Ztraceni v moři

34. Oslava narozenin

Čtrnáct dní uběhly jako voda. Sid za tu dobu pomalu připravovala Eriku na to, že na její narozeniny přijde táta. Pořád jí to opakovala, aby věděla, kdo Adam je, až přijde. Byla z toho hrozně nervózní. S Adamem spolu skoro nemluvili a v práci na sebe neměli ani štěstí, takže ho skoro neviděla. Párkrát ho z dálky viděla v infocentru, ale vůbec spolu nemluvili. Sid trávila hodně času na univerzitě, se kterou spolupracovala na svém výzkumu a Adam byl většinou zalezlý ve svém zázemí. Až v pátek, den před oslavou Eriččiných narozenin za ním nahoru přišla. Stál k ní zády a krmil hady. Sid se opřela o rám dveří a chvíli ho pozorovala. Po pár okamžicích se přistihla, že se na něj zamilovaně usmívá a tak jí rychle zmrzl úsměv na tvář, zvlášť když se k ní otočil. Vypadal překvapeně, že jí vidí. V ruce držel plastovou krabici, kterou odložil na zem. V zázemí bylo přítmí jako vždy, jen z terárek sálalo mírné světlo. 
"Jak dlouho už tu stojíš?" Zeptal se zmateně, když pokládal krabici na zem.
"No..." začala Sid nervózně: "teď jsem přišla." Adam se na ní usmál a vrátil se k teráriím. Sid si povzdechla a vstoupila dál do místnosti. Zastavila se pár kroků od něj.
"Chtěla jsem se domluvit na zítřku," začala opatrně a nervózně si mnula propletené prsty. Adam jen přikývl a dál krmil hady. Nechtěl na ní nijak tlačit, protože věděl, že to většinou špatně dopadá. A tak to nechal celé na ní. Věnoval se práci a čekal, co mu přišla říct.
"Přijdeš, ne?" Ujišťovala se Sid, protože jí vůbec nijak nezareagoval, kromě krátkého přikývnutí. Začala mít strach, jestli si to nerozmyslel: "Já jsem na to Eriku celé dva týdny připravovala, takže..."
"Samozřejmě, že přijdu," přerušil jí Adam a zůstával k ní dál otočený zády: "tohle bych si nemohl nechat ujít. Jsou to sice její už třetí narozeniny, pro mě jako tátu jsou ale první."
"Jistě," přikývla Sid: "v tom případě Ti chci říct, že se bude grilovat, mohl bys přijít tak v půl jedné? Začali bychom v jednu. Bude tam teda dost lidí, nejen naše rodina, ale také známí s jejich dětmi, například Křížovi. Bude to tam trochu přelidněné, ale to snad pro jednou zvládneš."
"Jo," řekl Adam: "určitě to bude hezká oslava. Přijdu, jak si řekneš. Spolehni se."
Sid ještě chvíli stála a dívala se na jeho záda. Přála by si, aby se na ní otočil. Pak se ale jen otočila k odchodu: "Tak zítra ahoj," řekla a zamířila ke dveřím, u kterých se ještě ohlédla, Adam se k ní v poslední vteřině otočil a oba se na sebe usmáli, než Sid odešla. Další den bylo ve vile Novotných od rána boží dopuštění. Všichni připravovali oslavu. Zdobili dům, všude vyvěsili balónky, připravovali občerstvení v domě i na zahradě. Eduard vytáhl a připravil gril, Sid s mámou nanosili veškeré ingredience ven, aby táta mohl včas začít. Uklízely se zbylé části domu, kde se ještě uklidit nestihlo a samozřejmě se museli střídat u Eriky, pokud zrovna nespala. Pan Hruška přišel v deset a pomáhal Sidonii s výzdobou. Kolem dvanácté začala chodit návštěva. Přišla Viky a Petr se všemi třemi dětmi a také Danuší, která se za poslední dobu s Novotnými také spřátelila. Později dorazila i Eliška s klukama, Anežka a pár dalších lidí ze ZOO se svými rodinami. Poslední, kdo scházel, byl Adam. Měl ale ještě čas. Zatím byli všichni v domě a připíjeli si a pak se pomalu začali přemisťovat na zahradu. Dárky všichni položili na velký odkládací stůl v obýváku. Erika byla mezi ostatními, kteří se o ní střídali. Byla středem pozornosti jako vždycky, zvlášť dnes, koneckonců to byl její den. Sid akorát pokládala talíře a prostírání na stůl, když její otec mezitím v domě otvíral dveře Adamovi. Ten chvíli přešlapoval před domem, než se odvážil zazvonit. Otevřel mu Sidin otec.
"No... Tak pojď dál, Ty náš hrdino!" Řekl Eduard a Adam jen přikývl, prošel kolem něj a nesměle se na něj usmál: "Nebuď nervózní, děti to vycítí," pokračoval Eduard, když vedl Adama dál do domu. Adam dal dárek na hromadu k ostatním a pak šel dál s Eduardem na zahradu. Sid měla pravdu, vážně tam bylo na jeho vkus přelidněno, ale zároveň to bylo hezké. Vypadalo to jako krásné rodinné setkání. Prohlížel si každý usměvavý obličej všech přítomných, až se mu oči zastavily u Sid. Petr Kříž jí zrovna vyprávěl jeden z jeho bizardních případů a strašně se u toho smál a když dořekl celý příběh s vtipným zakončením, Sid také propukla v hrozný smích. Adam se musel nad tím obrázkem pousmát. Co se vrátil z Afghánistánu, tak jí neviděl takhle šťastnou. Vypadala krásně, měla na sobě růžovou červené letní šaty, vlasy měla rozpuštěné a natočené, takže se jí krásně vlnily podél obličeje. Když se Sid uklidnila ze záchvatu smíchu, utřely si slzu, která jí díky tomu stekla po tváři a pak jí na chvíli zmrzl úsměv, protože měla pocit, že jí někdo sleduje. Rozhlédla se kolem a pak ho spatřila. Stál vedle otce na terase vedoucí do zahrady a zamilovaně se na ní díval.