Sorry, I love you [stray kids]

-10-

březen 2021- úterý

Probudila jsem se okolo půl sedmé ráno. „Proč tak brzo?! Já chci ještě spát!" Zanadávala jsem si sama pro sebe. Když si teď lehnu už neusnu tak jsem se rozhodla si jít udělat palačinky. Oblékla jsem si mikinu a udělala si drdol. Vzala jsem si mobil a šla jsem.

Když jsem ale došla do obýváku lekla jsem se. „Ježiši Kriste na neby. Co tady děláte?" Vyjekla jsem na kluky. Ale ne moc nahlas protože holky ještě spali. A když jsem se pořádně podíval tak kluci taky. „Zabouchl jsem klíče a holky nám řekli že tady můžeme přespat." Odpověděl Han co zrovna přišel z koupelny. „Už si vzpomínám." odpověděla jsem a otočila se na něho a pak zase rychle zpátky protože byl bez trička. „Proč nemáš triko?" „Promiň byl jsem se osprchovat a zapomněl jsem si ho tady. Nevěděl jsem ze bude někdo tak brzo vzhůru." řekl a prošel kolem mě aby si vzal tričko. Ty bryšáky?! Haló? Pomoc!

„Když seš u někoho mohl by sis to tričko vzít?" Napomenula jsem ho když se pořád neoblékl. „Jo promiň" rychle si tričko dal a pak dodal „Ty jsi taky bez kalhot." „Mám kraťasy." „Na to že máš právě v bytě osm kluků tak celkem krátký." Zasmál se potichu aby nikoho nevzbudil. „Debile" šeptla jsem pobaveně a bouchla ho do ramene.

Šla jsem do kuchyně a vyndala si misku, mléko, mouku a vajíčko. Všechno jsem to smíchala a dala na sporák pánvičku. „Co děláš?" Zjevil se za mnou Han. Málem jsem ho tou pánvičkou přetáhla. „Jisungu! Chceš abych měla infarkt?!" „To samozřejmě ne. A co teda děláš?" „Palačinky" řekla jsem česky. „Ta čeština je divná." „Já vím" řekla jsem opět česky. „Mluv na mě normálně. Česky neumím." „Dobře" *opět česky*. „Olivie!" „Ano?" *už korejsky*.
Han už radši mlčel. Jen se na mě díval jak dávám první palačinku na pánvičku. „Doufám že jich děláš víc abych pak mohl ochutnat." „Jo. Neboj. Myslela jsem na to." Usmála jsem se.

„Hane?" „No?" „Kdo mě včera odnesl do mého pokoje? Vím že ty si spal taky ale možná budeš vědět?" „Náhodou vím." „No tak kdo?" „Chan." „Sem si říkala že mě nesly takový velký silný ruce." „Tím chceš říct co?" Zvedl se od stolu kde doposud seděl. „Nic jen to že má Chan velký a silný ruce." Řekla jsem provokativně. Věděla jsem že ho to štve. ,,Kdybych tě nesl já nepoznala bys rozdíl!" řekl uraženě. ,,No..." ,,Co no...?" řekl a přišel ke mně blíž. Teď naše obličeje dělilo ani ne deset centimetrů. Byla jsem z toho trochu nervózní tak jsem se rychle otočila a dala jsem hotovou palačinku na talíř. Na pánvičku jsem nalila těsto a čekala než někdo z nás prolomí to debilní ticho. Han se moc netvářil že by měl odvahu to ticho prolomit tak jsem musela já. Všechno nechají na holkách! ,,Můžeš si vzít tu první jestli chceš." ,,Díky. A jí se to samotný?" "Jak chceš. Ale s marmeládou je to lepší nebo s nuttelou." podala jsem mu sklenky.

Když palačinku snědl úplně mu zářili oči. ,,Víš to že v česku máte dobrý jídlo?" ,,Jo vím." ,,Nechybí ti to?" ,,Ani nevíš jak."

Už jsem měla skoro všechny palačinky hotový a do kuchyně přišel Chan s Felixem. ,,Dobré ráno." Usmála jsem se na ně. ,,Dobré" řekli zároveň ospalým hlasem. Han si stoupl vedle Chana a vzal jeho ruku. Dal ji vedle té své a řekl ,,Nevidím rozdíl." Já se zasmála a odpověděla ,,Nebuď uraženej!". Chan se jen nechápavě podíval a sedl si ke stolu vedle snad ještě spícího Felixe. Já položila talíř s hotovýma palačinkama na stůl a když jsem odcházela ještě pro marmeládu položila jsem Felixovi ruku na rameno a do ucha mu zašeptala ,,Nespi!". Felix položil ruku na tu moji a řekl s hlavou položenou na stole ,,Nespim".

,,Ty vole já jak jsem se probral tak jsem se normálně lekl kde jsem!" s těmito slovy přišel do kuchyně Hyunjin. ,,Dobré ráno." pozdravila jsem ho a on se na mě jen usmál a otočil se na kluky. Chtěl něco říct ale zasekl se a podíval se zase na mě. ,,Nechtěla by sis obléct kalhoty? Na to že tady máš kluky se kterýma se bavíš pár dní jsi celkem odvážná." ,,Mám kraťase a nech si ty debilní řeči." Hodila jsem po něm lžičku. ,,Vidíš já ti to říkal!" Zasmál se Han. Já se na něho usmála stylem "Jdi někam" a mrdla jsem po něm taky lžičku. ,,Au!".

Dobře Liv. Takže si to shrneme. Právě seš sama v místnosti kde je tvůj bias z roku 2018, pak tu máme biase z roku 2019. Dále z roku 2020 a tvého biase teď. Jsem hodně lucky! A taky malinko nervózní. Pomyslela jsem si.