Ztraceni v moři

9. Já Tě miluju

Uběhly další dva měsíce a Adam toho začínal mít dost. Dělit se o Sid s Albertem bylo pro něj čím dál těžší a už se se Sid i párkrát pohádal, respektive spíš o tom debatovali. Adam se od toho prvního konfliktu potom, co se spolu vyspali poprvé, snažil jakýmkoli hádkám spíš vyhnout. Viděl na ní totiž, že jí to pak mrzí a cítí se hrozně, a to nechtěl. Jeho žárlivost ale sílila. Bohužel neměl ponětí, že s Albertem vůbec nespí, což by hodně pomohlo tolik nežárlit, Sid se ale radši rozhodla tohle s ním nerozebírat.
"O co Ti sakra jde, Adame?" Nechápala takhle jednou večer Sid. Zrovna měli po milování a večeřeli. Seděla v tureckým sedu na pohovce, na sobě jeho dlouhé černé tričko se ZOO Africa logem a hůlkami jedla čínské nudle.  
"Prostě mě to štve," odsekl Adam, který byl od pasu dolů oblečený do pyžamových kalhot a stejně jako ona, měl v ruce krabičku s čínou. 
"Ale, Ty si přece říkal..." začala Sid, ale Adam jí skočil do řeči: "já vím, co jsem říkal. Jenom jsem prostě nevěděl, že to bude tak těžké. Pokaždé, když si představím, jak na Tebe sahá, tak vidím rudě," řekl a naštvaně odložil čínu na malý stolek u pravého opěradla pohovky: "vadí mi, že on má právo požadovat, abys byla s ním. Nestačí mi těhle pár krátkých ukradených momentů. To schovávání, jako bychom byli zločinci nebo co... Chci to být já, kdo s Tebou chodí do práce a z práce a drží Tě za ruku..."
"Tak za prvý, nejde jen o pár ukradených chvil a už vůbec ne krátkých. Víš, jak je těžký si neustále vymýšlet výmluvy, kde jsem a s kým? Za druhý, chození na veřejnosti a držet se za ruce? To už zní jako vztah, kterýmu se bráníš. A za třetí," Sid se zarazila, protože měla slzy na krajíčku, zavřela oči a zaklonila hlavu, aby to překonala. Adam jí rukou pohladil po stehně: "Promiň, nechci, abys kvůli mým výlevům brečela."
"To je v pohodě," řekla, napřímila se a podívala se na něj, aby pokračovala: "A za třetí: mě to už taky štve. Rozchod s Albertem je na spadnutí. Po pravdě, vím, že si říkal, že nechceš vztah a já to plně respektuju, ale nemůžu být s někým, s kým si nemám co říct, ani mě to s ním nebaví. Prostě jsem zjistila, že nemáme nic společného. Já prostě... Vždycky, když s ním jsem, ať už děláme cokoli, díváme se na film, jsme v kině, v restauraci nebo děláme... no však víš... TO, tak já jsem myšlenkami úplně jinde." Adamovi se úplně vařila krev v žilách, když řekla to TO, čímž naznačovala sex s Albertem, ale holt se musel smířit s tím, že občas musí spát i s ním.
"A na co myslíš, když s ním jsi?" Zeptal se a doufal, že myslí na něj, což mu Sid hned potvrdila:
"Na Tebe, Ady," usmála se. Adam normálně na zdrobněliny nebyl, ale Sid byla jediná osoba v jeho okolí, od které mu oslovení 'Ady' nevadilo. Vlastně se mu líbilo, když mu tak říkala. Občas mu říkala i 'lásko' nebo 'miláčku'. Bylo to zvláštní slyšet někoho, jak mu tak říká. Adam na to opravdu nebyl, byl až moc velký introvert, občas jí ale taky řekl 'lásko', u čehož teda začínal i končil. 
"Prostě vždycky, když jsme od sebe, tak já počítám vteřiny do okamžiku, kdy Tě zase uvidím. Stačí mi jeden pohled na Tebe a mě to stačí. Myslím, že se stalo to, čeho ses obával." Dokončila myšlenku Anča.
"O čem to mluvíš?" Zeptal se Adam a něco mu říkalo, že mu něco dost šikovně tají. Anča se na něj podívala a chtěla se nadechnout, aby mu mohla říct, co chtěla. Nakonec ale zavřela pusu a vstala: "bude lepší, když už půjdeme. Nechci pak zase Albertovi vysvětlovat, kde jsem byla tak dlouho."
"Počkej, Ančo," Adam se zvedl, chytil jí za loket a donutil jí, aby se k němu otočila: "já to chci slyšet. Ty se semnou rozcházíš? Loučíš se semnou snad?"
"Ne," řekla Sid: "naopak. Já Tě miluju, Adame Hruško! To se Ti snažím říct."
Adam nemohl uvěřit tomu, co slyšel a byl šťastný. Na druhou stranu se bál toho, co bude dál. Vážně na to byl připravený? Začít vztah? A co budoucnost? Slíbil si přece, že zůstane bezdětný, k tomuhle jí přece odsoudit nemůže. Ale ona ho milovala, to už se změnit nedalo a on miloval ji, nedokázal jí to ale říct. Navíc mu něco říkalo, že je tu ještě něco, co jí trápí. Adam netušil, jak na to reagovat a tak začal Annu líbat a nedovolil jí pokračovat v rozhovoru. Snažila se mezi polibky dál komunikovat, ale Adam jí nenechal.
"Já... Ti...musím ještě... něco říct," říkala, zatímco jí líbal.
"To počká," řekl a donutil jí za ustavičného líbání jít s ním zpátky na pohovku.
"Tohle nepočká," protestovala Anna: "já...jsem.."
"Řekneš mi to potom," pošeptal jí do rtů, položili se zpátky na gauč a znovu se milovali.