Sorry, I love you [stray kids]

-20-

červen 2021-úterý

Konečně jsme došli do bytu. Sedla jsem si do křesla a myslela jsem si že umřu na místě jak strašně utahaná jsem byla. S klukama jsme se domluvili že přijdou v sedm což je za zhruba tři hodiny, protože mají ještě nějaký rozhovor a musíme ještě dořešit věci ohledně alba a tourne.

„Měli by jsme tady uklidit než přijdou." Řekla jsem když jsem si všimla nepořádku okolo. „Nejprve si ale dáme víno a ty nám řekneš co se stalo." Řekla Ari a odběhla do kuchyně.

Každé nalila a sedla si na gauč. „Tak mluv." Pobídla mě Hana. „Nechci vás tím zatěžovat." „Ale mi to chceme slyšet" řekla Yeong „Tak dobře.".

Všechno jsem jim řekla a vysvětlila. „No... to bych do tvé mamky neřekla" divila se Ji-Min. „No já taky ne" odpověděla jsem a ironicky se usmála. „A chtěla jsem se zeptat, jestli by někdy nemohla přijet moje sestra. Třeba na víkend nebo tak nějak." Zeptala jsem se a podívala se na Hanu. „Můžu to zkusit domluvit ale..." chtěla ještě něco říct ale v tom někdo zazvonil. Já se zvedla a šla otevřít. Ve dveřích stáli kluci (BTS). „Konečně jsme tady." Řekl Namjoon. Já je pustila dovnitř a všichni jsme si sedli. Já si samozřejmě sedla na své milované křesílko.

Řešili jsme koncerty atd. Prostě všechno ohledně vydání alba. „Stejně nechápu jak jsme to zvládli za necelí čtyři měsíce. Normálně nám to trvá tak rok. I víc." Řekla Hana. „Tak ještě nejsme na konci." Poznamenal Suga. „Ani zdaleka" doplnil ho Jin.

„Napadlo mě že by jste vy dva mohly na koncertech ten refrén zkusit zazpívat výš než je to v písničce. Aby jsme to trochu ozvláštnili." Navrhla Ari a otočila se na mě a na Jungkooka. „Můžeme to zkusit ale nevím jestli bych pak mohla zpívat dál když bych to dala úplně vysoko." Odpověděla jsem. „Tak to dáš výš jenom o trochu." Řekl Tae.
„No tak to zkuste." Řekla Hana. „Jako teď?" Zeptala jsem se. „Tady?" Doplnil Jk. „No. A kde jinde? Tělocvičny jsou teď plný a do studii se mi nechce." odpověděla. „Fajn. Ale jestli si bude někdo stěžovat že jsme moc nahlas tak to bude na tebe." Řekla jsem a stoupla si. Když zpívám něco výš nemůžu u toho sedět. Stoupla jsem si s Jungkookem trochu dál od ostatních a začali jsme zpívat. Na refrén jsme to vytáhly hodně vysoko a dlouho jsme to i drželi. Já se musela chytit i za břicho. Konec jsem vyzpívala ještě víc a pak jsem málem odpadla.

„Dokonalý! Ale Kooki by mohl jěště trochu zvýšit konec aby byli stejně." Řekl Namjoon. „Super" řekli jsme zároveň a zase jsme si sedli. No... sedli. Spíš jsme se zřítili na gauč.

„Jo takže ještě jednou." Přikázala Hana. „Cože?!" Podívala jsem se na ni zděšeně. „Už ne...." Zakňučela jsem.

Opakovali jsme to asi pětkrát dokud nebyli všichni spokojení. „No to bylo dobrý. Když to takhle zazpíváte na koncertě tak to bude skvělí." Zaradovala se Hana. „Vodu..." řekla jsem jenom a odběhla do kuchyně. Měla jsem úplně sucho v krku a fakt nutně jsem se potřebovala napít.

„Livi?" Někdo na mě promluvil a já leknutím vylila pití na zem. „Jungkooku. Bože já se tě lekla.". Jungkook se začal smát „Promiň nechtěl jsem tě vyděsit." „V pohodě. Co potřebuješ?" „Víš nad něčím jsem přemýšlel." „Nad čím?" „Když nás uvidí fanoušci jak děláme tu zvedačku a ještě k tomu spolu zpíváme. Mám pocit že nás nenechají na pokoji." „S tím počítám." Odpověděla jsem a utřela jsem tu vodu. „Fajn. Tak dobře. A ještě něco." „Co?" „Když jsi přijela nevypadal jsi úplně nejlíp tak mě napadlo-" do řeči mu skočila osoba která se najednou objevila v kuchyni. „Livi?" Vytřeštil oči a přišel ke mně. „Ahoj Lixi." „Ahoj. Co tady děláš?" „Přijela jsem." „No to jsem si všiml." Řekl a objal mě.

„Tak já vás tady nechám." Řekl JK a chtěl odejít. Já jsem ho ale zastavila „Chtěl si mi něco říct tak mluv.". „No do prdele." Zašeptal si Lix. „Dobrý d- aho- zdravím Jungkooku." Řekl jako blázniví fanoušek a  jak kdyby si až teď všiml že tady JK vůbec je. „Ahoj" pozdravil ho JK nazpět a pak se zase otočil na mě. „Pak ti napíšu." Řekl a odešel.

„Už mi řekneš co s nimi děláte?" Zeptal se Lix.„Nebuď zvědavej nebo budeš brzo starej! Tak se to říká v Česku." „To je blbý!" „Není" „No to je jedno. Co tady děláš? Neměla si odjet na týden? A ne na jeden den." „Trošku se to zvrtlo." „Co se stalo?" Zeptal se starostlivě.". Chvilku jsem přemýšlela jestli mu to říct nebo ne. Ale Lix je asi ten člověk kterýmu bych se svěřila. A přece jenom se mi líbí. Teda... co...?! Ne....
Měla jsem chuť si vrazit.

„Doufám ž víš že se mi můžeš svěřit že jo?" Řekl po chvilce ticha a objal mě. „Vážně?" zeptala jsem se šeptem. Chtělo se mi brečet. Chtěla jsem se mu vybrečet do ramene a všechno mu říct ale všichni byli vedle. „Až odejdou kluci." Řekla jsem a odešla.

Přišla jsem do obýváku a sedla si na gauč.
Kluci (SKZ) se na mě podívali jak kdybych vstala z mrtvých. „Ahoj?" Usmála jsem se na ně. „Co tady děláš?" Zeptal se Minho. „Bydlím" „Hahaha moc vtipný" řekl uraženě. „Přijela jsem dřív." „Celkem o hodne dřív" poznamenal Seungmin.
„Jo taky jsem si všimla" usmála jsem se.

Ještě tak hodinu jsme si povídali. No... my. Spíš se kluci vyptávali na otázky BTS. Otázky bylo typu: Jak jste se dostali na Grammy? Jak to že jste tak slavní? Atd.
My s holkama jsme tam byli jak páté kolo u vozu.

„Um... my jsme tady taky." Řekla Yeong. „Ale vás vidíme pořád." Odpověděl Han. BTS se zasmály a my je všechny vraždily pohledy dokud nepřestali. „My už musíme jít." Řekl Namjoon a všichni se zvedli. „Myslím že se tady ještě uvidíme tak vám pak odpovíte na všechno" otočil se na kluky (SKZ). „A my se uvidíme zítra. Takže ahoj" otočil se na nás a rozloučili jsme se.