Ztraceni v moři

41. Zamilovaný přítel

Adam spravil Erice panenku a malá se hned běžela pochlubit mámě, že jí tatínek uzdravil kamarádku. Ondřej, který se mezitím bavil se Sid, se úplně nadšeně netvářil. Sám se o to totiž pokoušel, než si šla Erika do kuchyně pro pomoc rodičů, bohužel se mu to ale nepodařilo. Ondra tušil, že Adam je pro něj nebezpečný a hodně litoval toho, že se o Sid nepokusil, než se stihl vrátit z války jako jeho potenciální hrozba. Bohužel si byl ale vědom toho, že Sid k němu stále něco cítí a že nemá absolutně žádnou naději. Neměl jinou možnost, musel se smířit s tím, že bude v jejím životě jen pouhým kamarádem a vzdáleným strýčkem jejích dětí, pokud bude mít i další. Nejspíš bude... a i když si maloval, že je bude mít s ním, něco mu říkalo, že jediný chlap, se kterým bude mít Sid další děti, je jeden ztracený a zase nalezený veterán. A jak tak přemýšlel o svých ztracených nadějích, sledoval Sid s Erikou a pomalu se smiřoval s prohrou. Adam ho bedlivě sledoval a snažil se nevidět v něm nebezpečí, jak ho o to žádala Sidonie i později Sid. Co ale Adam netušil, bylo, co se Ondrovi právě honilo hlavou. Ten se radši rozhodl, že nechá rodinu, aby dokončili příjemné odpoledne a půjde domů. Začal se proto sbírat k odchodu.
"Už půjdu, Sid... Doprovodíš mě?" Sid se na něj přátelsky usmála a sundala malou ze svého klína. Ta ale nespokojeně kňourala. Erika se zády opírala o její kolena, podpaží se zapřela o její stehna a nechtěla mámu pustit: "No tak, brouku, nedělej scény, hned budu tady, ano?" Políbila dceru zezadu na tvářičku a Erika jí neochotně pustila. Ondra se se všemi rozloučil a pak se Sid zmizel v domě. Když procházeli kolem Adama, Sid mu nenápadně stiskla rameno a usmála se na něj, aby mu dala najevo, že je vše v pořádku a za chvíli se vrátí. Sid Ondru doprovodila k domovním dveří, vyšla s ním ven a došla s ním až k autu, kterým přijel. Stálo na příjezdové cestě u domu.
"Asi bych Ti měl něco říct, Sid..." řekl Ondra, když otvíral dveře od auta: "Nevím, jestli sis toho všimla, ale... Záleží mi na Tobě, víc než by mělo..."
"Ondro..." Sid ho chtěla zarazit, Ondra jí to ale nedovolil.
"Nech mě to dokončit..." Ondra se nadechl a sesbíral veškerou svou odvahu: "Miluju Tě, Sid. Ale vím, že Ty chceš jenom jeho. Byl bych blbej, kdyby mi nedošlo, že se mezi vámi dneska něco stalo. Chci jen, abys věděla, že jsem Tvůj přítel a navždy jím budu," Ondra se na ni usmál a ona ho objala: "Chci, abys byla šťastná."
"Děkuju, Ondro, lepšího přítele bych nemohla mít." Ondra jí objetí oplatil a políbil jí na tvář na rozloučenou. Pak nasedl do auta a Sid za něm zavřela bránu. Tentokrát dům obešla, aby nemusela jít vnitřkem. Když přicházela, Adam si jí hned všiml, vypadala sklesle. Když ale dorazila ke stolu, nasadila šťastný výraz a předstírala, že je v pořádku. Adam ale věděl, že úplně v pohodě není. Vzal Eriku za ruku a šel si s ní sednout k Sid. Erika si sedla mámě na klín a Adam jí hypnotizoval pohledem.
"Přestaň s tím," řekla mu po chvíli a podívala se na něj: "všimnou si toho."
"To by mi ani tak nevadilo," odpověděl jí: "ale Ty vypadáš přešle. Něco se stalo?"
"Ani ne," řekla Sid: "měl si pravdu. Vážně mě miluje,..." Erika se na mámu zmateně podívala a Sid si uvědomila, že to není úplně téma pro její uši: "Broučku, co kdyby sis šla hrát, musím o něčem mluvit s tátou." Erika tedy slezla z jejího klína a šla na pískoviště, které jí na zahradě Eduard zřídil: "Řekl mi, že je můj přítel a vždycky bude. A taky, že si všiml, že se mezi námi dvěma dneska něco změnilo. Vlastně nám popřál štěstí a ujistil mě, že jeho city ke mě nemění nic na tom, že bude navždy můj dobrý přítel."
"Ten chlap se mi začíná líbit," zavtipkoval Adam, úsměv mu ale z tváře hned zmizel, když spatřil její výraz, který nebyl úplně naštvaný, ale nadšená z jeho vtipu taky nebyla: "Adame, prosím..."
"Omlouvám se, ale jsem rád. Nakonec vypadá jako upřímnej člověk... Málokterý chlap by to přiznal, kdyby věděl, že mu holka zájem neoplatí. Nelíbil se mi, to přiznávám, ale tímhle mě dostal... Asi to bude skvělej chlap," řekl Adam a Sid ho s úsměvem sledovala.
"Ty si skvělej chlap," zašeptala k němu a políbila ho na tvář. Najednou jí bylo úplně jedno, jestli je rodina vidí nebo ne. Adam jí pohladil po tváři a oba se na sebe zamilovaně dívali. Alice to zaznamenala jako první a naklonila se k Eduardovi a Sidonii: "Vidíte to co já?"
Eduard se podíval na matku a ta se jen spokojeně usmívala: "Už bylo na čase, ne?"
"To asi jo," řekl Eduard: "i já hučel do Sid, aby tomu dala šanci, ale trochu se obávám, že se tohle nebude líbit Edovi. Víte, jak je, co se sestry týká, ochranářský a vůči Adamovi je dost zatvrzelý."
"Je to puberťák, přejde ho to," prohlásila Sidonie a všichni dál spokojeně sledovali pár před sebou, který se zrovna vzájemně políbil.