Ztraceni v moři

39. Poslední šance

Uběhlo dalších pár týdnů, které byly však pro Adama klíčové. Ode dne, kdy seděl se Sid na lavičce u dětského hřiště v zoo, kde si zatím hrála jejich dcerka, mu v hlavě zněla její odpověď: "Tak dobře, pomoz mi,"
Od té doby konzultoval její stav s jejím psychiatrem, docházel s ní na sezení s tím, že zůstával v čekárně, zatímco Sid čelila další terapii. Eriku si bral každý druhý víkend, někdy i nějaký den v týdnu, když měl volno a občas s nimi šla i Sid. Dokonce se s nimi i fotila. Adam měl doma několik jejich společných fotek v rámečcích na poličce u terárek s hady a pár jich měl magnetem připíchnuté na lednici. Vypadalo to, že Sid překročila vlastní mantinely a zdála se být přístupnější a Adam věřil, že si postupně získává její důvěru a že má u ní šanci. Zvlášť, když se na něj tak krásně usmívala. Byly ale také občas okamžiky, kdy měl pocit, že po sluníčkářské Aničce, do které se kdysi zamiloval, ač nechtěl, jakoby se zem slehla. K tomu všemu se ve vile dost často objevoval Ondřej, i když tam byl zrovna Adam, a prakticky se vnucoval na oběd nebo jakoukoli rodinnou činnost, kde neměl co dělat. Sidonie si všimla, že to Adamovi vadí. A tak jednou v neděli, kdy měli rodinnou sešlost, kam se Ondřej znovu "nechal" pozvat, to Adam nevydržel, sebral svůj prázdný talíř a radši odešel do kuchyně. Ondřej mezi tím laškoval se Sid, která to vůbec nebrala jako balení, ale přátelský pokec a ani si nevšimla, že Adam odešel. Sidonie nechala ostatní, kteří se po různu bavili mezi sebou a šla za Adamem. Ten v kuchyni vztekle umýval nádobí. Sidonie opatrně přistoupila, vzala si utěrku a začala odklízet nádobí, které umyl. Adam si jí všiml, usmál se na ní a chvíli mlčky odbavovali nádobí.
"Ondřej je neškodný," řekla po chvíli Sidonie: "nedělej si s tím starosti. Nemá o něj zájem."
"Nevypadá to tak...", odbyl jí Adam zdvořilým tónem: "může na něm oči nechat. Přitom já se tak snažím... Ale... asi si to po tom všem zasloužím... Nejspíš mi to dává sežrat. Moc dobře ví, že se mi ten chlap prostě nelíbí a stejně si cukruje."
"Tak zaprvé... Nic Ti sežrat nedává, vnímá ho jako kamaráda, rozhodně Tě tím cíleně neprovokuje... Navíc jsem si všimla, že je vůči Tobě přístupnější. Nezdá se Ti? Za druhé: miluje Tě, o tom není pochyb a za třetí: přestaň se chovat jako puberťák, tohle je Tvoje poslední šance..." Řekla Sidonie dost rázným způsobem.
"Myslíte, že u ní mám ještě šanci?" Zeptal se Adam nesměle a podal jí k usušení další talíř.
"To si piš, že máš," odpověděla mu Sidonie a talíř převzala: "Tak přestaň ztrácet čas malichernou žárlivostí."
"Nechci o ně znovu přijít, Sidonie," řekl po chvíli Adam a opřel se rukama o dřez: "Nemůžu." Adam se na Sidonii usmál a prakticky ve stejném okamžiku vstoupila za jejich zády do kuchyně Sid. Byla v šoku. Babička myje nádobí? A s Adamem? Nešálí jí zrak?
"Co se to tu proboha děje?" Zeptala se zaraženě a dvojice se na ní otočila.
"Co by?" Odpověděl Adam otázkou a předstíral, že se nad otázkou strašně diví: "Myjeme nádobí."
"No právě," odpověděla Sid a založila ruce: "babička myje nádobí, ještě k tomu s Tebou. To je divný."
"Hele, nebuď drzá a pojď to po mě dodělat," řekla Sidonie přísně a Sid poslušně poslechla. Převzala od ní utěrku a přebrala od Adama hrnek k usušení. Sidonie je nechala samotné a Sid s Adamem mlčky pracovali. Když měli hotovo, Sid složila utěrku do čtverečku a položila ji na poličku nad dřezem, Adam utřel dřez do sucha a přetáhl hadřík přes jeho okraj, aby se usušil. Sid se dala na odchod, Adam jí ale instinktivně chytil za loket a přitáhl ji k sobě tak blízko, že málem slyšela tlukot jeho srdce, které měla jen kousek od své tváře. Sid vůbec nevěděla, jak má reagovat. Cítila, jak jí k sobě tiskne rukama, které měl obepnuté kolem jejího pasu. Zaklonila hlavu, aby se mu podívala do očí a cítila tlak za krkem, protože byl oproti ní hrozně vysoký. Cítila jeho dech na svém obličeji, hypnotizovala ho svýma modrýma očima a čekala, co udělá. V Adamovi pořád hlodala slova její babičky: "Miluje Tě, o tom není pochyb... Tohle je Tvoje poslední šance..." Rozhodl se, že už na nic čekat nebude, po pár dlouhých vteřinách očního kontaktu, sklonil hlavu a políbil jí. Sid byla ze začátku zmatená a nevěděla, co má dělat. Vlastně měla sto chutí ho odstrčit a pořádně mu nafackovat. Nakonec ale ucítila tlukot jejího srdce a došlo jí, že bez něj prostě nedokáže žít. I když to tak dlouho popírala. Cítila Adamovy ruce na svých zádech, byl kdysi zvyklý si při líbání hrát s jejími dlouhými vlasy, které většinou měla stažené do culíku, tentokrát to bylo jiné, protože byla ostříhaná. A tak když její culík nenašel, hladil jí po zádech, pažích a ramenou, dokud se rukama nedotkl jejích tváří. Sid, která do teď také obepínala dlaněmi jeho tváře, stáhla ruce a složila je na jeho hrudi. Chvíli se tak oddávali téhle romantické chvíli, když je vyrušil hlas malé nezbedné holčičky: "Mami!"