Sorry, I love you [stray kids]

-22-

červen 2021-úterý

Co nejrychleji jsem se dostala dolu a sedla si na nejbližší lavičku. Felix za mnou hned přiběhl. ,,Livi nevím co se stalo ale když chceš tak půjdeme." usmál se a natáhl ke mně ruku. Já ji chytla a zvedla se z lavičky. Oba jsme se podívali na naše spojené ruce a pak jsme zvedly pohled tomu druhému do očí.   Byla jsem tak pohlcena jeho pohledem, jeho krásou, jeho povahou že jsem nebyla schopná udělat ani krok. Nemohla jsem se přinutit absolutně k ničemu. Nakonec to napětí mezi námi prolomil Felix. Rychle se přiblížil a políbil mě.

Felix byl ten který udělal prví krok ale já byla ta která náš polibek prohloubila. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on mě chytl za pas. V ten moment jsem si připadala jako v nebi.

Když jsem se od sebe odtáhli protože jsme se oba potřebovali nadechnout, usmáli jsme se na sebe a Felix si na moji hlavu opřel bradu. ,,Jsem rád že jsem to konečně udělal." ,,A já jsem ráda že jsem se konečně dočkala." ,,Ty si na to čekala?" ,,Jo" ,,A proč si to teda neudělala první?" ,,Bála jsem se že mě odmítneš a akorát se ztrapním." ,,Proč bych tě měl odmítnou?" ,,Pořad ses díval na tu jednu zaměstnankyni." ,,Ale prosimtě na tu jsem se díval ještě před tím. Od té doby co jsem tě poprvé viděl ještě před vašim debutem mám oči jenom pro tebe." řekl a pohladil mě po tváři. ,,Vážně." Zvedla jsem k němu hlavu. ,,Ano." Dal mi pusu na čelo a chytl moji ruku. ,,A teď už jdeme. Začíná se ochlazovat."

Šli jsme směrem k autu a Lix se najednou zastavil. ,,Není ti zima? celou dobu se tady klepeš." ,,Ani ne-" ani jsem to nedořekla a v rukou už mi přistála Felixova District 9 mikina. ,,Obleč si ji." řekl a já už chtěla protestovat ale Lix mi tu mikinu vzal a oblíkl mi ji sám. ,,Tak teď už ti bude teplo. A strašně ti sluší." ,,Děkuju".

Když jsme došli k autu sedli jsme si a Felix nastartoval motor. Pár minut potom co jsme vyjeli jsem si všimla že na okna začínají padat kapky deště. A to ve mě vyvolalo hroznou paniku. Začalo se mi špatně dýchat, zrychlil se mi tep, celá jsem se klepala a začala jsem trochu brečet. ,,Lixi můžeš prosím zastavit." vykoktala jsem ze sebe a Felix zastavil u krajnice. ,,Co se stalo?" zeptal se a otočil se na mě. Vyděšeně se podíval a utřel mi palcem slzy. ,,Co se dějě?" zeptal se a hladil mě po tváři. Já nic neříkala a jen zabořila hlavu do jeho ramene.

Nevím jestli jsem už připravená říct někomu o tom jak umřel můj táta a proč se mi tohle děje.

Když už jsem se konečně trochu uklidnila utřela jsem si slzy a podívala se na Lixe. ,,Promiň" ,,Za co se omlouváš bože." řekl a dal mi pusu na čelo. Na tohle bych si dokázala zvyknout. Pomyslela jsem si. ,,Můžeme jet?" zeptal se. ,,A nemůžeme tady ještě chvilku zůstat?" ,,Takhle bych tady stát neměl ale můžu popojet na benzínku. Je tak 1Km odsud a je tam myslím i McDonalds tak si můžeme rovnou něco dát." ,,Dobře." souhlasila jsem a snažila se uklidnit úplně. Felix jel tentokrát vážně hodně pomalu.

Zaparkoval na parkovišti a odpoutal se. ,,Půjdeme dovnitř nebo si to sníme v autě?" ,,Je tam hodně lidí radši bych to neriskovala. Kdyby nás tam viděli spol-" Lix mi skočil do řeči ,,No a? Tak nás tam uvidí. Kdyby něco prostě budeme tvrdit že jsme jeli ostatním pro jídlo protože měli práci." ,,Dobře. Ale stejně si tam pro to jídlo radši jenom půjdeme." ,,Dobře. Tak vystupovat." odpověděl. Ještě před tím než jsme vystoupili jsme si dali roušku. Lix si dal klobouček a já nějakou kšiltovku co tady měl aby nám bylo co nejmíň vidět do obličeje.

Vešli jsme dovnitř a stoupli si do fronty. „Na to že už je tak pozdě je tady celkem dost lidí." Zašeptala jsem. „No tak hlavně ať si nás nevšimnou." Zašeptal mi odpověď.

„Vezmeme toho trochu víc abysme pak mohli říct že jsem jim kupovali taky." Zašeptal Felix a už jsme byli na řadě. Když objednal něco sobě a ostatním otočil se na mě „Co chceš?" „Já asi nic nechci dobrý." „Co si dneska jedla?" „Neboj jedla jsem." „A co?" „Um... rohlík" odpověděla jsem první věc co mě napadla protože si nemůžu vzpomenout ani na jednu věc co jsem jedla. Felix se jen otočil zpátky a řekl „Jedny velký hranolky a cheeseburger." Ještě objednal nějaký pití a pak zaplatil.

Stoupli jsme si stranou a čekali na naši objednávku. „Nemusel si za mě utrácet. A říkala jsem ti že nic nechci." „Nezajímá. Musíš jíst. A těch pár wonu co jsem dal za to tvoje jídlo mě fakt nezabije neboj." Řekl a pohladil mě po hlavě.

Myslím že jsem se začala červenat. Ještě že to pod tou rouškou nebylo vidět.

,,Myslíš že nás někdo poznal?"  Zašeptala jsem nervózně.
,,Pár lidí se na nás sice otáčelo ale nemyslím si že nás někdo poznal." zašeptal Lix svoji odpověď. Já se nenápadně rozhlídla což jsem asi neměla dělat protože na mě zírala jedna holka a jakmile jsem se na ni podívala vytřeštila oči a hned říkala něco její spolusedící. ,,Mám pocit že nás jedna holka poznala." ,,Kde sedí?" zeptal se a já jen naznačila. Felix se po chvilce otočil a pak mi zašeptal do ucha. ,,Vytahuje mobil a asi si nás fotí. Takže co nejrychleji mizíme." Řekl a vzal jídlo které nám teď dali. Rychle jsme vyběhli ven a běželi do auta.