Ztraceni v moři

16. Zbrusu nová Sid

O DVA ROKY POZDĚJI:

Sid se trápila hodně dlouho, před rodinou a přáteli ale nedávala nic znát. S dědou Hruškou byla v kontaktu stále, i když ze začátku její babička protestovala, nakonec se s tím ale smířila a vlastně se s Josefem i spřátelila. Měli konec konců společnou pravnučku. Sid se narodila holčička, které dala jméno Erika Hrušková. Její babička samozřejmě opět nesouhlasila.
"Erika? Takový obyčejný jméno," řekla jí, když pravnučku chovala v náručí v porodnici, zatímco Sid se ládovala obědem, který jí sestřičky přinesly: "Měla si jí dát jméno po nás - třetí Sidonie v řadě."
"Erika je krásné jméno, babi, proto jsem jí ho dala, nechtěla jsem další Sidonii, už teď je to matoucí," usmála se Sid pobaveně: "musíš pořád s něčím nesouhlasit, viď?"
"No dobře, už mlčím, tak tedy Erika. Jak jí budeme říkat?"
"Ehm, Eriko?" Odpověděla jí Sid posměšně.
"Nebuď drzá, myslela jsem nějakou zdrobnělinu, to k dětem patří. A co to příjmení? To mi vysvětlíš jak?" Ohradila se na ní Sidonie.
"Po pravdě, babi, nechtěla jsem, aby měla Adamovo příjmení," uznala Sid a tentokrát zvážněla: "Nepřišlo mi to ale fér k dědovi Hruškovi."
"Aha," řekla Sidonie: "to mě nenapadlo. Jestli je to takhle, tak s tím samozřejmě souhlasím. Josef přece nemůže za to, že je jeho vnuk zbabělec."
"Babi, nemluvme o něm, prosím," požádala jí Sid. Neměla ráda, když se o něm mluvilo, vytvořila si ve svém srdci bariéru a po každé, když o něm padlo jediné slovo, tak cítila nenávist a ponížení. 
"Máš pravdu, omlouvám se, ale doufám, že si uvědomuješ, co je to za risk. Pokud se ten zmetek vrátí, mohl by na Eriku uplatňovat nároky, a protože si jí dala jeho příjmení, tak to bude mít pěkně jednoduchý kolohnát," Sid si povzdechla a Sidonie pochopila, že se o tom opravdu bavit nechce, tak se dál věnovala pravnučce a Sid už netrápila. Všichni byli šťastní, Eriku miloval každý. Jen pan Hruška byl občas skleslý, chyběl mu vnuk a i když s ním nesouhlasil, věděl, že se jednou vrátí a bude strašně litovat svého rozhodnutí. A měl pravdu. Adam se skutečně měl vrátit a čelit boji o ženu, kterou stále miluje a která ho díky jeho rozhodnutí nenávidí. Čekal ho návrat z boje do úplně jiného, který bude možná těžší než Afghánistán - čeká ho boj o jeho rodinu, o Sid a Eriku.
Po dvou letech se ze Sid stala velká autorita, v ZOO ji všichni respektovali a zbožňovali stejně jako na začátku, a to i přesto, že díky Adamovi hodně zatrpkla. Nechovala se sice nijak arogantně, ke každému přistupovala velice uctivě, slušně i přátelsky. Jen se už tolik neusmívala a nebyla ani moc společenská. Dostudovala, dotáhla to až na šéf zooložku a v současné době se zabývala výzkumem metabolismu plazů a jejich chování při změně prostředí. Co se úrovně týká a postavením taktéž, byla výš než Albert a ten si toho byl plně vědom. Sid se k němu chovala s naprostým znechucením, ale snažila se chovat slušně, přece jen to byl PR manažer. Byl to ale idiot a většina jejich setkání skončila sporem, protože to byl arogantní hlupák, co se jí většinou vysmíval za to, že si začala s ubožákem a zůstala sama s dítětem. Sid mu většinou na to konto řekla, že je na rozdíl od něj na úrovni a pochází z takové rodiny, na kterou on ani jeho ubohý otec nebudou mít ani za tisíc let. Albert věděl, že má pravdu a většinou mu sklaplo, takže Sid se opravdu ve většině případů dařilo spory vyhrát a pořádně ho utřít. Celkově se jí ale dařilo dobře, Erika rostla jako z vody, uměla už chodit a začala i říkat první slova. Sid byla nejšťastnější maminka na světě. S Viky už bohužel nebydlela, protože ta se za poslední dva roky taky hodně změnila. Zamilovala se do soudce a narodil se jim syn, který je jen o rok mladší než Erika, často spolu tráví čas, takže malý Péťa s Erikou spolu prakticky vyrůstali. Viky se za pana soudce provdala a přestěhovala se k němu, takže Sid nakonec souhlasila s tím, že se přestěhuje zpátky do vily Novotných, nicméně jen na čas. Chtěla se osamostatnit, a proto řekla rodině, že si časem, až Erika trochu povyroste, sežene vlastní bydlení. Sid měla krásný život, i bez Adama to zvládala na jedničku, i když byla vděčná za svou rodinu, protože bez ní by to stoprocentně nezvládla. Adama Sid nenáviděla a snažila se na něj nemyslet, bohužel ale Erika mu byla hrozně podobná, takže to mnohdy nebylo možné, navíc k nim často chodil děda Hruška, který jí Adama taky připomínal. Nemohla mu ale zakazovat za Erikou chodit, navíc měla pana Hrušku ráda a nemohla ho trestat za hříchy jeho vnuka. Pan Hruška byl konec konců člen rodiny a i jeho Adam opustil. Trávil s nimi všechny svátky jako Vánoce i Velikonoce, narozeniny a jiné rodinné sešlosti, byl zkrátka jedním z nich a bylo vidět, že se s nimi cítí dobře. Sid se bála jen jediného, že se Adam vrátí a její strach byl oprávněný. Sid měla již brzy čelit otci svého dítěte a nebude to pro ní žádný lehký boj. Své srdce uzavřela a rozhodla se, že už do něj nepustí žádného muže: NIKDY VÍC!