Ztraceni v moři

14. Operace

Ráno druhého dne šel Adam do ZOO pracovat jako vždycky. Byl nešťastný, ale práce ho vždycky dokázala vyléčit. Navíc v noci učinil rozhodnutí, a to sice, že se znovu nechá naverbovat. Když jeho rodiče umřeli, byl to dobrý lék, tentokrát byl ale rozhodnutý prostě jen bojovat, ve vězení znovu skončit nehodlal. Byl v pavilonu a krmil hady, když přiběhla rozčilená spolubydlící Sid: Viky.
"COS JÍ UDĚLAL, TY HAJZLE!!"
Adam se na ní zmateně podíval: "O čem to mluvíš? Odvezl jsem jí do nemocnice, protože jí bylo špatně a pak Ti nechal vzkaz, víc jsem vzhledem k situaci dělat nemoh... Jsem pořád jenom milenec, ať se stará Albert!"
"A ta zpráva?" Křičela Viky dál a ukázala telefon Sid s jeho textovkou.
"Byl jsem upřímný, Viky," bránil se Adam: "věděla, jak se dívám na děti a taky věděla, že nesnáším lži. Lhala přece dokonce i o svém jménu pro Boha. Já ani nevím, kdo je!!!"
"Ty seš takovej pokrytec!!!" Pokračovala Viky v křiku: "Tak za prvé Sid s Albertem nespí, od doby co miluje Tebe. Vím, že Ti to úplně neřekla, říkala jsem jí, že by měla. Ale nezlob se na mě, dojít Ti to mohlo. Byla s Tebou skoro pořád!" Adam se tvářil šokovaně. Tak Sid s Albertem nespala,  protože chtěla být jen s ním? Proč mu to neřekla? Celou dobu se tak užíral žárlivostí a úplně zbytečně. "A za druhé všechno," pokračovala Viky: "co tu říkáš, je podružné, protože ta zpráva, kterou si jí ve vší tý Tvý upřímnosti poslal, zavinilo, že Sid skončila na sále!!!"
Viky bohužel netušila, že zhoršení Sidoniina stavu zavinil ve skutečnosti Albert, když jí fyzicky napadl.
"COŽE???" Zareagoval okamžitě Adam. Viky si unaveně promnula čelo, měla o kamarádku strašný strach a bála se, že bude muset informovat její babičku, což by rozhodně nedělalo žádnou dobrotu, hlavně pro Sid ne.
"Ona... začala krvácet..." odpověděla již klidněji Viky: "odvezli jí na operační sál. Adame, tohle si neměl, tohle může skončit fakt špatně! Copak si vůbec nepřemýšlel? Jestli jí v tom chceš nechat - fajn, nejsi první ani poslední hajzl, který by to udělal, ale to si nemohl počkat, až jí pustí z nemocnice? To si fakt musel ohrozit to dítě, které za nic nemůže???"
Adam už dál neposlouchal, vzal bundu a utíkal za Sid do nemocnice.
Když se Sid probrala, v pokoji byla sama. Ležela na jednotce intenzivní péče a cítila strašnou bolest v pod bříšku. Se vší silou, kterou v sobě dokázala najít, zvedla ruku a položila si jí na břicho.
"Co se mi to stalo?" Zeptala se sama sebe. Byla zmatená. Poslední, co si pamatovala byl Albert, který křičel něco v tom smyslu jako, že ho někdo obral o milióny. Ano, bylo to jasné. Byl to grázl, všichni měli pravdu. On věděl, kdo je, byl s ní jenom pro peníze. Sid stekla první slza, ale neměla sílu jí setřít. Netrvalo dlouho a do pokoje přišla sestra, která zaregistrovala na přístrojích změnu jejího stavu.
"Slečno Novotná, v klidu ležte, jste po operaci. Za chvíli přijde pan doktor," řekla jí soucitně a stiskla jí paži.
"Moje dítě, sestři,..." řekla zesláble Sid: "žije?"
"Ano," potvrdila jí sestra: "ale bylo to za vteřinu dvanáct. Buďte klidná, prosím. Zavolám doktora.."
Sestra odešla a Sid cítila, jak znovu usíná. Adam a Viky probděli na chodbě celou noc. Sid odvezli ze sálu na pokoj jednotky intenzivní péče, ale nechtěli jim poskytnout vůbec žádné informace. Jediné co řekli bylo, že je stabilizovaná, ale pořád nemá vyhráno. Celou noc seděli na lavičce a neřekli si s Viky jediné slovo. Adam chvíli seděl, pak chodil po chodbě sem a tam, chvíli opřený o zeď s pokrčenou nohou, jejíž chodidlem se opíral o stěnu nebo si chvílemi i sedl na podlahu a bylo mu jedno, jak se na něj dívá nemocniční personál. Když pomalu svítalo, sedl si k Viky a poprvé promluvil: "Neměli bychom zavolat její rodině?"
"Zbláznil ses?" Řekla Viky a udiveně se na něj podívala: "Víš co by jí její babička udělala, kdyby věděla, že není v L.A.? Chápu, že sis to u Sid posral, Adame, ale já si u ní chci udržet čistý štít. Počkáme, až se probere a ona sama řekne, jestli jim máme volat nebo ne." Rozhodla Viky: "Radši jsem nevolala ani Edovi."
"Kdo je Ed?" Zeptal se jí opatrně. Viky si otráveně povzdechla.
"Její patnáctiletý bratr. On ví, kde Sid je od úplného začátku. Bohužel ale časem to prasklo u táty, který se jí celou dobu snaží dostat do letadla, aby se to nedostalo k jeho matce. On se jí totiž bojí. Sid tvrdí, že je její táta srab a bojovala s ním celou dobu statečněji než kdokoli, koho znám. Pracovat se zvířaty byl vždycky její sen, ale to Tobě snad vysvětlovat nemusím. Sid každopádně bude muset ještě čelit hodně nepříjemným situacím, až to praskne. Do toho teď to dítě. A místo toho, aby jí chlap, kterýho miluje, podpořil, tak jí opustí." Dokončila naštvaně Viky: "Víš co? Myslím, že bys měl jít. Zbytečně bys jí trápil." 
"Máš pravdu," přikývl Adam a na chvíli se odmlčel. Hypnotizoval své ruce a pak se jen tiše zeptal: "Postaráš se o ní?" 
Viky se na něj podívala pohledem, který už nebyl tak nenávistný a jen přikývla. A tak Adam odešel z nemocnice i z života Sid na hodně dlouhou dobu.