Ztraceni v moři

28. Rvačka

Když Adam procházel infocentrem do kantýny, nemohl si nevšimnout pozdvižení, které tam panovalo. Všichni věnovali pozornost dvěma na sebe křičícím osobám. Adam prošel kolem zvědavých čumilů, aby se dostal blíž a opravdu... Opět se stal svědkem dalšího sporu mezi Sid a Albertem.
"To je typický!!" Řval na ní zrovna: "Žádnej pavilon nikdy nepotřebuje tolik, co Ty... Myslíš si, že zoo krade?? Myslíš si snad, že jenom proto, že si uznávaná zooložka a pracuješ na důležitým výzkumu, tak budu skákat, jak Ty pískáš??"
"NO ANO, PŘESNĚ TO SI MYSLÍM!!!" Zařvala na něj stejně silně Sid: "Protože pro Tvojí informaci, Poláku, je tohle Tvoje práce!! Zajistit, aby byly všechny pavilony kompletně vybavené,"
"Tu nádrž jsme měnili minulý měsíc, Sidonie Anno!!" Ohrazoval se Albert dál.
"Ano, Alberte, ale tohle je havárka - překlad pro Tebe: to znamená havarijní situace, na které máme speciální rezervy, protože jde o situace, které se nedají předvídat - chápeš to???" Sid ho zbytečně provokovala, mluvila s ním jako s blbečkem a Adam se bál, kam tohle může gradovat. Byla tam hromada návštěvníků a Roklová nesnášela veřejné výstupy. Sid ale vypadala značně neudržitelně a Albert se zdál nemínil ustoupit ani o krok.
"Ale prosím Tě, Sidonie, to je pořád dokola. Potřebujete tohle, potřebujete támhleto..." Přerušil jí Albert, Sid se ale nenechala odradit.
"A kam mám podle Tebe ty ryby teď jako dát?? Na střechu?? Nebo ne ještě líp, strčíme je k hadům, ne? Nebo je taky můžu dát zpátky do té rozbité nádrže a zajistit tak potopu celýho pavilonu!!! Adam s Bobem identifikovali rozbitou nádrž a já to schválila, od Tebe očekávám, že budeš dělat svojí práci a zajistíš pavilonu novou, nemíním o tom dál polemizovat!!! Akorát mě zdržuješ!!!"
"No jooooo...." zareagoval Albert hned a posměšně se křenil: "už tomu rozumim, Adam řekl, že je rozbitá a naše Sid mu šla zase na ruku, co??"
"Co to zase meleš, ty vole, teď Ti říkám, že je rozbitá nádrž pro mořský ryby a Ty řešíš, který z mých podřízených mi to nahlásil?? Mám v pavilonu kopu práce a nemám na to Tvoje trapný zesměšňování, při kterým zesměšňuješ hlavně sám sebe, čas, Alberte. Navíc tam mám hned několik návštěvníků, co chtějí vidět ryby, ale nemůžou. Čím dřív jí obstaráš, tím dřív je lidi uvidí a snižuje to riziko stížností na sociálních sítích, což je jen tak mimochodem taky Tvoje práce!!!" Sid už se absolutně nekontrolovala, Adam poznal hned, že tohle nemůže dopadnout dobře.
"Řekni mi jednu věc, Sidonie, už si drahýmu vojáčkovi řekla, že si tak trochu mišuge..." Albert ukazováčkem obkreslil kruh u spánku, aby jí naznačil, že je blázen a zahvízdal: "Co kdyby požádal o svěření do péče, co? Měl by slušnou šanci. Kterej soudce by nechal dítě v péči takový maniodepresivní chudinky jako jsi Ty!!!" To už Adamovi došla trpělivost a tentokrát to byl on, komu se zatmělo vzteky před očima. Slyšel ještě Sid, jak už klidně říká nebo spíš cedí mezi zuby:
"Tu nádrž, Alberte, prosíííím," Adam na nic nečekal a překvapil jak ji, tak Alberta. Rychlými kroky, jak mu to jen zranění z války dovolovalo, vlezl mezi ně, odstrčil Sid do bezpečné vzdálenosti a vrazil jí do ruky jeho hůl, napřáhl se a vrazil Albertovi takovou pěstí do nosu, že se drahý PR manažer celý otočil, jak na kolotoči a pak obličejem spadl přímo na tvrdou zem.
"Maniodepresivní nebo ne, takhle nikdo nebude mluvit s matkou mojí dcery!!!" Zařval na něj Adam, čímž překvapil úplně všechny včetně Sid.
"Ty magore," nadával na něj Albert a horko těžko se zvedl ze země: "Oba jste stejný cvoci... Bude zázrak, aby z tý holky vyrostl normální člověk, když má takovýhle geny..." Adama to naštvalo. Ano, nechtěl Eriku vídat a bál se citů k ní, ale takhle přece nikomu nemohl dovolit mluvit o jeho dítěti, už jen z principu, ne? Adam ho vzteky vzal za flígr a pořádně s ním zatřásl: "Cos to řek, Ty grázle jeden!" Zasyčel na něj, nicméně už nemohl v této trapné scéně pokračovat, protože na své paži ucítil Sidinu ruku.
"Adame, nech ho, nestojí za to," řekla mu a Adam pomalu uvolnil sevření: "Pojď, půjdeme pryč," Sid dala Adamovi hůl a když se pomalu nechal Sidonií Annou odtáhnout pryč, zaslechl ještě Alberta jak syčí: "Sociálku na vás, magoři..." 
"ADAME, NE!!!" Adam se vytrhl ze Sidina sevření a tentokrát druhou rukou vrazil Albertovi ještě jednu. Ten samozřejmě znovu spadl a už toho moc nevnímal: "Nech mojí dceru i Sid na pokoji nebo příště z Tebe tu duši fakt vymlátim!!!" S těmito slovy vzal Sid za ruku a odtáhl jí pryč z infocentra. Kráčeli pořád dál, ruku v ruce a mlčky, Adam trochu kulhal, ale šel celkem rychle, prošel kolem dětského hřiště, suvenýrů, kolem žiraf, ale místo toho, aby šel doprava směrem do jejich pavilonu, šel pořád rovně, prošel kolem Velké voliéry ptáků a zamířil to přímo k stolečku s židlemi, které tam byli pro návštěvníky. Fungovalo to i jako kuřácký koutek. Kolem stolku byl plot a za nimi bylo slyšet cvrlikání ptáků. Posadili se za stůl a ani jeden neřekl jediné slovo. Oba byli zadumaní, poslouchali zpěv lítajících zvířat za plotem a sbírali odvahu k tomu cokoli říct.