Sorry, I love you [stray kids]

-26-

červen 2021-čtvrtek

Ten den jsme za klukama už nejeli. Schůzku jsme přesunuli a s holkama jsme pak zůstali už doma.

Další den ráno si nás s Lixem zavolal ředitel. Teď jsme na cestě k němu. „Chyť se mě za ruku a zvládneme to spolu. Neboj." Vzal moji ruku Felix.

Zaklepali jsme a ze vnitř se ozvalo „Dále". „Dobrý den" uklonili jsme se. „Sedněte si prosím" Pokynul rukou k židlím. My se posadili a ředitel začal mluvit. „Zavolal jsem si vás sem aby jsem s vámi vyřešil jisté problémy které zde nastali. Vím že mezi sebou máte jistý vztah. Ale oba dva jste idols a víte sami že tohle nejde." „Ano víme pane, ale já mám Livi rád a jen tak se jí nevzdám. Klidně mě vyhoďte. Hlavně že budu moct být s ní." Řekl a znovu chytl mou ruku. Já jsem jen překvapeně seděla a dívala se na něho. Ještě tak před týdnem by si ani jeden z nás nepřipustil že k tomu druhému opravdu něco cítí a teď tady najednou sedíme takhle.

„Víte. Já vás dva mám rád. Jako zpěváky i jako lidi a nemohl bych vás dva od sebe odtrhnout. Takže jsem se rozhodl vás chvilku krýt. Fanouškům to budeme oznamovat postupně podle toho jak na to budou reagovat. Na falešný tik tok účet dáme vaši fotku kde jste spolu a dáme tam anketu jestli by byli rádi kdyby jste spolu byli nebo ne. Podle odpovědí uvidíme co dál." Dořekl a my na něho hleděli jak na boha (Jenom mezi náma. On to žádnej bůh teda není. Já ho už od začátku nesnáším ale pšt.). „Děkujeme mockrát." Řekli jsme zároveň.

Pak jsme tam ještě řešili pár věcí ohledně toho. Potom jsme se rozloučili a odešli. „Takže jsme teď jako pár jo?" Zeptala jsem se provokativně když se za námi zabouchli dveře od kanceláře. Felix trochu znervózněl a koktavě odpověděl. „No... jak chceš. Já jsem to vlastně řekl jenom tak... víš?" Já ho zastavila a dala mu pusu. „Bude mi potěšením být po boku někomu jako jsi ty." Felix mi dal taky pusu a řekl „To jsem rád." Usmál se na mě a pak jsme společně odešli. Tohle nedopadne dobře. Ale nelituju! Pomyslela jsem si.

Když jsme došli k našim bytům otočila jsem se na něho. „Jsi smířený s tím že náš vztah nebude vůbec jednoduchej?" podívala jsem se mu do očí (což pro mě byl trochu problém s mojí výškou). „Přes den to budeme tajit a pak se budeme scházet tady." Usmál se. „Nebudeme Lixi." „Jak to?" „My se budeme stěhovat. Dál odsud. Protože jsem začali společnosti vydělávat dobrý peníze a dluh už máme skoro splacenej a JYP do nás vkládá velké naděje, rozhodl se že nás přestěhuje." Koktala jsem a měla co dělat, abych se nerozbrečela. „To zvládneme. A doufám že budete mít alespoň nějaký hezky byt." Řekl o trochu smutněji. „Budeme mít luxusní dům i se zahradou." „Tak to je skvělí. Budete se tam mít dobře. Uvidíš.".

Já jsem sklonila zrak a řekla smutně „A co když- co když to nepůjde? Jako mezi náma?" „Zvládneme to! Slibuju. A až skončíme s kariérou tak se vezmeme a budeme mít domeček a já ti každý ráno budu dělat snídani do postele." Řekl a rozbrečel se. „Ty jseš ciťa." Dala jsem mu pusu na tvář. „Už musím jít. Pá." Rozloučila jsem se a odemkla si dveře. „A pozdravuj kluky." „Budu" řekl a taky odešel.

Otevřela jsem dveře do obýváku a hned u nich stáli holky. „Tak co?" Zeptali se všechny naráz. Uskočila jsem leknutím tak že jsem málem spadla. „Bože, já se lekla."„Tak co?" Zeptali se znovu. „No... nic." Odpověděla jsem. S Lixem jsme se totiž domluvili že jim to řekneme společně.

Holky zůstali zaraženě stát a já si vesele odešla do kuchyně. „No tak to si z nás dělá prdel ne?! Olivie!" Slyšela jsem nadávat Yeong. Pousmála jsem se, napila se vody a nakráčela si to zpátky do obýváku. „Olivie tak c-" začala Hana ale já ji přerušila „Co máme dneska za program?". „Jenom trénink. Ale! My potřebujeme vědět co se stalo!" „Nevyhodil nás. To stačí ne?" Řekla jsem a odešla do pokoje.

~time skip~

Po tréninku jsme si zašly nakoupit. Teda, zašly spíš šly holky. Já musela zůstat doma. Aby se někdo nerozhodl mě zabít nebo co. Ale protože jsem se v bytě nudila rozhodla jsem se jít na Vlive.

Dlouho jsem odpovídala fanouškům na jejich dotazy, hrála jsem na klavír a pouštěla písničky. Bylo by to super kdyby u dveří pořád nestal jeden ze staffs. Ten borec je sice v pohodě. Já si s ním ráda povídám ale sere mě když tady takhle stojí. I když se mi za to pak omlouval s tím že to je prostě jeho práce, což samozřejmě chápu, ale nepříjemný to bylo.

~another time skip~

Večer jsem se s holkama rozhodli si začít balit věci do krabic. „Jsme tady pár měsíců ale věcí je tady jak nasraných." Nadávala Hana když vyklízela poličku v obýváku. „To teda. Může mi někdo vysvětlit jak jsme sem mohli za tu dobu dát dvacetpět knížek?" Souhlasila jsem s Hanou. „Který nikdo nečte." Doplnila Yeong. „Kdybych měla čas tak čtu." Obhajovali svoje milované knížky Ari.

„Tohle budeme balit dlouho."Stěžovala si Ji-Min. „To teda." Odpověděla jsem jí.