Ztraceni v moři

19. Je tu Haďák

"Omlouvám se za tu scénu, Adame," začala paní ředitelka: "bohužel je to tu na denní bázi. Albert si nenechá ujít jedinou příležitost Sidonii ponižovat, takže tu dost často dochází k hádkám a urážkám. Když na Alberta neřve Adélka, tak je to Sid," vysvětlila Roklová a Adam jen přikývl. Mrzelo ho, že musí Sid čelit tomu blbečkovi kvůli němu. Uvědomil si ale jednu zásadní věc, když Sid znovu spatřil. Pořád jí miloval jako na začátku, nepodařilo se mu na ní zapomenout, jak doufal.
"Nicméně, Adame, asi jste pochopil, že máme problémy najít chovatele hadů, protože Sidonie Anna prakticky všechny vždycky vyrazí. Není s nikým spokojená," řekla ředitelka a Adam byl trochu zmatený.
"Nechápu to. Slyšel jsem dobře, že je Sid zooložka??" Zeptal se udiveně a Roklová přikývla: "Přesně tak, věnuje se výzkumem metabolismu plazů a také výzkumem chování plazů v případě změny prostředí, spolupracujeme i s univerzitou. Výzkum se rozhodla ZOO financovat. Sidonie Anna je vlastně hlavou celého toho výzkumu a potřebuje do pavilonu plazů schopné lidi. Jak jste ale pochopil zatím nenašla chovatele, který by se Vám rovnal aspoň z poloviny." Adam se na to konto ušklíbl a samolibě zavtipkoval: "To se nedivím."
Roklová se tomu trochu zasmála, než pokračovala s absolutní vážností: "Ten výzkum je pro ZOO velice důležitý, proto je třeba, aby byla Sidonie co nejspokojenější, bez ní to můžeme rovnou zabalit a přijdeme tím o dost peněz, takže hlavní otázka je, zda spolu můžete pracovat."
Adam se na paní ředitelku podíval a po pravdě netušil, jak na to odpovědět. Šel sem s tím, že měl jasno, pro něj by to problém být neměl, ale když zjistil, že pracuje v jeho pavilonu, že by jí viděl na denní bázi, pracoval s ní, potom co jí před chvílí viděl čelit Albertovi, potom co viděl, jak vypadala, jak jí to slušelo, nebyl si jistý. Změnila se k nepoznání, byla zlomená, ale odhodlaná pracovat tak tvrdě, jak jí to mateřství dovolovalo, odhodlaná bojovat a vychovávat jejich dceru úplně sama. Byla díky němu zatrpklá, to bylo jasné a věděl, že na něj čekají těžké chvíle, protože mu to určitě jen tak neodpustí. Adam tedy pouze pokrčil rameny: "Netuším, pro mě asi ne, ale bojím se, že ona s tím nebude souhlasit. Já jsem netušil, že už není chovatelka žiraf. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tu dělá šéf zooložku a že pracuje v mým... chci říct v pavilonu plazů."
"To se ani nedivím, Sidonie tu udělala neuvěřitelný kus práce," přikývla paní ředitelka: "každopádně všechno bude záviset jen na ní. Momentálně je pro mě cennější než Vy. Takže to s ní nejdřív proberu a pak uvidíme. Už teď ale můžu říct jednu věc s absolutní jistotou. Vaše pozice se prohodily. Pavilonu plazů vládne Sidonie Anna, všichni k ní cítí velkou úctu a respekt a nikdo se neodváží jí odporovat. Troufám si říct, že se jí mnozí i dost bojí. Její slovo je tam zkrátka zákon. Pokud budete mít problém s tím jí poslouchat..."
"Ne," přerušil jí Adam: "nebudu. Já budu prostě rád, když se vrátím k svým hadům. To je celý. Sid problémy dělat nebudu."
"Dobře, tak já to s ní projednám a dám Vám vědět. Pevně věřím, že bude rozumná." Adam a Roklová se tedy zvedli a než Adam odešel, podali si ruce. Sid mezitím sešla schody dolů do info centra a dávala si tam s Mínou kávu. Zatím se neodvážily říct jí o Adamovi, až když dopíjela kávu a měla se na odchodu, to Uhlířová nevydržela.
"Neuhádneš, kdo se tu před chvílí objevil, Sid," vyhrkla na ní najednou. Přece si nenechá ujít vyzrazení takové senzace? Sid vypadala, že ho nahoře nepotkala a když se na ní pobaveně ušklíbla, protože jí bylo jasné, jak jí to Uhlířová touží říct, bylo jí jasné, že to neví. Sid neměla ponětí, co se na ní chystalo za pohromu.
"Prosím Vás," skočila jí do toho hned Mína, aby zabránila katastrofě. Pak se rychle otočila na Sid: "Bude to pro Tebe trochu šok." V ten moment se Sid začala bát. Samozřejmě, že jí hned napadl Adam. To ale přece nemůže být možné. Přece by se neodvážil přijít až sem? Sid se vyděšeně podívala na Mínu a ta jen přikývla. Sid se prudce otočila na Uhlířovou: "Ne!"
"Jo," přikývla Uhlířová: "je tu Haďák." Sid se znovu otočila na Mínu: "Co tu sakra chce?"
"To nevím, Tys ho neviděla? Měl by být u ředitelky." Odpověděla jí Mína: "Jediné co Ti můžu říct je, že se vůbec nezměnil, jen má hůl a kulhá, takže se musel asi zranit v boji," přemýšlela Mína nahlas: "ale těžko říct."
"Ty vole," ulevila si Sid a naštvaně hodila rukama na pult: "doufám, že tu nemíní pracovat."
"A co jinýho by tu dělal, Sid? Pan Hruška Ti nic neříkal?" Sid neměla ponětí, že Adamova schůzka už skončila a od momentu, kdy řekla 'Ne', aby vyjádřila nesouhlas s jeho přítomností v ZOO, jí pozoroval i poslouchal od zábradlí nahoře v patře.
"Ne," odpověděla Sid podrážděně: "nicméně, ať se ke mě Adam zkusí jen přiblížit a já budu fakt zlá!!!" Řekla Sid rázně, když si všimla, že Mína zvedla oči nahoru do patra. Sid následovala její pohled a najednou se jí zastavilo srdce. Byl to on. Stál tam ve svých tradičních černých barvách s palestinou kolem krku a skutečně se opíral o hůl. Cítila pocit ale hořkosti, kterou v sobě celé ty dva roky živila. Dívali se jeden na druhého pár sekund, když Sid demonstrativně a prudce sebrala kabelku z pultu a hrdě odkráčela z budovy.