Ztraceni v moři

20. Podmínky

"Sidonie Anno, prosím Vás, buďte rozumná," hájila se ředitelka, když jí byla v pavilonu po obědě navštívit: "žádný chovatel hadů tu nevydržel, protože jste každého vyhodila. S žádným nejste spokojená. Adam tuhle práci dělal, zná to tu a je nejlepší ve svém oboru, to nepopřete. Slíbil, že Vám nebude dělat problémy. Informovala jsem ho o Vaší práci, pozici a je si plně vědom, že budete jeho přímá nadřízená. Navíc vypadal, že ho ten výzkum docela zaujal."
"A koho ne?" Řekla naštvaně Sid. Čím víc Roklovou poslouchala, tím byla vzteklejší. Věděla ale, že má pravdu. Chovatele jako je Adam potřebuje. Neuměla si ale potom všem představit spolupráci s ním. Navíc Sid byla absolutně proti, aby se Adam kdy setkal s jejich dcerou. Nedokázala mu odpustit. Nastavila pravidla, kterými se držela nejen její hlava, ale i srdce.
"Zvažte to, prosím," pokračovala Roklová.
"Paní ředitelko, nezlobte se na mě, ale já fakt nevím..." řekla Sid v okamžiku, kdy do bývalého zázemí a současné laboratoře vstoupil pan Hruška a v závěsu za ním Adam. Bylo to tam k nepoznání. Vypadalo to tam jako hodně drahá a profesionální laboratoř, všude svítila modrá nebo bílá světla, byla tam spousta moderních terárií, spoustu zkumavek, uprostřed místnosti, kde byly kdysi želvy, byl velký bílý pult ve tvaru čtverce, kde byly různé vzorky, mikroskopy a moderní monitory, kam se zaznamenávaly výsledky. Schůdky k bývalým terárkám tam byly pořád, podlaha byla bílá a veškerý personál byl oblečený v bílém plášti laborantů, včetně Sid.
"Vy přece víte, jak jsem kvůli němu trpěla. Já prostě..." Sid se na chvíli odmlčela, protože nevěděla, jak jí to vysvětlit: "nevím, jestli jsem na to připravená."
"Potřebujete ho, takovýho chovatele nenajdete. A dobře to víte," řekla Roklová a Sid věděla, že má pravdu. Opřela se rukama o pult, na kterém před ní stál jeden z mikroskopů. Měla na svých dioptrických brýlích, ještě jedny velké laboratorní, které nyní sundala, zaklonila unaveně hlavu a přemýšlela. Pan Hruška s Adamem mlčeli, aby nedali najevo svou přítomnost. Nechtěli jí zbytečně vytočit, její odpověď však znát potřebovali. Roklová se na ně podívala a pokrčila rameny, aby dala najevo, že nemá představu, co se Sid honí hlavou. Stihla se včas otočit zpět na Sid, která se napřímila a podívala se jí do očí.
"Tak dobře," řekla nakonec rezignovaně Sid a paní ředitelka zalomila rukama a vesele se zasmála: "Joooo," řekla jí a Sid zakroutila pobaveně hlavou: "nebudete toho litovat."
"Ale budu," konstatovala Sid: "vím, že budu. Nicméně ještě se úplně neradujte, protože mám pár podmínek."
"Jo takhle," řekla Roklová nervózně: "a jaké?"
"Víte, že moje dcera se často objevuje v ZOO, že jo?" Zeptala se na úvod a Roklová přikývla: "buďto jí berou zamnou v době oběda nebo prostě na procházku nebo, a to je asi nejčastější, za strejdou Raulem. Neočekávám, že by to Haďáka napadlo, ale já kategoricky zakazuju jakýkoli jeho kontakt s Erikou byť jen z dálky. Pravděpodobně o to sám stát nebude, ale kdyby mu náhodou zase ruplo v bedně, tak na to může rovnou zapomenout a nezachrání ho ani fakt, že jsem Erice dala jeho příjmení, protože jsem to udělala pro dědu Hrušku, nikoli pro něj. Vím, že jí nebude chtít vidět, vždyť je to chlap, co jí opustil - vlastní dítě, čímž dokázal, že je to odporný zbabělec," rozjela se Sid a Adama bolelo každé její slovo. Nemohl jí to ale  zazlívat, protože na to měla právo a ve své podstatě měla vlastně pravdu: "další věc: je mi fuk, co dělal, kde byl a případně s kým, nezajímají mě války ani jeho osobní život. Pro mě je to odpornej člověk, se kterým nemíním udržovat žádný přátelský či jiný vztah. Jsem jeho šéfová a tím to hasne. Nechci žádný rozhovory osobního rázu. Budeme spolu komunikovat výhradně z pracovního hlediska. Ono bude bohatě stačit, až se to dozví moje babička, protože jestli někdo z mojí rodiny opravdu Adama nenávidí, tak je to právě ona. A konečně poslední věc: já jsem tady šéf, jak už jsem zmínila. Nebudu mu vracet údery, kterými mě tu obšťastňoval na úplném prvopočátku, kdy jsem do tohoto pavilonu chodila jako pracovní síla, ale chci aby bylo jasno, že tady vládnu já, pakliže se mu to nebude líbit - tam jsou dveře," a ukázala do strany ukazováčkem přímo na Adama, který u dveří stál, aniž by se otočila a tušila, že tam stojí: "Nakonec," pokračovala: "jsi myslím, že to možná ani nebude takový problém. Já ho jako chovatele stejně budu potřebovat spíš nahoře," a ukázala nahoru do stropu. Adam pochopil, že pravděpodobně bude nahoře ještě nějaká místnost s hady. Museli to tu kompletně zrekonstruovat, protože když tu vládl on, nahoře už byl pavilon pro návštěvníky. Docela se těšil, až to tu uvidí.
"Dobře," řekla ředitelka: "já mám taky jednu věc. Adam má zranění z boje a..." Sid jí zarazila zvednutím dlaně.
"Nebojte se, nemíním ho fyzicky týrat.  Jeho zranění jako jeho nadřízená budu samozřejmě brát na zřetel," řekla Sid rázně a tím rozhovor ukončila. Ukazováčkem naznačila podřízené Sofii, aby šla za ní a odešla do vyššího patra pracovat.
"Začínáte zítra brzy ráno, Adame," řekla Roklová, když Sid zmizela: "Buďte tu, prosím, včas. Nesnáší nedochvilnost." Adam se usmál a přikývl.