Sorry, I love you [stray kids]

-17-

červen 2021-pondělí

„Dobrý den, koho hledáte?" Zeptal se pán ve dveřích. „Moji rodinu." Odpověděla jsem stále nechápající. Že by mamka ten dům prodala? Ne. To se mi nezdá. O tom by mi řekla. Přemýšlela jsem.

„Olivie?" Vytrhla mě z myšlenek drobná postava která se objevila vedle toho chlapa. Byla to moje mamka. Hned jsem jo objala. „Co tady děláš? Proč si dopředu nenapsala nebo nezavolala?" „Překvapení" řekla jsem a doufala že mi jedna nepřistane. „Pojď dál. Hned zavolám Miu." Řekla a odběhla.

„Takže ty jsi Olivie?" Zeptal se ten chlap. „Jo, to jsem já." „Rád tě poznávám. Hodně jsem toho o tobě slyšel." „A vy jste kdo?" Řekla jsem mile. „Můj přítel" řekla mamka která se zase objevila vedle něho. COŽE?! PŘÍTEL?! A že by mi třeba někdo něco řekl? Ne...! Olivii se nic neříká. Nadávala jsem v duchu. „A..." začala jsem ale jekot mé sestry mě přerušil.

„LIVI!" Zařvala a přiběhla ke mě. „Co tady děláš? Proč si nenapsala že přijedeš?!" „Protože jsem vás chtěla překvapit." „Tak to se ti povedlo".

„Kde je Jake?" Zeptala jsem se když jsem si vyzouvala boty. „Přijde tak za hoďku." Odpověděla mamka.

Všichni jsme šli do obýváku a povídali jsme si. Máma mi pořádně představila svého už nastávajícího jak jsem se dozvěděla. Jsem trochu naštvaná a uražená zároveň. Za prvé, mi nic neřekla. Za druhé, jsou spolu chvilku. A za třetí, něco se mi na tom chlapovi nezdá. „A kdy bude svatba?" Zeptala jsem se. „Um... ještě nemáme datum." Odpověděla až podezřele moc rychle mamka.

Radši jsem se s Miou odebrala do jejího pokoje. „Tak. Co si o tom myslíš?" Zeptala se Mia a sedla si na svoji postel. „Myslím že je to pěkně praštěný. Co to je za nápad brát se s někým koho znám jenom pár týdnů?!" „Je to blbost." „Je! A hlavně. Proč mi o tom neřekla?" Nadávala jsem a chodila po pokoji. „No ona ti toho neřekla mnohem víc." Potichu špitla sestra. „Co mi neřekla?" „No tak třeba to že se sem bude stěhovat. Nebo to že poletíme na rodinnou dovolenou ale jaksi bez tebe. A taky to že termín už dávno mají." Vyhrkla. Já si s překvapený výrazem sedla na židli. Nemohla jsem věřit vlastním uším. Odkdy jsme si s mamkou tak cizí?

„Livi? Jsi v pohodě?" Zeptala se opatrně. „Jo jo jsem." „Vážn..." „Jo jsem! Víš co? Jdeme se bavit o něčem jiném. Třeba o tobě. Co je u tebe nového?" Skočila jsem jí do řeči. „U mě? V celku nic. Školu nějak zvládám. Kamarády mám pořád stejný. Akorát se se mnou chce bavit teď víc lidí." „Tak to je dobrý ne?" „No právě že ne. Chcou se se mnou bavit jen kvůli tobě." „Ou...". Teď se cítím celkem blbě.

„No takže nic zajímavého. Co ty? Jak to jde se skupinou? Budete už vydávat nějakou písničku?" „Když ti to řeknu slib že budeš mlčet. Nikomu nic neříct. Ani tvé nejlepší kamarádce. Jasný?" „Neboj. Nikomu ani muk." Na to jsme si daly malíčkový slib a ten se nesmí porušit. „No tak jsem nedočkavá" řekla s úsměvem. „Na konci příštího měsíce budeme vydávat album." „Album?" „Jo. A neuhádneš s kým." „Vy to nahráváte s někým?" „Ne s někým. Ale s BTS." „Vážně? Představíš mě jim. Máš s nimi nějakou fotku?" Řekla nadšeně. Mia je má totiž hodně ráda. Má doma snad každý jejich album a photocards má už přes 200. „Jo mám nějaké fotky. A úplně nevím jestli by to šlo." „Tak ukaž".

Postupně jsem ségře ukazovala všechny fotky z nahrávání. U jedné se ale zastavila. Byla jsem na ní já a JK. Seděli jsme na sedačce ve studiu a společně si četli text který jsme zpívali spolu. „Žárlíš?" Zeptala jsem se provokativně protože vím že je to její bias. „Jo!" Řekla uraženě. Ukázala jsem další fotku kde jsem s Taem. „Ale noták!" Pohodila rukama a udělala uražený obličej. „Tak někdy přijeď na návštěvu." „Jako za tebou?" „No. Zkusím to domluvit." Mia mě hned objala „Děkuji, děkuji, děkujiii" „Ale nic neslibuju." „Dobře".

__________________________
Annyeong<3
Tahle částek trochu kratší takže se za to omlouvám a zkusím to zlepšit.