, přikryl mě a pak jsem slyšela jenom „Dobrou Livi" a zavřeli se dveře.

V noci jsem se probudila že půjdu na záchod a všimla jsem si že nejsem převlečená. Vzala jsem si pyžamo. Nebo spíš bráchovo tričko a kraťásky. Pak jsem zase usla.

__________________________
Annyeong<33 안녕