43. Ranní rozmluva

885 35 2
                                    

Adam se probudil jako první. Bylo něco kolem půl páté ráno, a protože bylo léto, venku za oknem už začalo ubývat temnoty a nebe začalo pomalu modrat, pořád však byla relativně tma. Sid spokojeně spala s hlavou opřenou o jeho hrudník. Ruku měla volně položenou na jeho srdci a pravidelně oddechovala. Adam jí opatrně podepřel, aby jí nevzbudil a položil jí na záda, aby mohl vstát. Na chvíli si ale podepřel hlavu na loktu vedle její hlavy a druhou rukou jí pohladil po tváři a skráních. Musel se usmát nad tím pohledem. Byla tak krásná a tak klidná. Byla jako sen. Adam pomalu vstal a oblékl se. Věděl, že už neusne. Nebyl zvyklý spát dlouho, takže mu těch pár hodin stačilo. Potichu vzal termosku s čajem, kterou si udělal před pár hodinami a potichu se vykradl ven před chatku, kam si sedl na schody a pozoroval, jak nebe světlá. Chvíli tam seděl a přemýšlel o tom, co se za posledních pár dní stalo. Nemohl uvěřit, že měl až takové štěstí, ale taky cítil strach, protože věděl, že ze strany Sid není všechno úplně v pořádku. Něco jí trápilo a variant tu bylo hned několik. Buďto se bála, že jí znovu opustí a ještě mu tak moc nedůvěřovala nebo se možná bála, že budou mít další dítě a on zase dostane strach. A jak o tom tak přemýšlel, najednou si uvědomil, že si v noci nedával pozor. V téhle životní fázi na rozdíl od té, ve které byl před lety, když se se Sid scházel, by mu ale asi ani nevadilo, kdyby se nijak nechránila a opravdu znovu otěhotněla. Vlastně by to bylo super. Nebyl si ale jistý, že by to hodnotila stejně, pořád tu něco bylo. Možná, že to má spojitost s její psychickou poruchou a další dítě by asi teď vhodné nebylo. Adam se nad tím ale stejně pousmál a jak se zasnil a byl zabraný do myšlenek, tak vůbec neslyšel dveře, které se za ním otvíraly. Sid byla oblečená do černého trika, které jí sahalo těsně pod zadek. Pod ním měla jen spodní prádlo a byla bosá. Adam si jí vůbec nevšiml a tak si sedla do dřepu těsně za ním a pažemi ho objala kolem krku. Jedna její dlaň spočinula na jeho srdci a druhou rukou se chytila za loket své druhé ruky. Adam se usmál, pohladil jí předloktí a stiskl její ruku, kterou měl na hrudi.
"Co tu sedíš tak sám?" Zašeptala mu do ucha a políbila ho na krk: "Vzbudila jsem se sama a to se mi ale vůbec nelíbilo."
"Promiň mi to, lásko," odpověděl jí, zatímco se Sid zvedla a sedla si vedle něj. Dolil jí čaj a podal jí víčko. Sid ho převzala, obepnula dlaně kolem čaje a napila se. Adam jí obtočil paži kolem zad a dlaň položil na její bok. Sid se k němu přitulila a koukala na světlající oblohu. Už začalo být opravdu světlo a začaly se objevovat první ranní paprsky letního slunce.
"Tebe něco trápí?" Zeptala se ho po chvíli Sid a zvedla hlavu na jeho rameni, aby se na něj podívala.
"Tak trochu," odpověděl jí sklesle: "vlastně jsem se chtěl na stejnou otázku zeptat Tebe." Sid se nechápavě napřímila a Adam jí pustil. Prsty propletl do sebe a opřel se oběma předloktími o svá stehna. Zadíval se před sebe a Sid ho zmateně a mlčky pozorovala: "Asi Ti úplně nerozumím."
"Ale rozumíš," odporoval jí Adam a dál hypnotizoval své prsty: "co se děje, Sid? Nejsi si námi jistá? Protože jestli je tu něco, co bych mohl změnit, zlepšit nebo... já nevím, tak to musím vědět." Sid ho poslouchala a kroutila hlavou. Zavřela na chvíli oči a rezignovaně si povzdechla.
"Tak to není... Jde o to, že přemýšlím o něčem jiném... Nevím úplně, jak Ti to mám vysvětlit," Sid začala mluvit, seděla natočená k němu, zatímco on stále koukal před sebe: "Víš, když jsme spolu byli tehdy... věděla jsem, že ten, kdo to nebude mít s tím druhým lehký, jsem já. Byl si uzavřený, výbušný, zkrátka si byl člověk, který měl za sebou ošklivý věci, o kterých nechtěl mluvit a i když jsem věděla, že mě miluješ, pořád jsem měla strach... Což se nakonec ukázalo být opodstatněné, ale o tom nemluvme..." Sid sledovala jeho tvář a na chvíli se odmlčela, vypadalo to ale, že se na ní zatím nemíní podívat a tak po pár vteřinách pokračovala: "Snažím se Ti říct, že jsme si tak trochu vyměnili role. Protože tentokrát to nebudeš mít jednoduché Ty semnou. U mého záchvatu si byl jen jednou a věř mi, že to byla lehčí verze. Nejsem psychicky zdravá a bojím se, aby si to ustál, chápeš?" Adam se při poslední její větě otočil a šokovaně na ní zíral.
"Myslíš, že bych Tě opustil, protože si nemocná? To bych neudělal," řekl jí dotčeně, Sid se na něj ale podívala vyčítavě.
"Vždyť už si to udělal a to jsem nemocná nebyla," řekla mu, nicméně toho okamžitě začala litovat: "Promiň, tak jsem to nemyslela, jenomže..." Adam se znovu podíval před sebe. Chtěl na to něco říct a tak se otočil a nadechl se, Sid ho ale umlčela. Vzala ho oběma rukama za tváře a políbila ho, čímž mu vzala veškerá slova.

Ztraceni v mořiKde žijí příběhy. Začni objevovat