Sorry, I love you [stray kids]

-32-

„Ahoj" řekla jsem a on se rychle otočil a vydělal si sluchátko z ucha. „Livi." Rozzářili se mu oči když mě uviděl a hned si stoupl. „Ty jsi přišla." Řekl nadšeně a obejmul mě. „Jo přišla. Chci si s tebou promluvit. A potřebuju trénovat. Protože pozítří vydáváme album." „Taky s tebou chci mluvit." Řekl a hlas mu klesl. „Prvně já. Kdo byly ta holka co odsud odcházela?" Zeptala jsem se. Bála jsem se odpovědi protože Lix byl pro mě hodně důležitý a jestli se mu líbí někdo jiný tak bych to asi nepřekousla. „Co? Potkaly jste se?" Odpověděl ustaraně. Jak kdybych o ní neměla vědět. „Jo" „Byla to naše vizážistka." „A proč se smála jak trefená koza když vycházela? A co tady vůbec dělala?" Vyjekla jsem a neměla jsem moc daleko k tomu začít brečet.

„Livi ty žárlíš?" Řekl s překvapením a zároveň se soucitem. „Samozřejmě že žárlím Felixi. Kdy už ti konečně dojde že k tobě něco cítím do prdele?!" Vykřikla jsem na něj. On mě objal a řekl „Já k tobě taky a to víš. Akorát je pro nás pro oba teď těžký období." „A právě proto tě potřebuju Lixi. A proto tady chci být pro tebe." „Já vím Livi ale-" „Ale je tady někdo jiný že?" Řekla jsem se slzami v očích a odtáhla se od něj. Felix se na mě podíval, ale nic neřekl. „Takže je to pravda?" Klesla jsem hlasem. Blonďák který stál přede mou jen sklopil zrak. „Bože!" Vykřikla jsem. „Jak jsem mohla být tak blbá?! Já si myslela že si to všechno hezky vyříkáme a budeme spokojenej pár ale ne. Ona je tady ještě jiná. Nebo on?Olivie ty krávo co sis myslela!" křičela jsem, brečela jsem a proklínala se. Opravdu mě to zlomilo. „Jak jsem si mohla myslet že bys mě mohl mít rád." Zašeptala jsem si a vydala se směrem ke dveřím. „Livi čekej!" Chytil mě za zápěstí a otočil mě k němu. „Co je?" Řekla jsem otráveně. „Já... já jsem ji ale odmítnul." „Ale myslíš na ni pořád. Promiň Lixi. Já nechci být druhá možnost." Vytrhla jsem mu moji ruku a odešla pryč. „Kurva!" Slyšela jsem jen za sebou.

Vyběhla jsem z budovy a běžela rovnou domů. Odemkla jsem si, vyzula si boty a proběhla okolo obýváku kde seděli holky a naše obvyklá návštěva=Stray Kids. Všichni se na mě otočili a já rychle vyběhla nahoru a zavřela jsem se v mém pokoji. Seděla jsem na posteli a dívala se na naše polaroid fotky, které jsme fotili na našem výletu po Seoulu. Já vím, je to klišé, ale ty fotky jsou pro mě krásnou vzpomínkou.

Po chvilce mi někdo zaklepal na dveře. Já si rychle otřela slzy a řekla „Dále". V pokoji se objevila Ari. „Bože můj." Povzdechla si když mě viděla. Sedla si na postel a objala mě. „Co se stalo?" „Felix" „Ah bože." Opět si povzdechla  a já jí řekla úplně všechno. Od úplného začátku až po dnešek.

„Já ho zabiju!" Řekla když jsem skončila. „Stejně za pár dní odlétáme na World tour takže se několik týdnů neuvidíme. Já na něho pak přestanu myslet a bude to." „Obě dvě moc dobře víme že to není pravda." „Je." „Bože Livi jsi zamilovaná." „Já vím." Řekla jsem zoufale a objala ji ještě víc. „Achjo" vydechla.