Sorry, I love you [stray kids]

-33-

-den vydání alba-

Ráno jsem vstávala asi o pěti. Sešla jsem dolů a udělala si snídani. Holky tady ještě nebyli takže jsem si zapnula na televizi můj oblíbený seriál.

Podívala jsem se na mobil kde bylo několik oznámení z Instagramu. Byli to hlavně fanoušci kteří nám psali ohledně alba. Ale taky ostatní skupiny se kterými se bavíme. Přáli nám hodně štěstí s albem. Všem jsem poděkovala až na jednoho. Felixe. Už několikrát mi psal a volal. Já ho ale vždy ignoruju nemám na něho náladu.

"Hodně štěstí Livi<3 Vím že dneska zazáříš." Takhle vypadala zpráva která mě málem rozbrečela. Jsem prostě citlivka no.

Odložila jsem telefon a rozhodla se něco dělat. Holky už byly vzhůru, takže jsme si zazpívali na rozehřátí hlasivek pár písniček a Hana nám jako vždy znovu pořádně zopakovala plán dne. A pak už jsme šly do JYP.

Nastali velké přípravy na různé vystupování atd. Vždy když se vydává album je okolo toho strašný zmatek. Všichni jsou ve stresu a všechen personál běhá po celé budově sem a tam.

Písničky se začali postupně vydávat a my už se chystáme na první vystoupení.

Když už jsme všichni nachystaní vydáme se na pódium. Jsem trochu nervózní, bojím se co na to řeknou fanoušci. Přece jenom vydáváme album s BTS, ne všem fanouškům by se to mohlo líbit. „Livi? V pohodě?" Vytrhne mě z mých myšlenek mužský hlas. Byl to Tae. „Jo jasně." Odpověděla jsem jen. Pak už začala hrát hudba a my začali tancovat a zpívat.

-time skip-

Když jsme se po tom všem konečně dostaly domů byli dvě hodiny ráno. „Jsem vyřízená." Řekla Yeong a svalila se na gauč. „A zítra znovu." Podotkla jako vždycky Hana. „Asi mi hrábne. Nechápu jak někdo tohle může zvládat třeba deset let. Já už to nezvládám teď. A hlavně. Všechno mě bolí jak kdyby mi bylo tak sedmdesát." Dokončila svoje stěžování Yeong. „Prosimtě co má říkat Hana? Ta má z nás všech k té sedmdesátce nejblíž." Řekla jsem a dal si hladila Tessie. „Prosim?!" Urazila se Hana a než jsem se na ni stačila podívat v obličeji mi přistál polštář. Všechny (až na ni) jsme se začaly smát. „Fajn. Čas spát." Řekla a rychle se zvedla. „Bacha abys nedostala infarkt stařenko." Řekla Yeong. „Já vás zabiju.". My jsme se na sebe s Yeong podívaly a plácly si. „Maknae jedou." Zakřičely jsme a běžely jsme do pokojů.

-time skip-

Tyhle vystoupení pokračovali ještě pár dní a pak přišel den na který jsem se těšila. Odlétáme na tour. Což znamená že se nebudu muset potkávat s Felixem. Ale na druhou stranu mi budou chybět kluci a Tess a možná i trochu on.

Dobalovaly jsme si poslední věci do kufrů, které byli skoro přes celý obývák. Když jsem je všechny přeskákala, konečně jsem se dostala pro poslední věc kterou si musím zbalit-boty. Vybrat které si vezmu byl celkem těžký úkol, ale nakonec zvítězili moje oblíbený Conversky a pár dalších. No... pár. Těch bot jsem si nabalila asi víc než jsem měla původně v plánu. „Liv kam chceš všechny ty boty vynosit bože." Zeptala se Hana když viděla moji kabelu. „Jedeme na měsíc a půl. Pak se sem zase vracíme. Tolik jich fakt nepotřebuješ." Poznamenala se smíchem Ari. „I kdybych si ty boty měla každých deset minut měnit jenom proto abych je nosila tak je beru všechny sebou." Usmála jsem se na ně a dala tašku ke kufru.

Když jsme přijeli na letiště už tam stálo několik novinářů, fanoušků a securit. Jako první z auta vystoupil náš manažer a pomáhal nám vystoupit (jako správný gentleman samozřejmě). Chvilku jsme stály aby si nás všichni vyfotili a pak už jsme šly k letadlu. Prošli pasovou kontrolou atd. a zamířili jsme rovnou k letadlu. Sedla jsem si na sedadlo a odemkla si mobil. Rozklikla jsem chat s mamkou a přečetla si novou zprávu, která mi přišla už brzo ráno. "Raději tam někde zůstaň když už ses rozhodla opustit rodinu!" Přečetla jsem si a vyjela z chatu. Neodpověděla jsem jí. Nemám k tomu důvod.

Mobil jsem položila a hned zase vzala, protože mi přišla další práva. Tentokrát ale od pihatého blonďáka. „Hodně štěstí. Věřím že je tam všechny okouzlíš. Budu se dívat na všechny koncerty. A hlavně! Dojeď mi zpátky živá a zdravá<3" málem jsem se rozbrečela při vzpomínce na něho, protože od té noci jsem s ním skoro nepromluvila a totálně jsem ho ignorovala.

Ale tentokrát jsem odpověděla. I když pouhé "děkuju". Ale odpověděla! Pak už jsem jenom odepsala Jiminovi který mi psal hned jak dojeli na hotel "Livi. Říkám ti. Se posereš. Ten hotel je dokonalej. A mají tady vířivky, sauny, velký bazény, malý bazény, kulečník a bowling. Už se těším až přijedete." Nad touto zprávou jsem se pousmála, protože si dokážu úplně živě představit s jakým nadšením to psal. Odpověděla jsem mu jenom "Wow tak to jsem od luxusního hotelu teda nečekala Jimine:-)" a přešla na chat s Taem od kterého mi přišlo pouze "Vedle je Gucci obchod takže jsem spokojenej.". „Tak ho spolu potom navštívíme;)" odepsala jsem a po chvilce mi došla odpověď "Já už tam byl:|".

Po dlouhém letu jsem konečně pod nohama ucítila pevnou zem. Přiletěli jsme do Ameriky. Místo kde začne nová etapa života nás všech.

__________________________
Annyeong <33
Po dloooooouuuhe době jsem něco vydala. Nezabijte mě za to prosím. Mám nějaký psací blok a mám pocit že všechno co teď napíšu je ještě víc cringe než kdy předtím😭 No pokusím se to napravit slibuju🫶