Sorry, I love you [stray kids]

-23-

červen 2021-úterý

Když jsme si sedli do auta byli jsme úplně mokří protože se venku pěkně rozpršelo. ,,Že nám nemůžou dát chvilku pokoj." řekl a sundal si roušku a klobouček. ,,Budeme doufat že ta holka nebude svině a nezveřejní to." řekla jsem s nadějí. ,,Prosimtě. Viděla mě a tebe v Mekáči. Myslíš že to nikam nedá?" ,,Jsme v prdeli." ,,To teda" odpověděl. ,,A ještě k tomu máš mou mikinu." řekl a já se jen podívala na to co mám na sobě právě oblečeny ,,Do hajzlu!".

Vytáhla jsem si mobil z kapsy abych se ujistila že není úplně mokrý protože ho mám teď nově a úplně se mi nechce si kupovat další. Podívala jsem se na něho a na rožnuté obrazovce se mi ukázali zmeškané hovory. Byla to Ari a Hana. Hned jsem vytočila číslo Ari a doufala jsem že mě totálně neseřve. Dala jsem si ji nahlas protože mi Felix dal jídlo které mi koupil a neměla jsem volnou ruku. Ari to zvedla a hned začala křičet. ,,Olivie! Co si o sobě myslíš?! Víš jak jsem se o tebe bála. Vy si jedete bůhví kam. Ani nám pořádně nic neřekneš plus začalo pršet a vy jste v autě, v noci! Jsi v pořádku? Jak si to zvlá-" nechci aby Felix věděl všechno tak jsem ji skočila do řeči. ,,Já tě mám nahlas." ,,Nahlas..? Jejda. Ahoj Lixi." řekla nervózně. ,,A jsem v pohodě neboj. Lix zastavil u benzínky a počkáme než ten déšť přejde." ,,To je dobře. Jo... a jak to že mě máš nahlas? Nikdy si nahlas hovory nedáváš." ,,Mám plné ruce." ,,V autě? A co jako držíš?" ,,Jídlo když to musíš vědět." ,,Ty jíš?" ,,Jo. Lix mě donutil. A už budu muset. Čau" ,,Ahoj. A díky Felixi" dořekla a položila to. ¨

Do háje s Ari! Lix se teď bude vyptávat. Pomyslela jsem si a dala si do pusy hranolku. ,,Proč bys neměla zvládnout déšť? A proč mi děkovala?" zeptal se. Haha bingo! ,,Jenom měla strach." ,,No to jsem slyšel ale proč dělala takový haló z toho že je noc, že jsme v autě a prší?" ,,To je nadlouho" zvolila jsem neutrální odpověď. ,,Livi zřejmě tě to trápí a víš že se mi můžeš svěřit." řekl a bylo ticho. Přemýšlela jsem jestli mu to říct. Je to sice osobní ale s Lixem jsme si blízcí tak proč ne. A hlavně je to minulost a s tou prostě nic neudělám ale pořád to bolí.

Tak po pěti minutách ticha jsem se rozhodla konečně něco říct. ,,Jde o mého tátu." Řekla jsem a Felix se na mě překvapeně podíval. ,,Jednou jsme byli na výletu na Slovensku. Vraceli jsme se hodně pozdě v noci." odmlčela jsem se protože vzpomínka na to mě hodně bolela. Začaly mi téct slzy. Já je rychle utřela a mluvila dál. ,,Začalo hodně pršet a auto proti nám dostalo smyk a smetlo i nás. Naše auto spadlo do příkopu a obrátilo se na střechu." zase jsem se odmlčela protože takovéhle věci s fakt neříkají lehce.

,,Já s tátou jsme na tom byli nejhůř. Máma měla něco odřeného a zlomenou ruku. Ségra si pohla s krkem a měla zlomenou nohu stejně jako brácha. Já proletěla zezadu k řidiči a měla jsem otřes mozku a poraněny záda. Byla jsem na vozíčku a učila se znovu chodit. Můj táta byl v kómatu a všichni jsme doufali že to zvládne i když mu doktoři dávali minimální šance na přežití. Říkala jsem si že když jsem to zvládla já tak že to vládne i můj táta." opět už po třetí jsem se odmlčela protože jsem začala brečet. ,,Všichni už byli tak nějak vyléčení, až na mě, ale táta to nezvládl. Podlehl zraněním tři měsíce po té nehodě." dořekla jsem a tak se rozbrečela že jsem skoro ani neviděla. „A ještě dobrý je to že jsem ještě včera si o tom s mamkou konečně chtěla promluvit ale akorát jsme se celá rodina dohádali." Vykoktala jsem ze sebe.

Felix protože je ciťa se rozbrečel taky. ,,Pojď sem ty moje..." dál to nedořekl. Jenom mě objal a mlčel. Hladil mě jednou rukou po zádech a druhou na hlavě. Celkem by mě zajímalo co chtěl říct.

Když jsem přestala brečet odtáhla jsem se. ,,Máš kvůli mě celý rameno mokrý." Pousmála jsem se. ,,To uschne." „Je to lepší?" Zeptal se a chytl mou hlavu, položil jeho čelo na moje a usmál se. „Už jo." Odpověděla jsem. Felix mi dal pusu a sedl si zase normálně. „Přestává pršet tak si to dojíme a můžeme jet." Řekl a začal jíst svoje jídlo. „Dobře" odpověděla jsem a dojedla si hranolky. Burger jsem dala zpátky do tašky a napila se pití.

Když jsme dojedli Lix nastartoval a vyjeli jsme. Silnice byli pořád mokré takže jsem ještě trochu bála ale už nepršelo. „Dobrý?" Zeptal se „Jo v pohodě." odpověděla jsem a pomalu usnula.