Ztraceni v moři

38. Žárlivý Haďák

Adam dopoledne dospával bezesnou noc a odpoledne se rozhodl, že zajde do ZOO, i když nemá službu. Neměl co dělat a už se mu nechtělo myslet na Sid a jejího očividně nového nápadníka. A protože práce mu vždy pomáhala před problémy, rozhodl se to vyřešit jako vždy. Vešel do areálu a byl opravdu hodně překvapený, když šel kolem dětského hřiště, protože viděl na jedné z laviček Sid, která si četla a čas od času zvedla oči k houpačkám, kde si Erika spokojeně hrála s ostatními dětmi. Sid seděla pod košatým stromem v příjemném stínu a Erika k ní občas přiběhla, aby se napila nebo jí něco řekla. Adam přemýšlel, jestli má za nimi jít. Chvíli tam tak stál, když si ho nakonec všimla jeho dcera.
"Táta!!!" Zakřičela a běžela k němu. Sid překvapeně zvedla hlavu směrem, kam Erika běžela. Postavila se a rukou si nad obočím vytvořila kšilt, aby přes slunce lépe viděla. Erika přiběhla k Adamovi, který jí vzal za podpaží a ve vzduchu s ní zatočil kolem dokola. Erika se smála a vypadala šťastně. Posadila se tátovi na bok a nechala se odnést k mámě. Adam sice netušil, kam povede jejich rozhovor, protože byl pořád nahlodaný tou žárlivostí, na druhou stranu, když už dovolila, aby se vídal s Erikou, proč se k nim nepřipojit? 
"Ahoj," pozdravil jí, když k ní došel a Eriku postavil na zem.
"Ahoj," odpověděla mu zaraženě: "Ty máš dneska službu?"
"Ne," zakroutil hlavou Adam: "ale potřeboval jsem přijít na jiný myšlenky, tak jsem si řekl, že půjdu do práce i tak." Sid se nechápavě ušklíbla. Napadlo jí, proč asi chce přijít na jiné myšlenky. 
"Můžu si k Tobě na chvíli sednout?" Zeptal se nesměle a Sid přikývla. Erika běžela zpátky na hřiště, Sid si schovala knížku do batohu, dala si nohu přes nohu a nervózně se ošila, když si k ní Adam přisedl. Vypadal zadumaně, seděl vedle ní dost blízko, a to jí uvádělo do rozpaků. Sid přemýšlela, co se mu asi může honit hlavou. Měla strach se zeptat a ani v nejmenším jí nenapadlo, že by na ni mohl žárlit. A protože zvědavost je jedna z mála vlastností, které jí i po letech zůstaly, rozhodla se, že se prostě zeptá: "Co je s Tebou, Adame? Copak Ty nemáš radost z toho, že jsem ustoupila nebo o co jde?"
"Ne, to ne. Mám radost. Dokonce hroznou radost," odpověděl jí hbitě a podíval se jí do očí: "Já jen,... nevím, jestli mám právo se na to ptát..."
"To nezjistíš, dokud to neuděláš," řekla pobaveně: "nebo si snad srab?" Posmívala se mu Sid. Adam jí sjel uraženým pohledem: "Necháš toho?" Nakonec se ale taky zasmál.
"No tak o co jde? Leze to z Tebe jak z chlupatý deky," pobízela ho dál Sid. Adam se musel ušklíbnout, protože pochopil, jak je pořád stejně zvědavá, jako byla kdysi.
"Dobře," řekl a pootočil se k ní víc, aby se na sebe mohli podívat. Sid mu oplatila pohled.
"Ten... týpek včera na oslavě, kdo je to?" Sid si ho změřila nechápavým pohledem: "No ten, jak za Tebou celý odpoledne dolejzal," vysvětlil jí a její reakce ho dost překvapila. Sid se totiž začala strašně smát.
"To je to, co Tě trápí?" Řekla mezi záchvaty smíchu: "Vždyť to je jenom Ondra." Adam nad ní nechápavě krčil obočí. Sid se nakonec uklidnila a napila se z lahve trošky vody, co si sebou donesla. Adam chvíli zamyšleně sledoval svou dceru, která si spokojeně hrála na hřišti, a pak se znovu otočil na Sid: "Copak sis toho vážně nevšimla?"
"A čeho prosím Tě?" Povzdechla si Sid otráveně: "Adame, opakuju: je to jenom Ondra."
"Kterej Tě chce," odporoval Adam: "já vím, jak vypadá chlap, když Tě chce," V okamžiku, kdy to řekl, se ale začal bát, aby jí tím nenaštval.
"To je nesmysl," řekla stroze. Překvapovala jí jeho reakce. To na ní jako žárlí? Ondra je přece jen kamarád, tohle není vůbec nutné. Sid mu chtěla říct, že mu do toho vůbec nic není, rozhodla se ale, že to uvede na pravou míru. Sice s ním nechtěla nic mít, ale taky se jí dvakrát nelíbilo, aby si myslel, že někoho má nebo si na někoho myslí.
"Je to jenom kamarád, Adame, znám ho ze školy, naše rodiny se přátelí. Představa, že bychom spolu něco měli, je pro mě absolutně nepředstavitelná. Nemáme spolu nic společného," řekla Sid.
"Jak to, že ne? Oba jste z bohaté rodiny, máte elitní vzdělání. Oba jste dědicové řetězce továren a vaše sociální třída je také stejná... Prostě..." Adam mluvil a Sid kroutila hlavou. Nakonec ho přerušila, zvedla ruku a stiskla mu koleno.
"Posloucháš se vůbec, Ady? Vždyť mě přece znáš. Copak mě zajímají továrny nebo bohatství? Bydlím ve vile, protože musím..." Adam položil ruku na tu její a stiskl jí.
"Jo, já vím... To ty Tvoje problémy," přerušil jí a Sid přikývla. Na chvíli se odmlčeli, seděli v tichu a stále se drželi za ruce. Oba chvíli seděli vedle sebe a mlčky přemýšleli. 
"Chci Ti pomoct," řekl najednou Adam, přisedl si k ní blíž, pustil její ruku a celou paží jí obejmul, aby si jí mohl blíž přitisknout k sobě: "Prosím."